Kdo neuvidí, neuvěří. Elegantní více než sedmimetrová limuzína se zepředu i zezadu tváří jako Škoda 105L. A skutečně je to stopětka. Rok výroby 1977 a zároveň 2008.
Dílo dvou ústeckých nadšenců spatřilo světlo světa před dvěma roky. Ale až letos v červnu se podařilo něco, v co pevně věřili možná jen autoři. Jejich Škoda Limousine prošla speciální přestavbovou technickou kontrolou a od 11. června je „na papírech“.
Nepřehlédnutelný kočár
Na ústecké Větruši, kde má Sedmička sraz s týmem Škoda Limousine, je v dopoledni horkého všedního dne pár výletníků. Většina z nich na chvíli zapomíná na překrásný výhled na město a obchází zvědavě vůz, jehož délka trumfuje ostatní auta o tři metry.
Jeden z majitelů limuzíny, Jaroslav Valenta, se převléká do „šoférského“ a předjíždí před zámeček. Fotograf Sedmičky komanduje modelku a inscenuje obrázek jako z filmu. „Hele, babi, to nádherné auto asi přivezlo tu krásnou paní,“ upozorňuje malý výletník a táhne babičku blíž k autu. Už potřetí, a stále níž, nad zámečkem prolétá vrtulník. Jako by pilot nevěřil svým očím.
Překvapení inspektorátu
Úchvatná Škoda Limousine, vyrobená ze starých škodovek stopětek, měří 7,2 metrů a váží 1450 kilogramů.
Oproti recesím, jakými byly „stovková“ či trabantová limuzína, má tento vůz podstatná plus navíc. Je propracovaný do nejmenších detailů a jediný svého druhu také oficiálně schválený a homologovaný. Prostě opravdový.
Na silnice bez obav
Auto muselo absolvovat přestavbovou státní technickou kontrolu. „Limuzínu tu ještě nikdo neschvaloval. Na dopravním inspektorátu nám původně řekli, že nemáme šanci, ale ať to zkusíme,“ říká jeden z majitelů, Martin Jinek.
Jednoduché to nebylo. Jednou byly problémem brzdy, jindy reflektory nebo zasklení. A tak se dodělávalo, předělávalo, dovymýšlelo. Technická kontrola vyšla sice až na čtvrtý pokus, ale poznávací značku vedle nápisu Limousine už zdobí vymodlený symbol STK.
Bělostná loď automechaniků – samouků Jaroslava Valenty a Martina Jinka od června letošního roku brázdí silnice zcela legálně. „Už bylo na čase. Přece ji nenecháme v garáži. Než jsme dostali technickou, po půl roce ježdění mě chytli a přišel jsem na čas o řidičák,“ přiznává Valenta.
Tři metry navíc
Nápad přišel v roce 2007 jako koktejl z rozhovoru u piva, nadšení pro značku Škoda, inspirace ze škodováckého muzea a zkušenosti Jinka z práce na servisu originální limuzíny.
„Zjistili jsme, že stejně jde vždycky o rozřízlá a sestavená auta. Tak jsme si řekli, proč zrovna my bychom nemohli mít limuzínu,“ vypráví Jinek.
Prací na ní si tvůrci vyplnili zimní večery na přelomu let 2007 a 2008. Rozřezali dvě škodovky, z první odřízli celou zadní část v místech před sloupky tak, aby zadní dveře zůstaly ve svých pozicích. Ze druhé oddělili přední část až za sloupky. Pak stvořili kompletní konstrukci. Hlavní nosníky jsou v prazích a středovém tunelu. „Podstatné bylo dát přední i zadní díl správně do osy, aby vozidlo nejezdilo našikmo,“ dodává Jaroslav Valenta.
Následovalo obalení plechy spojené s pečlivým tvarováním boků a otvorů pro okna. Škoda 105L narostla o rovné tři metry. „Všechno je originál. Jen střecha je potažená bílou koženkou, protože dokonale nalakovat tak velkou plochu by byl problém,“ dodává Jinek.
Během měsíce bylo auto připravené a putovalo „na lak“. Za čtvrt roku se vrátilo sněhobílé. Další měsíc se plechová dáma strojila do luxusu.
V duchu původního vozu
Tvůrci se snažili o co nejvěrnější zachování původního rázu „stopětky“. Novějších je jen pár věcí, jako chromované doplňky ze škody 120 GLS.
Vzadu se vyjímá nápis Limousine a vepředu velký znak s okřídleným šípem, zhotovený podle návrhu konkrétně pro tento automobil. Obojí z nerezové oceli. Sloupky zdobí jako u správné limuzíny neonové trubice.
Kabina řidiče zůstala původní. Od pasažérů ji odděluje elektricky stahovatelné okno.
Zadní část je přepychový salonek, kterému dodávají intimní atmosféru kouřová okna doplněná modrým podsvícením.
Je tu klimatizace, minilednička, osvětlený bar. Elegantní pult i podlaha jsou laděné do mahagonu. Efekt zvyšuje stropní zrcadlo i sloupky potažené černou koženkou. „Sedačky jsou přečalouněné, ale pravé škodovácké,“ doplňuje Martin Jinek.
Obsah kufru prý je praktický. „Ukrývá se tam celá mototechna,“ prozrazuje Jaroslav Valenta.
Láska jménem Kravín
Zpět z Větruše jede fotograf sám. Nevděčné kolegyně dávají přednost odvozu limuzínou.
Svezení v salonu na kolech, kde řidič musí předpokládat, ve kterých částech města se nevytočí, nešlo odolat. Zajímavý je průjezd kruhovými objezdy. Ostatní řidiči respektují délku vozu. Alespoň mají čas si ho prohlédnout. Pěší se zastavují a ukazují na auto s výkřiky „to je fáro“. Většina mužů překvapeně dodává „stopětka, to snad není možné“. Kdo má po ruce mobil, snaží se stihnout alespoň jednu fotku.
„Jsme na ní pyšní. A láskyplně jí říkáme Kravín. Jeden známý totiž prohlásil, že když ji postavíme do pole, bude k nerozeznání od kravína,“ smějí se majitelé. O limuzínu je zájem. Geometrickou řadou se množí její fanklub na Facebooku, stala se VIP hostem srazů automobilových nadšenců. Už si ale vyzkoušela i roli svatebního vozu a začíná být na tomto poli hitem. „Teď když může na silnice jako každé jiné auto, proč ne? Ale hlavně je to naše velká láska,“ usmívají se spokojeně majitelé.
