Od ventilku na kolo po starožitné hodiny. Pražský blešák U Elektry pandemie nezlomila

Bleší trhy U Eektry

Bleší trhy U Eektry Zdroj: Bleší trhy Praha

Bleší trhy U Eektry
Bleší trhy U Eektry
Bleší trhy U Eektry
Bleší trhy U Eektry
Bleší trhy U Eektry
25
Fotogalerie

Vedro, zvířený prach, hukot nedaleko projíždějícího vlaku. Zástupy zákazníků se dohadují u stánků a plachet o cenách rozmanitého zboží. Na Bleších trzích U Elektry je živo. Navzdory koronavirové krizi sem o víkendech i nadále jezdí lidé z celé republiky. Každý víkend zkoušejí  štěstí při nákupu a prodeji drobných zajímavostí, ale také například praček, zeleniny, či pneumatik. 

V pražských Vysočanech U Elektry trh sídlí už čtyři roky. I tak si tržiště mnozí návštěvníci často spojují s jeho dřívější lokací blíže stanice metra Kolbenova, kde fungoval předešlých 13 let. Mimochodem - slávy mu kdysi přidala i obsáhlá reportáž v časopisu National Geographic. Podle některých ale nejspíš největší tuzemský “blešák” postupně ztrácí své někdejší kouzlo.

Dopad koronaviru, který by mohl prodejce a nakupující limitovat, téměř není vidět. „Jsem pyšný, že jsme vybudovali takový kolos. Korona nás zavřela. Znovu jsme mohli otevřít na konci dubna a první víkend jsme byly nuceni lidi posílat domů, protože jsme chtěli dodržet dané rozestupy. Všichni jsme čekali jako na boží smilování, až se ta opatření zruší,“ poznamenává ředitel provozu Roman Cileček. 

V areálu je okolo šesti set prodejních míst rozmístěných v sedmi sektorech. Někteří mají stánky, jiní mají zboží rozprostřené na plachtách. Trh je pro prodejce otevřený od čtyř ráno, zákazníci si musí ještě dvě hodiny počkat. Na stálých místech jsou převážně pražští prodejci. Lidé sem ale přijedou i třeba jen jednou, vyprodat přebytky, které mají doma. 

„Když jsme ještě sídlili na Kolbenově, návštěvnost se v sobotu pohybovala okolo tří tisíc lidí. Tady U Elektry je daleko větší prodejní plac. Průměrná návštěvnost je ještě o tisícovku větší, když se zadaří je tu i přes pět tisíc návštěvníků,“ popisuje Cileček. Být součástí tohoto světa ale není jen tak. Vstupné přes turniket stojí 20 korun, přilehlé parkování pro auto 70 korun. Prodejní místa pak v hlavní sezoně začínají na 150 korunách.

Špička začíná už ráno. Prodejci kolikrát nemají vybaleno a už jsou obklopení zákazníky. Ti jdou mnohdy s nadějí i po vzácných sběratelských předmětech. „Mezi sedmou až desátou sem jezdí sběratelé. Všichni se mezi sebou známe,“ vysvětluje vetešník David, který si nepřál uvést celé své jméno. Je fanda smlouvání a to je také jednou ze zálib, kvůli které sem jezdí. “Když to není o smlouvání, tak to není blešák ale tržnice,“ přibližuje. „Ráno jdou zákazníci pro takové ty hezké kousky. Minule tu byly starožitné hodiny za 40 tisíc,“ poznamenává Cileček. 

Pražský blešák se neblýskl jen v National Geographic. Zahrál si i ve filmu. Ve snímku režiséra Jana Hřebejka U mě dobrý z roku 2008 je vidět atmosféra zdejšího handlování v jeho počátcích. 

Mezi prodejci je běžné skupování bazarů, a dokonce i vybírání smetišť. Prodejci obchodují i navzájem mezi sebou. „Stojíme si za tím, že se tu dá sehnat všechno. Od ventilku na kolo, přes skříň, po starý notebook,“ říká sebevědomě Cileček. 

Buďme konkrétnější. Plakát Harry Pottera vedle obrázku svatého. Vánoční koule u starých cínových vojáčků. Hra World of Warcraft poblíž starožitného porcelánu. Jednomu ze stánků vévodí dva portréty Adolfa Hitlera. Nad jedním z nich je pověšené plyšové srdce s nápisem I Love You. Starožitné mince, budíky...

Je tu i méně romantický sektor. Člověk tu narazí na živnostníky s nabídkou nového oblečení, bot, ovoce, zeleniny. Mnohde člověk u zboží narazí na klasické cenovky.

Trh provozuje společnost Flohmarkt. Výkaz zisků a ztrát u ní v obchodním rejstříku dohledatelný není. Jak podotýká Cileček, pro něj i některé další kolegy je to práce na plný úvazek. Jako každá jiná. Byť je otevřeno jen o víkendech, přes týden se musí vše nachystat, připravit, se zájemci o prodej doladit. O víkendech pak na mobil správci trhů volají i stovky lidí, že potřebují s něčím pomoct.