Vodní ráj
Celou hrací plochu totiž protínají odvodňovací strouhy, narazíte na ně na deseti jamkách. Na mnoha místech jsou také malebná jezírka. Hřiště se nachází v parku na Podskalské a Poříčské louce pod hlubockým zámkem. Je zde mnoho dlouhověkých dubů a dalších staletých stromů, často uschlých. Na pohled je to krásné, ale na hraní nic moc.
Připadal jsem si mezi těmi stromy a čtverci lemovanými vodními strouhami velmi často jako šachista. Pořád jsem musel promýšlet dopředu další tah. Žádné „zavři oči a napal to“! Plynulé hře neustále něco překáželo – stromy, keře, rákosí, písečné překážky. A nepříjemný hustý rough po stranách vše dokresloval. Zde se ani nepokoušejte hledat míček, když netrefíte ránu čistě. Vsadím se, že žádný nenajdete.
Soustředěně od počátku
Na hřišti pod zámkem Hluboká každý rychle zjistí, že musí hrát od první jamky velmi soustředěně. Já jsem dorazil z Prahy těsně před hrou, patřičně jsem se nerozcvičil, no a dopadlo to tristně. První míček letěl doprava, tam kde je parkoviště (hodně odvážně položené!), a skončil klasicky – ve strouze.
Další rány už jsem sice zahrál uvolněně, míček padal, kam jsem chtěl, ale stejně jsem během hry ztratil další tři. Tady prostě musíte zapomenout na driver či trojku dřevo, pokud o míčky nechcete přicházet. Většinu jamek je opravdu lepší hrát při zdi. Stále si opakovat hlubockou mantru: železa, železa a zase železa. A zvláště pak při turnaji. (Ne, sem bych snižovat handicap určitě nejel.)
I když na druhé straně mi hřiště nabídlo i přívětivější tvář. Je rovinaté, nezadýchal jsem se, užíval si krásné scenérie. A nakonec, když jsem se „zklidnil“, začal jsem hrát i svoje čísla.
Největší pasti
Hřiště se rozkládá na ploše 68 hektarů a zahrnuje 27 jamek (devět jamek akademie) a velký driving range. Odehrál jsem ho za slabé čtyři hodiny, hodně lenivým tempem.
Nejvíce mě na něm zarazila kromě množství překážek jeho určitá nečitelnost a poměrně dlouhé přechody. Moje slabší orientace ale byla daň za to, že jsem na něm hrál poprvé. Skoro jsem si občas říkal, že by snad stálo za to vylézt na nejbližší strom a rozhlédnout se.
Ovšem bylo ve výborné kondici, tráva bujná, ferveje posečené, greeny opečovávané. Ne náhodou se vedení klubu pyšní, že na něm od roku 2006 probíhá neustále redesign. K nejzrádnějším patří jamka číslo 3. Na konci zahýbá doleva k jamkovišti, ale před ohybem jsou dva vodní kanály, které vypadají jako jeden. Ve skutečnosti jsou dva ve tvaru písmene Y. To jsem zjistil samozřejmě pozdě…