NASA: Zemskou osou pohybuje tání vody z ledovců a vysychání Eurasie

pohyb pólu Země

pohyb pólu Země Zdroj: NASA JPL

Výzkumníkům z Jet Propulsion Labs amerického NASA se podařilo odhalit dvě letité záhady související s vychylováním zemské osy.

Stolním glóbem prochází zemská osa čistě a přesně skrze jeho póly, v realitě však mírně kolem těchto ideálních pólů rotuje. Na běžný život toto vychýlení čítající ve skutečnosti jen několik metrů – historicky nejvyšší dosáhlo dvanácti metrů – prakticky nemá žádný vliv. V minulém století toto pravidelné kmitání mířilo zhruba jedním směrem, a to ke kanadským ostrovům.

Někdy od roku 2000 se však výkyvy osy od původního směru ostře odchylují a směřují k Britským ostrovům. Osa ujíždí až o sedmnáct centimetrů ročně. „To je významný tah,“ uvedl jeden z vedoucích pracovníků výzkumu Surendra Adhikari.
Tým jeho odborníků potvrdil dřívější domněnky geologů, že změnu způsobuje globální oteplování, respektive mohutné přesuny vod z tajících ledových mas na severu. Navíc ji významně podporuje úbytek pevninské vody z oblasti indického subkontinentu a Kaspického moře.

Vysychání Eurasie

Právě překvapivá intenzita tohoto podpůrného efektu a vliv sušší pevniny se na změně podepsal nejvýrazněji. „Spin osy je velmi citlivý na změny kolem 45 stupňů zeměpisné šířky na severu i jihu,“ vysvětlil Adhikari. Jeho tým však vyřešil ještě jednu, téměř sto let starou záhadu. Měření výkyvu zemské osy začalo v roce 1899 a od té doby vědci pravidelně pozorovali v intervalu jednou za šest až čtrnáct let její půlmetrové až 1,5metrové odchylky východním nebo západním směrem.

Odborníci zjistili, že změny souvisejí s pravidelným střídáním suchých a vlhkých období v Eurasii. Suché roky odpovídaly východně a vlhké západně směřujícím výkmitům. Vědci teď předpokládají, že díky novým poznatkům dokážou mnohem lépe předvídat globální změny klimatu. Zároveň se chystají na revizi historických záznamů, aby mohli zachycené jevy zasadit do kontextu nejnovějších pozorování.