Ke konci životnosti se nezadržitelně blíží jeden z nejvýznamnějších nástrojů při pátrání po exoplanetách, tedy planetách mimo sluneční soustavu. Řeč je o Keplerově teleskopu.
Pozorovací sondě Kepler vypuštěné na jaře roku 2009 dochází palivo a inženýři NASA ji tak na začátku července museli přepnout do hibernačního režimu. Další aktivace teleskopu na začátku srpna podle řady expertů velmi pravděpodobně spálí poslední zbytky pohonných hmot a dosluhující sonda nadobro utichne. Vědci se mezitím chystají na příjem osmnácté várky dat z pozorovací mise označené K2. Samotné odeslání dat rychlostí až 4,3 megabitu za sekundu však také není jisté.
Palivově nejnáročnějším manévrem je totiž právě zažehnutí trysek pro zaměření komunikační antény k Zemi a zahájení spojení. Pokud v jakémkoli okamžiku tohoto manévru některá z trysek sondy selže, je konec. „NASA počítá s tím, že Kepleru do několika měsíců dojde palivo,“ stojí v několika posledních prohlášeních agentury k misi K2. Vesmírná sonda se nachází ve vzdálenosti zhruba 94 milionů kilometrů od Země. Po dobu svého spirálovitého letu směrem od naší planety pomohla nalézt 2650 exoplanet.
Toto číslo nicméně není konečné. Vědci stále procházejí data z dřívějších pozorování. Například z desáté série snímků potvrdili existenci dalších 24 planet. Sonda nesoucí jméno po astronomu ze šestnáctého století Johannesi Keplerovi byla navržena k pátrání po Zemi podobných planetách obíhajících vzdálené hvězdy. Vědci pracující s teleskopem také po dobu mise vydali několik odhadů možného počtu takových planet v Mléčné dráze.
Ten nejodvážnější hovoří o čtyřiceti miliardách exoplanet obíhajících obyvatelné zóny červených trpaslíků a Slunci podobných hvězd v Mléčné dráze. Přibližně jedenáct miliard z nich by přitom mělo být velmi podobných Slunci. Ta nejbližší od Země se pak nachází ve vzdálenosti 3,7 parseku, tedy dvanácti světelných let. Celkový počet hvězd v Mléčné dráze se prozatím odhaduje na 200 miliard. Jediným vědeckým nástrojem na palubě Kepleru je fotometr, který průběžně monitoroval jas zhruba 150 tisíc hvězd ve svém zorném poli.
Jakákoli změna jasu pak znamenala, že mezi hvězdou a teleskopem něco proletělo. Astronomové obdrželi první várku dat z vesmírného dalekohledu ještě na podzim roku 2009. Provoz Kepleru byl původně odhadován jen na 3,5 roku. Data byla nicméně „zaplevelena“ silnějšími šumy, než odborníci původně čekali – pocházely jak z hvězd, tak z chodu samotného zařízení, což si vyžádalo první prodloužení mise, a to do roku 2016, aby byl dostatek času na jejich studii a vyčištění.
Jenže v červenci 2012 přišla z hlubokého vesmíru nepříjemná zpráva – jeden ze čtyř stabilizačních gyroskopů dalekohledu přestal fungovat, v květnu pak odešel druhý, čímž znemožnil pokračování původní pozorovací mise – sonda jednoduše nebyla dostatečně stabilní. Stejně jako řadě jiných vesmírných zařízení z dílny NASA, i sondě Kepler se však i s touto závadou podařilo několikanásobně přesáhnout očekávanou dobu životnosti. Vědci totiž na sklonku roku 2013 přišli s návrhem na zahájení pozorovací mise K2. Ta využila přesný fotometrický aparát sondy k pozorování tmavších hvězd – červených trpaslíků, a širšího zorného pole.
Namísto nefunkční dvojice gyroskopů pak byl ke stabilizaci sondy využit tlak fotonů pocházejících ze Slunce. Vědci tento obšírný a na přesnost náročný manévr přirovnávají k „vybalancování tužky na špičce prstu“. Mise byla zahájena v květnu 2014. Už tehdy vědci předpokládali, že sondě jednou dojde palivo. Původní odhad činil deset pozorovacích cyklů.
Nynější očekávané dokončení toho osmnáctého by tak bylo mimořádným úspěchem. Od roku 1988, kdy astronomové začali hledat Zemi podobné planety a kdy objevili první takovou, bylo do začátku července za pomoci nejrůznějších detekčních metod potvrzeno 3797 exoplanet ve 2841 systémech. Přitom 632 takových systémů obsahovalo více než jednu exoplanetu.
Nejvíce exoplanet, přes dva tisíce, objevil Kepler v letech 2009 až 2013. Objev exoplanet zesílil zájem o hledání mimozemského života. Pozornost se věnuje především planetám obíhajícím v obyvatelné zóně hvězdy, kde je možné, že na povrchu existuje voda v kapalném skupenství, která je předpokladem života.
