Malta je malý středomořský ostrov přibližně 100 kilometrů na jih od Sicílie, v totožné zeměpisné šířce jako například Tunis. Jestli si mapu nenastudujete předem, může vás zaskočit, jak malá Malta ve skutečnosti je. Hlavní ostrov Malta měří na délku 30 kilometrů, na šířku je pochopitelně užší. K Maltě náleží ještě menší ostrov Gozo, přesto zdejších necelých půl milionu obyvatel stačí na primát, co se týče hustoty osídlení v Evropě. Pro své klima je však Malta především vyhledávanou turistickou destinací. V sezoně je tak třeba počítat s tím, že až 50 procent lidí na ostrově jsou právě turisté.
Při pohledu na mapu Malty může člověk podlehnout také dojmu, že autem se z jednoho konce ostrova na druhý dostane snadno za půl hodiny. Není tomu tak. I přes hustou dopravní síť je třeba vzít na vědomí, že na ostrově není žádná rychlostní komunikace (nejvyšší povolená rychlost je 60 kilometrů za hodinu, často méně) a silnice věrně kopírují své předchůdkyně z minulých století, jsou tedy úzké a bohatě se kroutí. Jestli se vydáte na cestu během nějakého maltského svátku, je třeba počítat i se zácpami známými z našich aglomerací. Na vzdušných deset kilometrů vám pak nemusí stačit ani hodina jízdy.
Za bohatou historií
Co láká turisty na Maltu, je zřejmé. Celoročně příjemné klima, byť zimní měsíce dokážou být i nečekaně studené. V poměru k rozloze však Malta nabízí i neobvykle vysoký počet památek, a to i z doby vzdálené studentům starověku. Stavba megalitických chrámů jako Hagar Qim nebo Ggantija se datuje do čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem, zbytky chrámů jsou však bohužel tím jediným jistým, co o této době víme. Mnohem bližší i samotným Malťanům je historie méně dávná.
V roce 1530 císař Karel V. věnoval Maltu řádu johanitů, později pak známému i jako řádu maltézských rytířů. Důvod je zřejmý. Vzhledem ke své strategické poloze se Malta měla stát vojenskou základnou a výspou proti Arabům a Osmanské říši. Johanité císaře nezklamali. V roce 1565 se po mnoho týdnů v čele s velmistrem řádu Jeanem de la Vallette dokázali bránit mnohonásobné přesile osmanských vojsk a Maltu nakonec ubránili. Na toto „Velké obležení“ existuje dosud mnoho památek i odkazů v muzeích po celé Maltě. A na velmistrovu počest bylo poté vystavěno i nové hlavní město Valletta.
Johanité také ovlivnili přístup obyvatelstva ke katolické víře, který se odráží nejen ve spektakulárních oslavách náboženských svátků, ale hlavně v neuvěřitelném množství kostelů a chrámů rozesetých po celém ostrově. Na počet obyvatel je tu nejen největší hustota církevních staveb, ale i počet kněží, mnichů a jeptišek na světě.
Běžný turista sem ale přece jen zavítá spíše za sluncem a koupáním než za studiem sakrálních staveb. Koupání se nabízí na plážích v zálivech, omočit se lze i na městských promenádách například kolem Valletty, byť je přístup do moře kamenitý. Co nakonec uvítá každý, je velmi hustá síť veřejných záchodků, které jsou zdarma a ve slušném stavu. Jejich počet směle konkuruje počtu kostelů.
Nepotopitelná loď
Na laika může současná Malta působit jako jedna obrovská středověká pevnost, ale není to úplně pravda. Byť nemálo opevnění postavili skutečně maltézští rytíři, jejich současná podoba i rozsah je více dílem Francouzů a Britů ve stoletích pozdějších. O to je ale impozantnější. I samotná Valletta byla postavena jako město pevnost s navzájem kolmými ulicemi, přes záliv známé trojměstí skládající se z měst Kalkara, Islu a Birgu je dalším pevnostním komplexem, do kterého se vjíždí dlouhým tunelem v původních hradbách. Jak se vojenství vyvíjelo, původní pevnosti se přestavovaly a k nim přibývaly i nové. Poslední tak vznikly ještě na přelomu 19. a 20. století.
Ani 20. století strategický význam Malty nezmenšilo, spíše naopak. Během druhé světové války získala pověst nepotopitelné letadlové lodě a kromě stávajících pevností tak Britové po ostrově ještě rozeseli různé hlásky, pozorovatelny a bunkry pro případ italské invaze. Fanouškům vojenské historie lze doporučit Národní válečné muzeum ve Vallettě s mnoha dochovanými artefakty i popisem průběhu vojenských operací, v podzemí mohou navštívit také takzvané válečné místnosti, odkud Britové řídili vzdušnou obranu Malty a později invazi na Sicílii.
Z města na venkov
Z doby panování maltézského řádu se dochovalo mnoho paláců a především celé bývalé hlavní město Mdina, jehož hradby postavili ještě Arabové. Mdina si dosud zachovává svůj unikátní středověký ráz, snad i proto, že je uzavřena pro automobilovou dopravu. Příjemnou procházku nabízí i hlavní město Valletta, v kterém se nachází spousta starých kaváren, obchodů, uliček, náměstí, paláců, kostelů apod.
Celkovou dominantou města je katedrála sv. Jana, kterou ovšem v úzkých uličkách nakonec není snadné nalézt. Uvnitř ji zdobí originální plátno italského malíře Caravaggia Stětí Jana Křtitele, které je jeho vůbec největším obrazem. Nedaleko se nalézá také palác velmistrů, současné sídlo parlamentu s kancelářemi prezidenta, dříve sídlo velmistrů rytířského řádu a britských guvernérů. Navštívit tu lze zbrojnici a reprezentační místnosti.
Pokud vás cestou z Valletty poněkud unaví bohatý noční život v blízké Sliemě a především v Paceville s nepřeslechnutelnými diskotékami, je dobrou volbou vypravit se na menší z maltských ostrovů. Gozo je nejen menší, ale i méně hustě osídlené, a díky více pramenům podzemní vody také zelenější. Zachovává si tak dosud poklidný venkovský ráz se štěkajícími psy a lidmi pracujícími na poli. Kromě hlavního města Victorie se starobylou pevností stojí za návštěvu zátoka Dwejra se spektakulárními skalními útvary a legendárním Azure Window. Na Gozo se dostanete snadno trajektem ve dne i v noci z přístavu Cirkewwa.
Užitečné informace:
Auto z půjčovny? Stačí autobus
Celou Maltu lze snadno i pohodlně procestovat díky husté síti veřejné autobusové dopravy. Zajíždí prakticky do všech sídel na ostrově a vystačí si se třemi přestupními uzly. Těmi jsou letiště, nemocnice a terminál v hlavním městě Valletta. Týdenní lístek vás vyjde na 12 eur.
Na kole raději ne
Teoreticky by Malta mohla být rájem cyklistů, v praxi je situace opačná. Úzké silnice jsou lemovány kamennými zídkami chránícími políčka, vyhnout se na nich překážce tak často ani nejde. Zvláště na jihozápadním pobřeží s mnoha vysokými útesy pak může vát velmi silný vítr, který činí nemalé problémy i pěším.
Maltsky, nebo anglicky?
Oficiálními jazyky na Maltě jsou maltština i angličtina. Byť každý Malťan hovoří anglicky, při běžné konverzaci používají domácí obvykle maltštinu.
