Recenze: Důstojný portrét morálního apelu jménem Palach | E15.cz

Recenze: Důstojný portrét morálního apelu jménem Palach

Recenze: Důstojný portrét morálního apelu jménem Palach
Jan Palach
• 
ZDROJ: CinemArt

Iva Přivřelová

Robert Sedláček opustil provokativnost Českého století a natočil soustředěné, nesentimentální drama zkoumající, proč Jan Palach protestoval proti historii tak radikálním způsobem.

Skoro padesát let trvalo, než někdo natočil celovečerní film o Janu Palachovi a jeho upálení, dodnes zarážejícím činu, jímž v lednu 1969 protestoval proti rezignaci a apatii československé společnosti vůči okupaci sovětskými vojsky. Hořící keř, dosud nejviditelnější dílo obsahující Palachovu smrt, se zajímal až o to, co se dělo poté. Snímek Jan Palach se pokouší pochopit, proč se dvacetiletý student filozofie rozhodl stát živoucí pochodní.

Podle scénáře Evy Kantůrkové, která v roce 1969 už měla za sebou knihu a scénář k filmu Smuteční slavnost, režisér Robert Sedláček, narozený čtyři roky po Palachově smrti, pokorně, poctivě sleduje vývoj let 1967 a 1968, jak se odráží v životě citlivého mladíka ze Všetat. Soustředěný na jeho osobu hledá v jeho zážitcích motivy a charakter, odhaluje i kousek z jeho soukromí, aniž působí bulvárně. Film si stále v sobě udržuje úctu.

Recenze: Vzpomínka na sovětské undergroundové léto

Sedláček se s českou historií potkával v seriálu České století podle scénářů Pavla Kosatíka jako s narací, jíž je třeba čelit a zpochybňovat. Příběh Jana Palacha měnit nechce, snaží se ho pochopit, obdivuje ho z pozice člověka, jehož podobné sebeobětování mate, tudíž bez sklonů k patosu a černobílému hrdinství. Možná některé každodenní scény v tomto přístupu dostávají velký významový náboj jako ta, v níž Palach topí štěně, a prokazuje tak své odhodlání k nutnému násilí nebo zbytečně symbolický úvod ve sněhu z dětství.

Možná, že na první pohled film Roberta Sedláčka Jan Palach působí až krotce, bez nového klíče zastřešujícího více či méně známé události, a překvapivě víc racionálně než emotivně. Nejsilnější emoce zděšení by se měly dostavit na konci, jenže dlouhý záběr na znetvořený obličej může i náhle a nevhodně připomenout jiné, méně seriózní akční filmy. Nejsvíravější jsou tak scény předtím, když již odhodlaný Jan při přípravě činu potkává lidi, kteří už si znovu zvykli na totalitní každodennost. Scény, v nichž se obraz nejvíc zaměřuje na Jana, samotného a vážného.

Recenze: Civilní tragikomedie Chata na prodej se baví pozorováním svých postav

Viktor Zavadil se tváři známé z fotografií příliš nepodobá a je viditelně starší, jeho vyzrálý niterný výkon však zachycuje osamělou citlivost a jeho Palach i přes svou enigmatičnost působí jako člověk, ne ikona z učebnic. Z těch je pak dobré si doplnit vliv Palacha na svědomí části okolí v lednu 1969 a pak o dvacet let později. Film svým koncem vybízí k otázce, jaký vliv má Palachova nekompromisnost na nás. Jeho jedinečná osobnost tu tvoří inteligentního a všímavého prvodce dobou nejen minulou, hlasitého svou mlčenlivou, neodbytnou otázkou.

Autorka je spolupracovnicí redakce

Jan Palach

drama, ČR/SR 2018, 124 min.

Režie: Robert Sedláček

Scénář: Eva Kantůrková

Hrají: Viktor Zavadil, Zuzana Bydžovská, Denisa Barešová

Hodnocení: 80%

Recenze: Střídavá péče je realistické úzkostné rodinné peklo

Autor: Iva Přivřelová
 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!