„I když byl jeho život velmi krátký, vytvořil řadu zajímavých děl. V době okupace, která modernímu umění zdaleka nebyla nakloněna, navazoval na práce kubistů, expresionistů a surrealistů,“ upozorňuje historik umění Ludvík Ševeček.
Břeclavský rodák Václav Chad byl na počátku čtyřicátých let vůdčí osobností mezi studenty zlínské Školy umění. Ta vznikla v roce 1939 a po násilném uzavření českých vysokých škol byla jedním z mála míst, kde se dalo studovat výtvarné umění. „Tady našli útočiště pedagogové i studenti, kteří by jinde nedostali šanci. Na protektorátní poměry tady vládla překvapivě svobodná atmosféra. Škola navazovala na tradici meziválečné německé avantgardy a byla kolébkou českého průmyslového designu,“ vysvětluje zlínský historik Zdeněk Pokluda.
V roce 1944 Chad školu ukončil a začal pracovat v propagačním oddělení firmy Baťa. Na podzim téhož roku se zapojil do odboje. Připravoval protifašistické plakáty, pomáhal tisknout ilegální noviny, stýkal se s ruskými partyzány. Nejspíš už od listopadu 1944 jej ale sledovalo Gestapo.
„Zatkli jej ve dvě hodiny v noci 24. února 1945 v budově internátu v místnosti, kde zrovna tiskl plakáty. Když ho vyvedli ven na ulici, pokusil se utéct. Po pár krocích jej ale dostihly smrtící výstřely,“ popisuje Ševeček.
Dramatická událost se stala jen pár desítek metrů od dnešního Domu umění. Dnes je toto místo označeno pomníčkem s bustou mladého malíře.
Některé z Chadových obrazů jsou dnes k vidění ve sbírkách zlínské Krajské galerie výtvarného umění. Je podle něj také pojmenována cena, kterou uděluje každé tři roky nejlepším mladým výtvarníkům porota přehlídky Zlínský salon mladých.
