Na útěk kultury do virtuálního prostoru nevěřím, říká ministr Zaorálek

Nechci, abychom vyžadovali povinnost pro diváky absolvovat antigenní testy u pravidelných divadelních představení  nebo v kinech. To by byla  likvidace diváka, míní Zaorálek.

Nechci, abychom vyžadovali povinnost pro diváky absolvovat antigenní testy u pravidelných divadelních představení  nebo v kinech. To by byla  likvidace diváka, míní Zaorálek. Zdroj: ministerstvo kultury

Ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD)
Chybí mi, že si člověk nezajde do divadla nebo na koncert. Velmi intenzivně si pak uvědomí, že zážitky přímo z místa jsou streamováním nenahraditelné, že je to jen náhražka, míní ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD).
Ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD)
Ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD)
Ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD)
6
Fotogalerie

Ještě během ledna stát vypíše další vlnu koronavirového kompenzačního programu pro umělecké profese a obecně kulturu. Ovšem spekulovat, kdy přesně se začnou lidé vracet do hledišť divadel či kin a za jakých podmínek, je předčasné. „Nechci, abychom vyžadovali povinnost absolvovat antigenní testy u pravidelných divadelních představení nebo v kinech. To by byla likvidace diváka,“ říká ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD).

Chybějí vám osobně kulturní akce?

Chybí mi, že si člověk nezajde do divadla nebo na koncert. Velmi intenzivně si pak uvědomí, že zážitky přímo z místa jsou streamováním nenahraditelné, že je to jen náhražka. V prvních chvílích to mělo určitý ohlas. Pak to ale začalo opadat, protože si lidé uvědomili, že jim to autentickou kulturu nenahradí.

Už je to skoro rok a lidem dochází, že život se změnil a je plošší. I na film jsem vždy raději zašel do kina, než abych ho sledoval v TV. Jediné pozitivum je, že pořád máme knihy a člověk zase více čte, což není úplně špatné.

Vrátí se kultura ještě někdy do původního stavu?

Myslím že ano. Měli jsme debatu s ředitelem Národního divadla Janem Burianem a s dalšími, řešili jsme digitalizaci. Říkal jsem, že má cenu vybavit se stran digitalizace do budoucna na úroveň evropských divadel, ale že jsem přesvědčen, že do roka se lidé do divadel budou vracet.

Každý, kdo žil koncerty a divadly, vám řekne, že se to nedá nahradit. I nejlepší přenosy z Metropolitní opery se sledují jenom z profesionálního zájmu, ale přenos zážitku je nemožný. V tomhle se svět zase tolik nezmění, nevěřím na žádné útěky do digitalizace a virtuálního prostoru. 

Návrat nastane tedy ještě letos?

Někteří mluví až o příštím roce. Ale mně připadá, že s příchodem vakcíny se objevila šance na rychlejší návrat k normálnímu životu. Když to půjde dobře, v létě, řekněme v červenci, by mohli být naočkováni všichni, kdo budou mít chuť a zájem. Věřím, že v nadcházejících měsících se trochu změní i atmosféra a kulturní život se začne oživovat.

Myslím, že vakcína způsobila změnu nálady už teď a čeká se, že se to po spuštění očkování začne projevovat. Když se podaří v únoru naočkovat 700 tisíc nejstarších, klesne nám úmrtnost o 70 procent. Když se tohle významně zlomí, začneme uvažovat jinak a budeme žít s perspektivou, že jsme na cestě k návratu do běžného života. Čekají nás ještě dva krušné měsíce, ale když se to nikde nezvrtne, bude se i kultura vracet do našeho života v podobě, jak jsme byli zvyklí. 

Vy za současné situace hájíte spíš podporu pro živou kulturu, prezident Zeman pro památky. Jsou peníze na obojí?

V této krizi jde spíše o záchranu živé kultury. Netvrdím, že mám patent na rozum, ale u památek jsme objem peněz nějak dramaticky nesnížili. Je pravda, že jsme je ani nepreferovali, ale ve chvíli, kdy jde o existenci tisíců lidí, kteří jsou spojeni s kulturou, je třeba upřednostnit právě je. Nemyslím, že by památky nějak ostrouhaly. I kultury se týkalo heslo „proinvestujme se z krize“.

Jak to myslíte?

V roce 2020 jsme získali miliardu na investice, ale ty se týkaly především zařízení a objektů Národního památkového ústavu a příspěvkových organizací státu včetně některých významných památek. To se nezastavilo. Naopak jsme získali miliardu navíc.

Hlavní motto pro mě v této krizi bylo přežití. Bylo by neštěstí, kdyby se zjistilo, že se ruší kulturní organizace v regionech, že se omezují divadla, že se ruší galerie, prostě že se stahuje kultura. To by bylo špatně. Kultura rozhoduje o přitažlivosti měst a obcí a obrazu a tváři Česka.

Změní se to? Dají se v současné situaci najít i nějaká pozitiva?

Beru to tak, že nám epidemie dává šanci věci měnit. Například jsem byl jedním z mnoha, kterým se nelíbilo, jak vypadá Celetná a Královská cesta v Praze. Všechny ty bábušky, ušanky a způsob, jakým je vytvořena celá infrastruktura, mi připadal naprosto nešťastný. Praha je pro mnoho lidí z ostatních zemí taková levná hospoda Evropy s celou řadou cetek. To jsme neměli připustit. Takhle nevypadají města třeba v Holandsku.

Vždy záleží, jaké vytvoříte podmínky. Krize je příležitost je změnit. Nejde jen o to, že se budou vracet koncerty a divadelní představení. Byl bych tak nehorázně ambiciózní, že bych řekl: pojďme vytvořit jiný typ kulturního města, ve kterém se nebudeme muset stydět, jak to zde vypadá a co se tady děje.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!