Ne že by samotný Pitztalský ledovec nestál za návštěvu: už jen fakt, že lanovka na Brunnenkogel (3440 metrů) vás vyveze na nejvyšší lyžařský bod celého Rakouska, stojí za povšimnutí. Technicky pozoruhodné je podzemní metro zvané Gletscherexpress, kterým překonáte více než 1100 metrů převýšení z údolí nahoru na ledovec za pouhých osm minut – a to jde o zařízení sloužící už skoro třicet let.
Většina sjezdovek na Pitztalském ledovci je ale spíše mírná, najdete tu typické ledovcové „dálnice“ vhodné spíše pro středně zdatné či začínající lyžaře. Nahoru se proto vyplatí vyrazit hlavně za pěkného počasí, kdy jsou rozhledy famózní a obličej vám bude hnědnout pod náporem vysokohorského slunce každou hodinou.
Domovské svahy šampiona
Mnohem níže v Pitztalském údolí najdete lyžařský areál Hochzeiger, jehož sjezdovky se v dolní části noří mezi les a nahoře se nedostanete výš než do nějakých 2450 metrů nad mořem. Je tu ale daleko víc a hlavně strmějších tratí než na ledovci – pro sportovně naladěné lyžaře by proto Hochzeiger měl být jistou volbou.
„Koukni na toho chlápka v červené bundě napravo,“ říká mi můj společník z místní lyžařské školy a dodává s neskrývanou pýchou: „Benni je teď celý týden tady!“ Skromně vypadající šlachovitý sportovec dohlíží u mezistanice lanovky na Hochzeigeru na tým mladých závodníků a občas s někým prohodí pár slov: „Beni“ není nikdo jiný než Benjamin Raich, několikanásobný olympijský vítěz a mistr světa ve slalomu a kombinaci a hlavně místní živoucí ikona.
Třiatřicetiletý Raich se totiž narodil v blízké vesnici Arzl v dolní části Pitztalského údolí, na Hochzeigeru začínal své lyžařské krůčky a díky svým sportovním úspěchům se stal bezkonkurenčně nejslavnějším rodákem. Po „Bennim“ je v Pitztalu pojmenované kdeco včetně nového zavěšeného mostu přes údolí, jeho tvář na vás vykukuje ze všudypřítomných reklam a Raichovo jméno nese i jedna z nejtěžších tratí na Hochzeigeru, černá sjezdovka Benni Raich Abfahrt. Sjezd to sice není příliš dlouhý, ale dokonale souzní s Raichovým agresivním stylem jízdy: trať nemá odpočinkové místo a vyžaduje absolutní soustředění.
Pozor, volný pád
Sjezdovka Zirbenfall Abfahrt patří k loňským novinkám na Hochzeigeru a prochází nejjižnější a zřejmě též krajinně nejmalebnější částí areálu. Jak její jméno napovídá, oblouky tu budete vysekávat mezi řídkými porosty borovice limby (německy zirbelkiefer, zkráceně zirbe). Nově vytyčená trať sleduje trasu lanovky, vede tedy v podstatě po spádnici a v dolní části má extrémně prudký sklon, který se na alpských stráních nevidí často. Varovné cedule upozorňují, že špičky lyží tu zamíří dolů ve sklonu 80 procent (podle úhlové míry zhruba 36 stupňů). Nic pro začátečníky – útěchou budiž, že nejtěžší úsek lze v nouzi objet.
Další lahůdku, položenou na opačném konci Hochzeigeru, představuje úsek zvaný Kanonenrohr (dělová hlaveň). Dosti strmá a hlavně nepříjemně úzká trať s několika parádními muldami se vine těsně pod skalnatým hřebínkem, a když se na ní pustíte, tak na rozdíl od Limbové sjezdovky není úniku. Teprve když se dostanete na dohled vleku na Zollbergu, tak se obzor rozšíří a zbytek už zase můžete dorazit dlouhými oblouky.
Rifflsee: trochu divočiny i potěcha pro žaludek
Třetí lyžařský komplex v Pitztalu, Rifflsee, najdete v závěru údolí nedaleko od ledovce v rozptylu nadmořských výšek 1700 až 2800 metrů. Sjezdovky se tu sice nepočítají zrovna na stovky, tratě dají dohromady jen asi 30 kilometrů, ale vybere si tu každý: od nádherné černé tratě Grubengrat, která kopíruje horský hřeben místy jako po hraně břitvy, až po nenáročný modrý sjezd do údolí.
Svahy na Rifflsee, obrácené k východu, skýtají nádherné vyhlídky hlavně v odpoledních hodinách. Když je hezky, tělo i duši potěší posezení na terase některé ze dvou chat v horní části areálu, Sunna Alm a Rifflseehütte, které jsou v kraji proslulé výtečnou kuchyní. A pokud chcete poobědvat v autentickém tyrolském prostředí, spusťte se po modré sjezdovce do údolí. U horské chalupy nazvané prostě Pitztaler Alm dojedete na lyžích doslova až na práh dveří, díky odlehlé poloze tu jen zřídka bývá plno a na talíři vám přistane tyrolská klasika: třeba käsespätzle nebo tiroler gröstl (vařené brambory s hovězím/vepřovým masem, cibulí a volským okem).
Užitečné informace
Skipasy
Třídenní skipas pro celé Pitztalské údolí (Pitz Regio Card) stojí v hlavní sezoně na tři dny 113 eur (dospělí), 69 eur (děti 10–15 let). V zimní mimosezoně (většina měsíce ledna) jsou analogické ceny 102 eur a 62 eur. Děti do 10 let jezdí s dospělým vždy zdarma.
Ubytování
Hotel Alpen ve Wennsu (hotel-alpen.at) nabízí famózní výhledy do údolí, domáckou atmosféru španělských majitelů a blízkost areálu Hochzeiger. Ceny kolem 70 eur za osobu a noc.
Doprava Cesta autem z Prahy do Pitztalu měří necelých 600 kilometrů a vede přes Rozvadov, Mnichov, GarmischPartenkirchen a Imst. Až do Garmische je to po dálnici, rakouskou dálniční známku nepotřebujete.
Webové stránky
pitztal.com: oficiální stránky údolí Pitztal, stručná verze je k dispozici i v češtině; pitztaler-gletscher.at: ledovec Pitztal a Skiareal Rifflsee; austria.info/cz: oficiální průvodce na dovolené v Rakousku, rovněž v češtině
Autor je publicista
