Od zapálených houslí ke kapelníkovi

Když bylo Milanu Michnovi šest let, nutil ho otec hrát na housle. Nenáviděl je tak, že je raději zapálil a doufal, že už na ně nebude muset nikdy hrát. Vysloužil si ale jen výprask a nové housle.
„Otec mě strašně zbil, dal mi další a já jsem musel zase hrát,“ vzpomíná dvaašedesátiletý Michna.
Po drsném zážitku se jeho vztah k hudbě změnil. „Hudby jsem se nezbavil. Naopak jsem k ní měl stále
vřelejší vztah, až jsem se rozhodl jít na konzervatoř,“ líčí Michna.
Kromě houslí bušil i do bicích, ale nejvíce si ho získala trumpeta. „Líbí se mi její zvuk a možnosti. Člověk jí musí propadnout, což se mi stalo. A ani jsem nemusel tolik cvičit, protože jsem měl talent. Když jsem
neměl co dělat, tak jsem hrál,“ říká Michna, který dostal první trumpetu ve čtrnácti letech.
„Byla to stará, smradlavá trumpeta za padesát korun. Trubek jsem za těch čtyřicet let vystřídal už několik,“ směje se trumpetista Michna, který se svým oblíbeným nástrojem procestoval celou Evropu.

Vystřídal desítku kapel

Stejně jako použité trumpety střídal Michna i kapely. V patnácti letech se přidal ke skupině Akuma z Raškovic. Po dvou letech ji vyměnil za jinou. „Působil jsem v různých jazzových skupinách i s dechovkami. Hrál jsem na trumpetu v orchestru Gustava Broma nebo ve skupině Ivo Pavlíka, která doprovázela Věru Špinarovou,“ vypočítává své štace Michna. Právě kvůli Špinarové z orchestru Gustava Broma po dvou letech odešel. „On byl jediný, kdo dal v orchestru výpověď. Odtamtud nikdo dobrovolně neodcházel,“ vzpomíná manažer Lenský.

Osm let u Pavlíka

Ve skupině Ivo Pavlíka vydržel Michna osm let. Špinarová na svého pracovního kolegu vzpomíná jako na kamaráda, vynikajícího muzikanta a baviče. „Vždycky si koncerty velice užíval. Připravoval programy abavil lidi,“ hodnotí trumpetistu Špinarová. Před čtrnácti lety založil Milan Michna kapelu Šuba Duba Band. Hrají v ní děti kolem patnácti let. „Hrajeme muziku domácích i zahraničních skladatelů,“ přibližuje skupinu Michna.
To jeho bývalou kolegyni Špinarovou překvapilo. „Nikdy bych do něj neřekla, že založí skupinu. Vždycky byl takový bouřlivák. Opravdu ho obdivuji, že má tu trpělivost,“ komentuje kapelu Šuba Duba Band Špinarová.
Podobný názor mají i členové skupiny. Jan Štěpánek začal hrát na trumpetu před pěti lety kvůli Milanu Michnovi. „Vídával jsem ho na koncertech a tehdy jsem si řekl, že to chci umět taky. Byl vždycky můj idol. V základní umělecké škole mě učí dvakrát týdně. Když mi něco nejde, sám mi to zahraje a pak to jde,“ svěřuje se Štěpánek.
Chválou na kapelníka Šuba Duba Bandu nešetří ani kytaristka osmnáctičlenného Bandu Sabina Holíková. „Je to skvělý člověk, který nás dokáže podpořit. A když někdo hraje potichu, tak vždycky
zvolá: Nebukař tam,“ směje se Holíková.
Když Michna netroubí, rád doma v Panských Nových Dvorech vaří. „Doma už nehraje. Nemá na to ani čas,“ říká manželka Danuše, se kterou žije už čtyřicet let.

Milan MICHNA • Narodil se ve Starém Bohumíně.
• Pětadvacet let žije v Panských Nových Dvorech s manželkou, se kterou má dvě dcery.
• V orchestru Gustava Broma hrál od roku sedmdesát.
• S Věrou Špinarovou začal vystupovat ve třiasedmdesátém roce.
• Jako muzikant procestoval Evropu.