Lešek Semelka se zamiloval. Šaty z šátků převálcoval pětiletý Balů

Proti otcově vůli odešel zpěvák a skladatel Lešek Semelka z rodného Litvínova. „Táta mě viděl jako úředníka. Bez papíru a razítka nic neznamenáš, vtloukal mi do hlavy. Ale já měl úplně jiné myšlenky,“ napije se ze šálku kávy Lešek Semelka a zapálí si k němu neodmyslitelnou cigaretu. Obláčky dýmu vykreslují pohodovou atmosféru, kterou ze sebe hudebník vyzařuje.

Tajně dal výpověď z mosteckého okresního národního výboru, kam po vojně nastoupil jako referent daně ze mzdy. „Tátu jsem postavil před hotovou věc. Zítra odjíždím do Prahy,“ přivře šibalsky oči. Otec s ním deset let nepromluvil.

„Až když jsem s písničkou Šaty z šátků vyhrál Bratislavskou lyru, zjihnul a podali jsme si ruce,“ vykládá na stůl černobílé fotografie z té doby.

Začátky v Praze byly krušné. Bydlel v podkrovním podnájmu. Na Žižkově vykládal vagóny. Za den dostal padesát korun. To mu na obživu stačilo. Pak točil zmrzlinu v cukrárně plaveckého stadionu v Podolí. A to bylo osudové.

„Zní to jako pohádka, ale nad zmrzlinovým pohárem jsem se seznámil s manažerem skupiny Cardinals. Kapela měla za sebou dva singly, takže to byla extra liga. Manažer hledal varhaníka. Kamarád Daniel Hurta, československý mistr ve skocích do vody, povídá, proč nevezmete jeho? Dostal jsem pozvání na konkurz. Vyhrál jsem. A tak začala moje profesionální hudební kariéra,“ vzpomíná na léto roku 1968 Lešek Semelka.

Srpnovou okupaci prožil už jako člen kapely Cardinals. Se zmrzlinou pochopitelně praštil. Jen dodnes ji jí s posvátnou vděčností.

„Měli jsme šňůru koncertů na Slovensku. Do Topolčan přijel skvostný kytarista Radim Hladík a dal mi nabídku do Blue Effektu. Stanul jsem na absolutním vrcholu. Blue Effekt byl nejvyšší metou v rockové hudbě. Prožil jsem s ním dlouhé a nezapomenutelné roky. Hráli jsme výhradně svoji muziku, nic jsme nekopírovali,“ přidává na intenzitě hlasu zpěvák, aby tím vyjádřil nepřekonatelné nadšení a kliku, kterou v životě měl.

Fotbal s Ivanem Hlinkou hned za sokolovnou

Na Litvínov ani v čase největší slávy nezapomněl. S fotbalovou Amforou objel celý svět, ale v Litvínově se jeho srdce vždy a znovu zachvěje. „Dívám se do oken našeho domu na rohu náměstí, procházím se kolem školy, zajdu na hokej,“ zalesknou se v Semelkových očích vzpomínky.

Na základní škole byl premiantem, na gymnáziu měl prospěch horší. „Bylo mi čtrnáct. Do Litvínova přijely kolotoče a já poprvé uslyšel Elvise Presleyho, Beatles. Naprosto jinou muziku než dechovky z Československého rozhlasu. Kolotočáři mi otevřeli nový svět, který mě pohltil. Zcela. Vracel jsem se mezi maringotky den co den. Postával tam nekonečné hodiny, jenže opájen vyzývavými akordy jsem nevnímal čas,“ vypravuje.

Škola ho nezajímala. Matematické vzorce a chemické sloučeniny v jeho mozku vystřídaly akordy. Prolézal se čtyřkami. Maminka, ředitelka litvínovské zvláštní školy, byla nešťastná. Otec, právník na národním výboře, se chytal za hlavu.

„Notový sešit z hudebky letěl do kouta. U kláves jsem improvizoval. V patnácti jsem napsal první písničku,“ pozvedá obočí Semelka. Vzpomínek je hodně.
Z jeho rodiny v Litvínově nezůstal nikdo. Rodiče zemřeli. V jednatřiceti letech na rakovinu zemřel nejstarší bratr Zbyněk. Prostřední bratr Zdeněk odešel do Kutné Hory. K muzice má daleko.

Vlastně už nemá v Litvínově nikoho z bývalých přátel. Akademický malíř Bohdan Kopecký se nuceně vystěhoval do Litomyšle. Hokejista Ivan Hlinka tragicky zahynul.

„Bohdan může za mnohá má životní rozhodnutí. Dodal mi sílu, když jsem kul tajné plány proti otci. Povídal, určitě tátu raníš, když zběhneš, ale čas všechno vyléčí. Když to neuděláš, budeš si to do konce života za úřednickým stolem vyčítat,“ cituje kamarádova slova Lešek Semelka.

S Ivanem Hlinkou se kamarádili od dětství. „Hráli jsme fotbal na hřišti u sokolovny, hned vedle gymnázia. Ivan z Louky u Litvínova bydlel v bytovkách za zámeckým parkem. Vzrůstem byl velice malý kluk. Až v pubertě se vytáhnul jako bidlo. Byl mrštný, rychlý, nejlepší. Tehdy jsme netušili, co dokáže na poli hokeje,“ říká uznale fanda litvínovského hokeje Lešek Semelka.

Ivan miloval jeho písničku Šaty z šátku. „Kolikrát jsme ji spolu zpívali. Anebo já zpíval a on text recitoval. Užili jsme spolu hodně legrace. Byl to férový chlap.“

Náhody neexistují aneb kruh života se uzavírá

První lásku poznal Lešek Semelka v Litvínově. Spolužačku ze základní školy Irenu Macalovou miloval v šesté třídě. „Lásek pak bylo mnoho. Přiznávám, že se mi ženy líbí. Jsem potřetí ženatý,“ prozrazuje zpěvák.

V Litvínově randil v Lomské ulici za městem. „Tam chodili snad všichni,“ usmívá se a vytahuje další černobílou fotografii. V chumlu spolužáků z nižšího stupně stojí mezi samými děvčaty. Výmluvné.
„Před pěti lety jsem se zamiloval znovu. Totálně. Pořídili jsme si totiž s manželkou Alenou miminko. Dnes je mu pět a jmenuje se Balů,“ říká na adresu chundeláče, miláčka rodiny Semelka.

Na začátku roku založil znovu svoji kapelu. Opustil muzikálová divadelní prkna a koncertuje výhradně s kapelou. „Jako za starých časů jezdíme všichni jedním autem i s aparaturou. Já na svém místě vedle řidiče, kluci vzadu. Jako když jsem se v kruhu života vrátil na počátek. Věřím, že je něco mezi nebem a zemí, co směruje naše kroky,“ dodává zpěvák a pospíchá za svým psem.

Ve Vršovicích, kde bydlí, mají svá místa, kde venčí jeden druhého. Pohyb mu svědčí. Ve čtyřiašedesáti letech hraje fotbal, tenis. Je zábavný, upřímný, za den stihne neuvěřitelný kus práce, pořád píše muziku.