NASA dokázala najít zapomenutou družici, už roky obíhá kolem Měsíce

Vizualizace pohybu družice Chandrayaan-1 kolem měsíce. Fialový kruh má průměr 200 km a odpovídá síle vyslaného radarového paprsku. V grafu je vidět silná změna, když se paprsek odrazil od kovového těla družice.

Vizualizace pohybu družice Chandrayaan-1 kolem měsíce. Fialový kruh má průměr 200 km a odpovídá síle vyslaného radarového paprsku. V grafu je vidět silná změna, když se paprsek odrazil od kovového těla družice. Zdroj: NASA

Průchod ztracené družice kolem měsíčního jižního pólu.
Signál vyslal radar DSS-14 v Kalifornii. Je známý jako „marsovská anténa“, protože v roce 1966 zachytil signály družice Mariner 4, která se jako první dostala k Marsu.
Přijímající radar Green Bank Telescope stojí ve Virginii od roku 2000.
Je to největší plně řiditelný radar na světě. Ze své pozice se dokáže rozhlížet po 85 % oblohy.
LRO posílá na Zemi snímky Měsíce. Tohle je jeho strana, kterou vidíme i z naší planety.
9
Fotogalerie

NASA, konkrétně vědci z kalifornské Jet Propulsion Laboratory testovali novou metodu, která má být schopná odhalit velmi malé objekty ve vesmíru. Dle očekávání s ní našli aktivní sondu Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO), která téměř osm let mapuje povrch Měsíce. Ale k tomu také starou indickou družici Chandrayaan-1, se kterou svět ztratil kontakt už v srpnu 2009.

Najít malé objekty – v tomto případě kostku o hraně 1,5 m – tak daleko ve vesmíru je náročný úkol. Optické přístroje vypadají ze hry, je na to potřeba jít jinak: radarem.

NASA vyslala k Měsíci prostřednictvím 70metrové antény v Goldstone Deep Space Communications Complexu silný proud mikrovlnného záření. Signály odražené od Měsíce posléze zachycoval svou 100metrovou anténou radar Green Bank Telescope v západní Virginii.

U tak dlouho neaktivní družice je po tolika letech obtížné spočítat její aktuální polohu. Není dokonce ani jisté, jestli ji nepřemohla gravitace a neroztříštila se o povrch Měsíce.

V případě Chandrayaan-1 vědci zjistili, že je stále na oběžné dráze a přelétá nad měsíčními póly. Jeden přelet jí měl trvat zhruba dvě hodiny a skutečně: během čtyřhodinového zkoumání něco dvakrát na stejném místě přerušilo radarový paprsek. Tým ze zjištěných dat odhadl rychlost a vzdálenost objektu a tyto parametry odpovídaly právě indické družici.

Chandrayaan-1 je sice o půl oběhu dál, než by podle výpočtů měla být, ale jinak stále udržuje tvar a orientaci své původní dráhy.

Použitá radarová metoda dokáže zjistit „něco tam je“. Objekt ale přímo nevidí a nezobrazí. Jen z parametrů pohybu je možné odhadnout, o co asi jde. Detekce tak malých objektů je ale důležitý krok pro další vesmírné cesty.