Všechno začíná jako klasický český Štědrý den. Rodiny se vydávají do kostela, pro mnoho z nich je to jediná příležitost v roce. Večer si pak obléknou nové šaty a boty, vezmou dárky a jdou k příbuzným nebo sousedům. A právě v tu chvíli dostávají ladovské Vánoce africký rytmus. Afričané žijící v Ústí nad Labem si dají maso a něco sladkého k pití. Baví se, tančí a hrají na bubny. Svátky v jejich podání většinou nejsou tak komerční s hromadou dárků, kapr a salát se už ale v některých rodinách prosadily.
Stromeček musí být
Mňam, olizují se děti Izevbuwových. Itohan a její manžel Christopher mají dvanáctiletého chlapce Blessinga a tři slečny. Joy, Favour a Precious. Je jim deset, šest a čtyři roky. Chlapec a Joy se narodili v Česku, kam rodiče přišli před dvaceti lety z Nigérie a vzali se tu, nejmladší a prostřední holčička přišly na svět v Irsku, kam šli rodiče na několik let za prací.
Jsou věřící a Vánoce pro ně znamenají zejména oslavu narození Ježíše Krista. Protože mají děti, dodržují české zvyky. „Stromeček musí být,“ říká otec Christopher. Strojí ho děti. Pestrobarevnými ozdobami a sladkostmi, na které se vrhnou všichni čtyři už 25. prosince a mlsají.
Hlavně Joy se sbíhají sliny při myšlence na bramborový salát. „Mně nechutná, jedla jsem ho asi dvakrát, ale kvůli dětem musí být na štědrovečerním stole,“ říká matka Itohan. Kapra kupují živého, hlava rodiny ho zabije a maminka upeče.
Na africké kořeny nezapomínají ani při štědrovečerním menu. „Vařím rýži se zeleninou. Patří tam hrášek, mrkev, kukuřice, kari, cibule, česnek, olivy, kuře, slepice nebo hovězí maso,“ vyjmenovává suroviny Itohan.
Její manžel jezdí pro africké potraviny do Prahy. Například brambory yam. „Oloupou se, nakrájí a vaří ve vodě se solí a trochou cukru a podávají s africkou omáčkou z lilku, kari, červené cibule, česneku, olivového oleje a s makrelou,“ popisuje Christopher a oba manželé přidávají ještě recept na polévku egusi ze špenátových listů, rajského protlaku, cibule, ryby a afrického oleje.
Otázka, zda to všechno spořádají na Štědrý den, včetně štrúdlu a cukroví, pobaví celou rodinu, která utichne čtyřiadvacátého v sedm hodin večer a po večeři jako u většiny rodin zazvoní zvoneček a přijde Ježíšek. „Chtěla bych potkat babičku a dědu,“ vysloví přání dvanáctiletý Blessing. „A strejdu a tetu,“ přidává se Joy.
O příbuzných Izevbuwovi vědí díky poště a telefonu, ale dvacet let se neviděli. Vzpomínají, jak se v Africe na Štědrý den večer schází všechno příbuzenstvo i sousedé. Každý si kvůli tomuto večeru pořídí nové oblečení a boty, předají si dárky nebo peníze, jedí maso, popíjejí sladké nápoje, cukroví nepečou, povídají si a tančí. Baví se.
Přát si můžu i v lednu
Z Konga přišel do České republiky Frederick Sukama s bratrem Jeffem. Jednomu je osmačtyřicet, druhý je o dva roky mladší. Už jsou tady osmnáct let. Starší má syna Alvina a dceru Fionu, pro děti chystá dárky. S bratrem si je nedávají, ale Štědrý den prožijí spolu. Bydlí v jednom bytě na ústeckém sídlišti Severní Terasa.
České vánoční tradice znají, salát a kapr jsou podle nich ceremonie, které uznávají, ale dodržují africké zvyklosti. 24. prosince budou vařit kozu. Maso seženou na farmě. Jako přílohu připraví rýži nebo fufu, což je hustá slaná krupicová kaše. A ke kozímu masu omáčku z rajčatového protlaku, cibule a koření.
Po večeři možná půjdou do společnosti. V jejich rodné zemi je to běžné. Příbuzní a známí se na Štědrý večer sejdou a tančí při bubnech. Těch mají dost, protože s nimi a dalším africkým zbožím obchodují. „Bouřlivější jsou ale oslavy příchodu nového roku,“ vzpomíná na silvestry v Kongu Frederick Sukama. Žil tam v desetimilionovém hlavním městě Kinshase. „V Kongu to není jako v Čechách, tam je pětasedmdesát procent křesťanů a všichni chodí na Štědrý den do kostela. I ten, kdo tam celý rok nezajde. Lidé myslí na chudé, nemocné, bezdomovce, dávají jim jídlo a oblečení,“ říká Jeff Sukama.
Co si přát, zamýšlejí se bratři. „Hezké Vánoce,“ odpovídají s tím, že přát si můžou nejen o Vánocích, ale ráno, večer, zítra i v lednu. „Aby byl život dobrý a aby se lidé měli rádi,“ shodují se Frederick a Jeff.
Stromek z pralesa
Anna zná africké Vánoce z tatínkova vyprávění. Alberto Dongala se narodil v Angole, ale rozhodl se žít v Ústí nad Labem, zde se mu také s českou ženou narodilo dítě. Dceru teď ale vychovává sám, pomáhá mu při tom „babička“ na hlídání Miroslava Prouzová. „Ježíškovi jsem poslala asi šest dopisů,“ počítá žákyně druhé třídy, která část Vánoc prožije s „babičkou“ v duchu českých tradic. V Africe ještě nikdy nebyla, ale ráda by se tam jednou podívala.
Pohádka o Zlatovlásce
„Na Štědrý den jdou do pralesa, uříznou tam strom, ozdobí ho. Večer se všichni sejdou, povečeří husté fazole, kaši a rybu a dají si dárky,“ povídá sedmiletá dívka o Vánocích v Africe, kde její otec pracoval jako rybář. Ryby má ráda, ostatně jako všechno jídlo. „Řízek, salát, cukroví, dám si všechno,“ těší se.
Pod stromečkem by chtěla najít kostým víly s křídly a panenku. Ráda se podívá na pohádku Zlatovláska a zazpívá si písničku o tom, že se zlatovlasé panně líbí Jiřík a doufá, že se líbí i ona jemu.
