Lidé si na první pomoc troufnou, málokdo ji ale umí dobře

Osmiletá dívka zachránila před vykrvácením svou kamarádku, když jí dala první pomoc. Sedmička se proto vydala do ulic zjistit, jak na tom lidé s první pomocí jsou.

Tereza Humlová z Děčína nepropadla panice a pomohla zraněné kamarádce, která silně krvácela z nohy. Nejspíš jí tím zachránila život. Stala se hrdinkou, přitom je její příběh všední a mohl by se stát komukoliv z nás.
„Hrály jsme si s kamarádkou u nás v kuchyni. Nevšimly jsme si ale rozbité sklenice a Niky si do ní klekla a pořezala si nohu,“ vypráví dívka. Podle ní bylo najednou všude plno krve. „Niky začala hrozně křičet, tak jsem běžela pro kapesníky, zastavila jí krvácení a obvázala ránu, potom jsem ji uklidňovala a s bráchou jsme zavolali záchranku,“ popisuje Humlová. Přiznává, že v té chvíli nad ničím nepřemýšlela. Jednala spontánně, protože se nikdy s něčím podobným nesetkala.

Psycholožka: Dospělí mají zábrany

Podle psycholožky Ingrid Štroblové z teplické pedagogicko-psychologické poradny jednala dívka velmi vyzrále a mohli by se od ní učit leckteří dospělí. „Dospělý člověk si totiž více uvědomuje zodpovědnost za situaci, což v něm může vyvolat úzkost a strach poskytnout první pomoc,“ říká Štroblová.
Jak tedy dospělí zvládnou první pomoc? To se rozhodla Sedmička zjistit přímo v děčínských ulicích a 2. června odpoledne zkusila testovat pod dohledem Miroslava Havlíka z děčínského Červeného kříže, jak lidé umějí masáž srdce a umělé dýchání: dvě základní životní funkce, které bezprostředně ovlivňují život člověka. Ukázalo se, že lidé si s první pomocí nevědí rady.
Figurínu nazývanou lidově andula jsme položili na deku a připravili ochranné roušky. A pak už jen vyzvali kolemjdoucí, aby andulu zachránili.
Ti se nejdřív bránili s tím, že by úkon nezvládli. „Já to neumím. Zabil bych vám ji,“ vtipkuje kolemjdoucí muž. „Já bych to neudejchala a v rukách taky nemám sílu,“ brání se starší žena. Až dvě mladé dívky sebraly odvahu. Pod vedením záchranáře jedna z nich zaklání andule hlavu a pouští se do dýchání a masáže srdce.
Ukázalo se, že to vůbec není snadné. „Když jsem dýchala do figuríny, tak se mi úplně sevřelo srdce. Představila jsem si, že to je živý člověk, který potřebuje pomoc. V reálné situaci bych určitě chtěla pomoci, jestli bych to ale udělala správně, to je jiná otázka,“ hodnotí své dojmy jedna z dívek Tereza Plešáková. V té chvíli už kolem stojí hlouček zvědavců. Petr Semík, jeden z nich, jako další pokleká k figuríně. „Vím, jaké to je, když je člověk zraněný, a nikdo mu nepomůže,“ říká Semík a ukazuje jizvy na hlavě, prsou a krku.
„Šel jsem z práce a na přechodu mě srazilo auto. Ležel jsem tam deset minut, než někdo zavolal záchranku,“ vzpomíná Semík.
Pro jistotu ještě dvakrát zkouší dýchání a masáž, aby se ujistil, že vše dělá správně. Nahlas si společně odříkáváme poměr stlačení hrudníku a vdechů: třicet ku dvěma. „Jsem rád, že jsem se to naučil. I když doufám, že to nebudu potřebovat,“ loučí se Semík. Ondřej Panchartek si vyšel na procházku se psem. Nejprve se záchranářem rozebírá nanečisto správný postup. „Podržte si nejdřív nos, teda jí,“ radí záchranář.
Muž zkouší výdech do figuríny. „Uf, to je fuška ji profouknout, dýchání mi moc nejde,“ svěřuje se v obličeji zarudlý Panchartek. A zajímá se, jak se vytahuje jazyk.
„Po záklonu hlavy sval jazyka ochabne a jazyk vypadne sám,“ vysvětluje záchranář.
Nakonec Panchartek první pomoc za asistence zvládne. „Tady nanečisto to bylo v pohodě. Reálné zranění je ale něco úplně jiného,“ uzavírá muž.

Horolezec: Už jsem pomáhal záchranářům

Jako další si vyzkoušel první pomoc Luboš Beneš. Se  záchranou zraněného se Beneš setkal při skalním lezení. „Bylo to zranění páteře způsobené pádem. Pomáhal jsem tenkrát záchranářům v obtížném terénu manévrovat s nosítky,“ říká Beneš. Za okamžik se přesvědčuje, jak důležitý je při dýchání záklon hlavy. Při malém záklonu se totiž vzduch moc daleko nedostane. „Až když člověk zažije na vlastní kůži nějakou nehodu, tak si uvědomí, jak důležité je znát zásady první pomoci,“ míní Luboš Beneš. Jak ukázal test, nikdo z těch, kteří se mu podrobili, nedělal umělé dýchání a masáž srdce zcela správně.
„Důvod je ten, že se ve školách už neučí první pomoc jako dřív,“ říká Havlík. Jak pomoci zraněnému v krizové situaci se lidé můžou naučit v kurzech, které pořádá Červený kříž.