Kdyby všechno platilo přesně tak, jak určují zastupitelé, měli by psi v Přerově krutý život. Myslí si to jejich majitelé, kterým se nelíbí, že se jejich mazlíčci nikde nesmějí proběhnout bez vodítka či náhubku. Někteří vyhlášku nerespektují a psy nechávají u Bečvy volně pobíhat. Strážníci jsou k nim shovívaví a prosazují změnu.
Redaktorka Sedmičky napočítala u Bečvy v říjnovém dopoledni až patnáct psů puštěných na volno. „Máme velkého psa a bylo by pro něj trápení, kdyby si nemohl volně vyběhnout, chytit hozený klacek a spokojeně si zaštěkat. Je mi líto, ale vyhlášku nectím,“ hájí se pejskař Jiří Hrabina.
Někteří majitelé ani nevědí, že je volné pobíhání zakázané. „Chodím k Bečvě už osm let a učím aportovat svého vlčáka. O vyhlášce nevím. Kdyby mě chtěli policisté pokutovat, tak bych se bránil. Psi přece musejí poznat volnost, jinak je to týrání zvířat,“ reagoval chovatel, který nechtěl uvést své jméno.
Strážníci jsou v těchto případech tolerantní a moc pokut nerozdávají. „Pokud nedojde k nějaké vyhrocené hádce, řešíme to jenom domluvou. Známe stesky pejskařů a snažíme se jim pomoci. Proto jsme vytipovali místa, kde by lidé mohli psy volně pouštět. Zatím náš návrh neprošel,“ uvedl strážník Miroslav Komínek.
O osudu podnětu už by mohlo rozhodnout nové vedení přerovského magistrátu.
Poslední plocha, kde směli lidé volně pouštět své psy, byla na pravém břehu Bečvy. I tam to ale zastupitelé před čtyřmi roky zakázali. A to pejskaře pobouřilo. „Bydlím v paneláku, za psa platím tisíc korun ročně a nesmím ho nechat plnohodnotně žít? Čekáme, až na přerovskou radnici usednou noví lidé a pokusíme se s nimi vyjednávat. Jsme ochotní sepsat i petici, aby nás konečně brali vážně,“ rozčiluje se pejskařka Marie Černá.
Současnou situaci kritizuje i další majitelka psa, Jana Sprušilová. „Je to skoro diskriminace. Jestliže se kromě cvičiště nemohou psi nikde pohybovat bez náhubku či vodítka, je Přerov pro ně tragické místo k žití,“ myslí si Sprušilová. V Přerově žila čtyřiadvacet let, než se před dvěma lety přestěhovala do Prahy. Proto dnes může srovnávat a pochvaluje si, že v hlavním městě je několik míst, kde může čtyřnohého přítele vypustit. Podobné je to i v Olomouci. „Máme dvanáct ploch, kde psi mohou běhat celé kilometry bez vodítka či košíku,“ řekla mluvčí olomouckého magistrátu Jana Urbaníková.
Na cvičiště či do přírody
Se stesky a otázkami majitelů psů se setkává i vedoucí přerovského útulku Soňa Hynčicová. Radí jim, že mohou jít na cvičiště. Kvůli tomu se ale lidé musejí stát členy kynologického klubu, zaplatit příspěvek pět set korun a ještě si odpracovat šest brigádnických hodin.
Pejskaři tak raději vyrážejí někam za město do přírody. „Upozorňuji je, že nemají riskovat, protože pole i lesy si hlídají myslivci z okolí. Lidé by tak mohli o svého čtyřnohého kamaráda přijít,“ podotkla Hynčicová.
V Přerově a místních částech má psa zhruba každá třetí domácnost. „V evidenci jich máme necelých čtyři tisíce,“ upřesnila Milena Homolová z magistrátu. Některým lidem ale to, že psi nesmějí volně pobíhat, vyhovuje. „Nechci, aby mě na procházce u Bečvy pokousal pes a abych musel nosit dítě na zádech. Nelíbí se mi, když někdo povyšuje právo zvířat nad práva člověka,“ míní například Jan Holovský.
