OBRAZEM: Semaforská Nostalgická myš v Šemanovicích znovu ožívá

Klub a restaurace Nostalgická myš v Šemanovicích na Kokořínsku, který slouží jako dočasné neoficiální muzeum divadla Semafor a divadelních a koncertních prken obecně.

Klub a restaurace Nostalgická myš v Šemanovicích na Kokořínsku, který slouží jako dočasné neoficiální muzeum divadla Semafor a divadelních a koncertních prken obecně. Zdroj: deník E15 Dušan Kütner

Klub a restaurace Nostalgická myš v Šemanovicích na Kokořínsku, který slouží jako dočasné neoficiální muzeum divadla Semafor a divadelních a koncertních prken obecně.
Klub a restaurace Nostalgická myš v Šemanovicích na Kokořínsku, který slouží jako dočasné neoficiální muzeum divadla Semafor a divadelních a koncertních prken obecně.
Klub a restaurace Nostalgická myš v Šemanovicích na Kokořínsku, který slouží jako dočasné neoficiální muzeum divadla Semafor a divadelních a koncertních prken obecně.
Klub a restaurace Nostalgická myš v Šemanovicích na Kokořínsku, který slouží jako dočasné neoficiální muzeum divadla Semafor a divadelních a koncertních prken obecně.
Klub a restaurace Nostalgická myš v Šemanovicích na Kokořínsku, který slouží jako dočasné neoficiální muzeum divadla Semafor a divadelních a koncertních prken obecně. Na snímku překlad dopisu od Brigitte Bardotové,  který kdysi klubu zaslala.
34
Fotogalerie

Je to čtvrt století, co z bývalého vepřína v Šemanovicích na Kokořínsku vznikl klub a restaurace Nostalgická myš, který bratři Jiří a Ondřej Suchých vybavili mnohými rekvizitami spojenými s divadlem Semafor. Sál se zároveň stal místem natáčení televizních a rozhlasových pořadů. Po letech stagnace, kdy byl klub i uzavřen, získal nové nájemce, kteří se snaží klubu vrátit bývalou slávu kulturního centra pro celé široké okolí. Podívejte se, jak to v Nostalgické myši vypadá.

Před nástupem koronaviru tam v březnu hrál Ivan Hlas, po uvolnění pravidel Kittchen známý z projektu Zvíře jménem podzim. V létě dorazí Michal Prokop Trio, kapela Mucha, Luboš Pospíšil se svou skupinou, Vladivojna La Chia či Vladimír Merta. Na programu Nostalgické myši bývá i večer slam poetry či jazz.

„Hlavním mottem celého projektu je, že chceme mít kam chodit, aby ve vesnici něco fungovalo. Historii a ducha místa, genia loci, to má,“ říká Miroslava Bozděchová, která si se svým partnerem Martinem Mrázem Nostalgickou myš pronajala od začátku roku.

Klub a restauraci v posledních letech provázely nesnáze. Poslední nájemník měl velké plány, ale zřejmě z nich sešlo, a tak objekt opustil. Nově se toho chopila právě Bozděchová, která do Šemanovic jezdí 28 let od doby, kdy si s tehdejším a bohužel již zesnulým manželem pořídili v obci chalupu. 

Sama pracuje jako šéfka personálního oddělení nadnárodní firmy vyrábějící práškové nátěrové hmoty. Koronavirus způsobil, že její nynější partner – původní profesí říční kapitán – přišel o práci. Ten se nyní stará o denní chod podniku včetně kuchyně.

„Jednoho člověka to asi uživit může. My od toho nečekáme nějaké závratné výsledky. Chtěla bych, aby sem lidé chodili – a rádi,“ říká Bozděchová.

Klub a restaurace jsou úzce spojeny s Ondřejem Suchým, který zde po dvacet let po revoluci natáčel talkshow pro Český rozhlas a Českou televizi. Šemanovice jsou ovšem spjaty i s fenoménem jménem Jára Cimrman. Natáčely se zde totiž rozhlasové pořady jménem Salon Cimrman.

„Jiří Šebánek, Karel Velebný a Miloň Čepelka (spoluzakladatelé divadla Járy Cimrmana, pozn. red.) tady vytvářeli začátek celého toho příběhu,“ říká Bozděchová. A pokud se prameny nemýlí, je Cimrman pohřben na zdejším hřbitově. Náhrobek se ovšem – jak jinak – nenašel.

Ondřej Suchý: Přeji Nostalgické myši vše nejlepší

Co říkáte na děni v Nostalgické myši?

V Nostalgické myši dochází ke generační proměně, což je asi správné. Přiznám se, že ani neznám tvorbu těch, kteří zde nyní vystupují, nemohu proto k současnému stavu cokoliv říkat. S Nostalgickou myší jsem se rozloučil koncem roku 2018 rozhlasovými nahrávkami s režiséry Janem Kačerem a Hynkem Bočanem.

Kdy byla Nostalgická myš takříkajíc na vrcholu?

Nostalgická myš zažila svou slavnou éru v době, kdy zde například působil Salón Cimrman, jehož všechna představení natáčela Česká televize i Český rozhlas. Moje Nostalgické muzeum zábavy – veřejné nahrávky Českého rozhlasu Dvojky – zde působilo 21 let. 

Přeji upřímně Nostalgické myši novou úspěšnou éru; snad jen by měla usilovat o to, aby nebyla pouze érou lokální, ale prostřednictvím nějakých sdělovacích prostředků byla znovu érou známou i za hranicemi regionu. O to jsem se od začátku devadesátých let snažil.

Máte v plánu do chodu současného podniku nějak vstupovat, radit?

Do současného dění v Nostalgické myši už zasahovat nebudu. Jen bych prosil, aby stěny podpisů významných osobností, které tu v minulosti vystupovali – bylo jich přibližně 250 včetně Josefa Škvoreckého, Waldemara Matušky, Jiřího Menzela, Felixe Holzmanna, až třeba po rockera Ivana Krale – zůstaly nepoškozené.

Byla by škoda nechlubit se dnes tím, na co všechno dnešní Nostalgická myš navazuje. 

V Nostalgické myši je plno předmětů spojených s divadlem Semafor vašeho bratra Jiřího i dalších, týkajících se filmové či hudební scény. Zůstanou?

Co se týče vystavených předmětů – jejich počet zvyšovat nebudu. Naopak ubudou v okamžiku, kdy se postěhují do chystaného velkého muzea divadla Semafor.

Rozhodl jsem se, že od roku 2019 už nebudu vystupovat na veřejnosti. Založil jsem si svůj kanál na You Tube s názvem Minuty Ondřeje Suchého, píšu do dvou čtenářsky velmi sledovaných časopisů a na všechny aktivity včetně nových příspěvků na svých dvou webových stránkách upozorňuji na Facebooku. 

Jsem tudíž se svými příznivci v parmanentním styku, který je vzhledem k mému věku (v září oslaví 75. narozeniny, pozn. red.) a mému vztahu k současné technice myslím docela uspokojivý. Děkuji vám za zájem a přeji do budoucna všem jen to krásné!