Toayenino dětství je zahaleno tajemstvím, sama totiž tvrdila, že žádnou rodinu nikdy neměla a nemá. Její život tak můžeme mapovat až od doby dospívání. V sedmnácti letech se přihlásila na Uměleckoprůmyslovou školu a studovala u profesora E. Dítěte. Studium dokončila v (pro ni) velmi významném roce 1922. Proč významném? Seznámila se totiž s malířem, spisovatelem a fotografem Jindřichem Štýrským, který se stal jejím partnerem a svým způsobem ovlivnil Toayenin umělecký život.
Toyen se spolu se Štýrským nejdříve připojila k avantgardnímu sdružení mladé české generace, k Uměleckému svazu Devětsil a roku 1925 s ním odjela Paříže, kde spolu následujícího roku vyhlásili vlastní směr – artificielismus. Ve Francii se také poznali s velikány surrealismu - André Bretonem a Paulem Eduardem.
V roce 1934, již po návratu do Čech založili spolu s Karlem Teigem či Vítězslavem Nezvalem Skupinu surrealistů v ČSR, která úzce spolupracovala s francouzskou skupinou kolem Bretona. Období druhé světové války se pak pro Toyen nesl ve znamení smutku. Surrealizmus byl pronásledován a navíc v roce 1942 zemřel jí nejbližší - Jindřich Štýrský.
Po válce Toyen, v předtuše blížícího se komunistického puče, opustila Československo a odjela znovu do Paříže, kde pak žila a tvořila až do smrti v roce 1980.
Toyen tvořící
Na počátku tvorby vychází Toyen z kubismu a z poetické atmosféry Devětsilu. Obrazy Toyen se po odjezdu do Paříže a pod vlivem artificialismu změnily v křehká díla, stavěná podle vlasových křivek, tlumených přísvitů a kouřových clon. Později se v její tvorbě začaly objevovat syrové, členěné a strukturální plochy. Období artificialismu pak uzavřela tvorbou imaginárních krajin.
Ve třicátých letech se pak Toyen zabývala hlavně surrealismem. Vnímala jej, jako hybnou sílu představivosti a sociálního a politického pokroku. Mnoho jejích obrazů z druhé poloviny třicátých let také mělo silný politický a protiválečný podtext. Z tohoto období jsou jejími nejvýznamnějšími díly cykly Střelnice a Schovej se válko!.
Po útěku do Paříže Toyen tvořila především fascinující snové a hádankové obrazy, nabité silným erotickým potenciálem.
Toyen protestující a bořící konvence
Toyen protestovala proti měšťáckým konvencím, přiklonila se k anarchistickému hnutí a protestovala proti rodinným, společenským a kulturním autoritám. Tím, že v roce 1922 přijala neutrální pseudonym, který pro ni vymyslel Jaroslav Seifert, popřela tradiční ženskou roli ve společnosti. Vedla velmi nezávislý život a navzdory tehdejším konvencím chodila oblečená jako muž. Nosívala smoking, motýlka, krátké vlasy a mluvila o sobě v mužském rodě. Možná protože byla tak nekonformní, možná proto, že byla tak talentovaná, patrně však z obou důvodů, byla Toyen jedinou plně respektovanou členkou ženského pohlaví předválečného českého umění.
Toyen a femismus v obrazech
Toyen tehdejší společnost nešokovala pouze svým fyzickým projevem, ale také tím, co tvořila. V jejích dílech se neskrytě objevovaly erotické motivy, a to mnohdy i s lesbickou touhou. Na jejích výstavách se tak objevily obrazy s pohlavními orgány či sexuálním aktem. Zajímavé je, že z kreseb časem zmizela mužská postava a namísto ní se v nich objevuje, někdy až v gigantických podobách, mužský penis. V obrazech tedy proti sobě stojí postavy žen a vyobrazení mužského pohlavního orgánu.
Přestože život a dílo Toyen velmi přispělo k rozvoji feministického umění, Toyen se k feminismu nikdy otevřeně nepřihlásila. Nikdy také nehovořila o své sexuální orientaci. I tak je ale odborníky považována za průkopnici ženského umění.
