Týmu výzkumníků z Telavivské univerzity se však dosavadní poznatky podařilo rozšířit. Zjistil totiž, že přinejmenším jeden druh netopýra, a to Bodenheimerův, dokáže svůj sonar zaměřovat do vybraných částí prostoru, které chce podrobněji prozkoumat. Například u fotoaparátu by se tento proces označoval jako zoomování.
„Nejméně probádanou oblastí echolokace je schopnost netopýrů ji cílit, přesněji zužovat a rozšiřovat sonarový paprsek,“ uvedli výzkumníci. Nakonec ovšem tento mechanismus odhalili a podrobně popsali. V prestižním časopisu Proceedings of the National Academy of Sciences napsali, že netopýr zvukový paprsek zaměřuje změnou úhlu a mírou otevření své tlamičky.
Tým pracoval s divoce žijícími netopýry, pro jejichž studium speciálně upravil vysokorychlostní kamery a směrové mikrofony. Po mnoha sadách natáčení vyšlo najevo, že netopýři při vstupu do zúžených prostor jeskyně svorně otevírají tlamičky, a to až na čtyřnásobek obvyklého rozevření.
„Domníváme se, že čím větší úhel rozevření netopýřích úst je, tím užší jsou prostory, respektive oblast, na kterou savec svou echolokaci zaměřuje,“ vysvětlili vědci s tím, že je to současně historicky první potvrzení schopnosti zvířete naprosto změnit své „zorné pole“.
