Pavol si rád vypil. Věděli to jeho kamarádi i jeho družka. Nikdy by je však nenapadlo, co se stane toho osudného dne minulého roku. Ač spolu měli občasné neshody, až přemíra alkoholu způsobila, že si Pavol vzal nůž a podřízl družce hrdlo. Domácí násilí v Karviné naštěstí nemívá v drtivé většině takto tragické následky. Přesto se denně za dveřmi domácností odehrávají otřesné případy týrání. Jaký je typický scénář domácího násilí v Karviné? Vítejte ve fiktivní rodině Karla a Emy.
Řešení na dně láhve
Ema je žena středního věku. Není hloupá, jen si prostě vzala muže, který má sklon k alkoholismu a agresivitě. A Ema teď neumí ze vztahu couvnout. Karel si rád vypije a ona si tu a tam dá s ním. „Ženy si mnohdy myslí, že po svatbě si chlapa předělají k obrazu svému. Nesmysl. Pokud mu alkohol chutnal před svatbou, těžko pak přestane. Tím, že se jeho žena opíjí s ním, ještě situaci zhoršuje,“ říká komisař kriminální policie v Karviné Marek Rudol. S mírou alkoholu roste touha řešit dlouhodobě neřešené problémy. „Nevěra, finanční potíže, dlouhodobé neshody. To vše si dvojice v tu chvíli začne vyčítat,“ vysvětluje Rudol. Karel je výbušný typ. Zatímco ve společnosti jiných mužů je spíše v ústraní, své ženě je schopen vlepit pořádnou facku. „Většinou končí domácí násilí právě takto. Ani facku ovšem nelze podcenit. Stačí, aby žena nešťastně upadla a může dojít k tragédii,“ varuje Rudol. Ví, o čem mluví. Ve své praxi už zažil případ, kdy se žena udeřila hlavou o umyvadlo a zemřela.
Bojí se budoucnosti
Emu facka vyděsí a v první chvíli vytáčí číslo policie. Jen co přijíždějí policisté na místo, Ema spouští historku o nešťastném pádu ze schodů. Udat svého manžela? Ne, to neudělá, během okamžiku si to rozmyslela. Proč? „Protože má doma děti, které potřebuje nějak uživit. Nechce o manžela přijít a svým způsobem k němu stále něco cítí,“ prohlašuje Rudol. Při této příležitosti si kriminalista vzpomíná na reálný případ ze své praxe. „Chlap přišel domů z hospody a chtěl po ženě sex. Ta se bránila, ale muž z ní urputně trhal košili. Když odpor ženy neustával, vzal asi čtyřicetiletý muž do ruky nůž. Ten se svezl po hlavě dcery, která přišla matku bránit. Než přijeli policisté, utekl někam do polí. Za pár dní volal kolega s tím, že žena stáhla obvinění. Odmítla vypovídat a důkazy nebyly dostatečné. A za pár týdnů je kolega viděl spolu sedět v hospodě,“ kroutí hlavou Rudol.
Násilí zůstává doma
Takhle ostatně nekončí jen tento příběh a fiktivní příběh Emy a Karla, ale i drtivá většina skutečných případů, ke kterým dojde v Karviné.
„K nám se dostane jen malé procento případů domácího násilí,“ potvrzuje policejní mluvčí Zlatuše Viačková.
Týrané ženy, ale i staří lidé nebo děti tak často jako první hledají pomoc v krizových centrech. Na domácí násilí se zaměřuje například Bílý kruh bezpečí v Ostravě.
„Podle statistik v roce 2010 případů domácího násilí přibylo,“ varuje vedoucí Intervenčního centra Lucie Paprsteinová.
Nejčastější obětí fyzického týrání jsou podle jejích zkušeností ženy mezi třicítkou a čtyřicítkou. „Většinou jde o vdané ženy, které mají nezletilé děti. Mnoho z nich obvykle potřebuje spoustu času na to, aby získaly odvahu čin jejich muže nahlásit,“ podotýká Paprsteinová.
Falešná je i představa, že k domácímu násilí dochází pouze v sociálně slabých rodinách. „Odehrává se i mezi vysokoškolsky vzdělanými lidmi,“ informuje Paprsteinová.
Nejméně odvážní jsou v přiznání, že se děje něco nekalého, důchodci.
„Z našich zkušeností jde o skupinu, která vůbec nejméně hlásí případy domácího násilí. Mají k tomu své důvody, nechtějí způsobovat problémy a stydí se za to, jak se k nim druzí chovají,“ dodala Paprsteinová.
