Všechna města jsou vesnicemi s výjimkou Prahy, tvrdí někteří, a něco na tom je. Donedávna mi přišlo, že třeba v takových Litoměřicích, malebném městě s ještě malebnějším náměstím, se znají snad všichni. Stačilo projít s tamním rodákem třeba Dlouhou ulicí. Tady podniká spolužák, na druhé straně zdraví kamarád sportovec a za chvíli sousedka z vedlejšího domu…
Severopražák Josef Carda pochází z Ústí nad Labem, a i když nyní žije na Litoměřicku a v Praze, vazby s Ústím nezpřetrhal, natož aby na ně zapomněl. Do školy chodil se Zdeňkem Zahrádkou, který má dnes umělecké jméno Ben Ghan a nedávno v rozhovoru pro Sedmičku prozradil, že jsou spolužáci. Fakír musí škytat, když si herec v divadelním představení lehá na hřebíky.
Školačka na společné fotografii v první řadě čtvrtá zleva je spolužačkou Josefa Cardy a je i kolegyní z novinářského prostředí, jejich třídní později povýšila na ředitelku ústeckého domu dětí a mládeže. Jiří Netolický? Josef Carda si ho dobře pamatuje jako ředitele střední školy, do které chodil, tehdy mu nedal doporučení na vybranou školu. Kdyby dal, nebyl by Josef Carda tím, čím je, a divadelní příznivci by přišli o hodně. Zná lidi z Činoherního studia. Pochopitelně. Hrál tam třeba s Ivanou Chýlkovou, dnes jemu i jí tleskají v Hello, Dolly!
Známe se, setkáváme se. Svět je plný náhodných setkání. Kamaráda v Ústí nepotkám a natrefím na něho na nádraží v Praze, někdejšího šéfa vidím po letech v podzemním parkovišti ve městě vzdáleném od Ústí přes sto kilometrů.
Lidé, kteří se mají setkat, se setkají. Někde mezi nebem a zemí je dané, že se tak stát mělo. Je jedno, jestli za měsíc, za rok, nebo za několik let. Podstatné je, že se tak stalo. Ale ještě předtím to, že se vůbec poznali.
