Recenze: Příliš mnoho utrpení Nabarveného ptáčete

Snímky z natáčení filmu Nabarvené ptáče

Snímky z natáčení filmu Nabarvené ptáče Zdroj: ¨Jan Dobrovský, Bioscop

Hlavní hrdina filmu Nabarvené ptáče, snímku s rozpočtem 175 milionů korun.
Aktéři snímku Nabarvené ptáče během jeho premiéry na Benátském filmovém festivalu
Aktéři snímku Nabarvené ptáče během jeho premiéry na Benátském filmovém festivalu
Aktéři snímku Nabarvené ptáče během jeho premiéry na Benátském filmovém festivalu
Aktéři snímku Nabarvené ptáče během jeho premiéry na Benátském filmovém festivalu
31
Fotogalerie

Když ptáčeti nabarvíte křídla, jeho hejno ho odmítne a uklove. Jako nabarvené ptáče se často cítí i malý chlapec, jehož rodiče ukryli před hrůzami války na venkov – a ony si ho tam přesto našly.

Václav Marhoul, který adaptaci známé knihy Jerzyho Kosińského připravoval přes deset let, příběh o tom, jak nevinného jedince láme krutost okolí, vidí jako zprávu o dobrotě a humanitě. Nabarvené ptáče, které tento týden po pětadvaceti letech reprezentuje českou kinematografii v soutěži benátského festivalu a od 12. září se bude promítat v domácích kinech, je však filmem plným brutálních scén násilí na lidech i zvířatech. Některých vyhrocených natolik, že se řada diváků v rámci sebezáchovy nakonec od hlavního hrdiny a jeho utrpení emočně odstřihne. A když se tak stane, film zamrzne.

Pak už nezáleží tolik na tom, jak pozoruhodným objevem je malý debutant Petr Kotlár. S ním měl sice režisér víc pracovat v řídkých mluvených scénách a ve druhé polovině, přesto Kotlár strhává svým fyzickým výrazem a expresivitou svých očí. A nádherná, vážná poetická kamera Vladimíra Smutného střídá širokoúhlé záběry s detaily tak výmluvně, až vůbec nevadí, že v celých 169 minutách zazní jen devět minut dialogu. 

Nabarvené ptáče je obdivuhodné dílo ve svém záměru, rozsahu i intenzitě. Ukázky každodenní krutosti, s níž si různí lidé přizpůsobují malého hrdinu do své představy, ale svou repetetivností odcizují, přitom by měly fungovat naopak. Osud chlapce, který se snaží přežít, by měl v závěrečné scéně snahy o pochopení motivů jeho rodičů nabídnout katarzi. Ne jen rychlou úlevu, že už skončilo utrpení.

Ve filmu je kromě řady výborných herců českého i zahraničního původu řada dobrých nápadů. Třeba minimum dialogu ve slovanském esperantu, které zobecňuje zážitky a kontrastuje s češtinou, jíž může chlapec mluvit, jen když dlí v relativním bezpečí svých příbuzných. Nebo rozdělení do kapitol podle stěžejních osob a zastávek na protagonistově cestě. Ne všichni se k němu chovají nepřátelsky, z málokterého setkání ovšem odejde bez dalšího zklamání a zatvrzení svého srdce. 

Kdyby snímek vynechal až absurdní krutosti a omezil část strastí a explicitnosti, mohl mít větší sílu. A mohl být obdivuhodný nejen jako poeticky natočená srdeční záležitost mimořádně vytrvalého režiséra.

Nabarvené ptáče (drama, ČR/SR/Ukrajina 2019, 169 min.)

Režie a scénář: Václav Marhoul

Hrají: Petr Kotlár, Harvey Keitel, Julian Sands, Barry Pepper

Hodnocení: 50 %

Nabarvené ptáče je těžká, krutá, bolavá, a přesto krásná podívaná: První dojmy z promítání v Benátkách. Více zde >>>

Nabarvené ptáče: Teď už si tě budou pamatovat, chválily hvězdy Marhoula v Benátkách. Více zde >>>