Ke Křížku je dobré zajet pro benzin, na Čínu do hospody. Na Frajťáku jsou v sobotu trhy. Když má člověk nepohodlný odpad, vyhodí ho na Švábák, pak se vykoupe na Maláku nebo provětrá U Špačků. Pozor dá na Pochcanou uličku. Někdo bydlí v Kecenicích, jiný v Pětidomí. Plzeňská zastávka se objevuje v řeči stále, i když jako stanice vlaků dávno neslouží.
Místní nebo správně pomístní názvy. Neznalý návštěvník Budějovic zpravidla neví, o jaké lokalitě domácí lidé zrovna mluví. V průvodcích nic takového nenajde.
Některé pojmy se vytratily. Vzpomenou si na ně jenom starší. „Chodili jsme po válce tancovat do hospody na Švábův hrádek nebo k Hadovi a k Carovi,“ vzpomíná jedenaosmdesátiletá Libuše Pešková.
Historií města a místními názvy se celý život zabývá i František Franc. „Znám lidi, kteří si dobře pamatují spoustu starých názvů. Na druhé straně devadesát procent Budějčáků ani neví, kdy bylo založené jejich město,“ říká Franc.
Některé zaniklé názvy vysvětluje ve svých knihách Daniel Kovář ze Státního okresního archivu v Českých Budějovicích. Sedmička jich s jeho pomocí vybrala sedm.
1. Na Vraždě
Úzká ulička, která spojuje ulici Radniční a nábřeží Malše pod bývalými hradbami. V noci a za šera její tmavá zákoutí lidé raději obcházejí. Zdi si oblíbili sprejeři pro graffiti. Ujal se také název Pochcaná – kvůli jejímu pravidelnému znečištění. Stejně někteří říkají také části Plachého ulice od náměstí až k ulici Hroznova. „Když jsem byl malý kluk, běžně se té u nábřeží Malše říkalo Na Vraždě. Stalo se tam něco nepěkného, asi vražda,“ přemýšlí nad označením Petr Bušek, budějovický rodák a patriot. Dnes vede z „Vraždy“ vchod do restaurace Potrefená husa, která nabízí spíš veselé záležitosti. V těchto dnech například masopustní zabijačku.
2. Na Číně
Název je poměrně mladý, z první poloviny dvacátého století. Na místě dnešní Husovy kolonie vznikla nejprve zástavba rodinných domků. Na návrší dál od města lidé pořádali tradiční červencové Husovy oslavy s ohni. Ulicím v této čtvrti dodnes dávají jména podle osobností husitského hnutí. Na zástavbu s domky navázala zahrádkářská kolonie s dřevěnými chatami, altánky a boudami. Budějovičtí si tehdy představovali, že tak bydlí lidé v Číně.
Majitel hospody Na Číně Pavel Studnička dobře ví, že točí pivo oficiálně v Husově kolonii. Ale pořád se tam říká Na Číně. „Ne podle naší hospody. Podle bývalých chatek a zahrádek. Jsou tu ještě dnes. Když to rozebírám se štamgasty, myslí si, že se tomu tak říká podle odlehlosti od města,“ tvrdí muž. Ani toto vysvětlení ale už neplatí, Čínu pohltila městská zástavba. I když zahrádkáři tam dál sklízejí mrkev a okurky.
Málokdo dnes ví, že Budějovice mají ještě jednu Čínu. Ve Čtyřech Dvorech, kde je sídliště Vltava a poliklinika. Kde se název vzal, to už netuší ani osmapadesátiletý Karel Sypal, který se tam narodil. Možná také kvůli bývalým kůlničkám na zahradách.
3. U Špačků
Osamocenou budovu stojící už od sedmnáctého století na břehu starého koryta Malše v Mladém označovali lidé jako Sandhäusl, tedy Pískový domek. Jeho obyvatelé tam těžili a prodávali písek. Od devatenáctého století se název změnil na Spatzenhäusl, česky Vrabčí domek. Původ názvu není zřejmý, snad malá budova nad řekou připomínala ptačí budku. Pokroucením překladu vznikl Špaččí domek a označení U Špačků.
Na místě původního domu u Malše dnes bydlí také Marie Uhriková. „Byla tu už moje babička. Původ názvu jsem zjišťovala, ale i z jejího vyprávění vím, že tu žádní Špačkovi nikdy nesídlili,“ říká Uhriková.
4. Švábův hrádek
Návrší za městem u Čtyř Dvorů, kde je sběrný dvůr. Ve středověku místu říkali Železný vršek, podle ložiska železné rudy. Po roce 1883 si tam čalouník Thomas Schwab postavil výletní hospodu, kterou s nadsázkou nazval Schwabenburg. Stala se oblíbeným cílem nedělních vycházek. Češi jí začali říkat Švábův hrádek.
5. Dlouhá louka
Jde o rozsáhlé pozemky naproti Sokolskému ostrovu za levým břehem Vltavy. Od středověku tam byly jen louky, často zaplavované povodněmi. V sedmnáctém století získali pozemky budějovičtí kapucíni a od té doby se místu říkalo Kapucínská louka. Později se ujal název Dlouhá louka, který se zachoval, podobně jako nedaleký Dlouhý most.
6. Střelecký ostrov
Pojmenování užívají lidé stále, ačkoliv už několik desetiletí místo ostrovem není. Původně ho tvořila na západě Vltava a na východě její rameno, jež sloužilo jako náhon k Lučnímu mlýnu, hamru a vodárně. V sedmnáctém století tam říkali Kapucínský ostrov, podle kapucínů, kteří ho využívali. Roku 1875 na tom místě postavili střelnici budějovičtí ostrostřelci a od té doby je lokalita známá jako Střelecký ostrov. Po zániku mlýna a vodního čerpadla zmizelo ve dvacátém století i boční rameno a ostrov přestal existovat.
7. Šmídovna
Lidé tak říkali klasicistnímu domu se dvorem na Pražské třídě za dnešním Koldomem naproti vyústění ulice Fráni Šrámka. Bývala v něm kovárna a později hospoda, kterou nazývali německy Schmiedwirtshaus, což znamená hospoda v kovárně. Výraz se počeštil na Šmídovna. Hostinec sloužil k ubytování těm nejchudším. Ve třicátých letech minulého století tam najednou žilo až 230 lidí. Podle toho vypadal pořádek a označení vzbuzovalo dojem něčeho hanlivého. Šmídovna zanikla počátkem sedmdesátých let minulého století spolu s takzvaným Starým městem, původně nazývaným Budivojovice.
