Lidské tělo má ve standardní výbavě dvě nohy a dvě ruce s deseti prsty. Tato kombinace stačí nejen pro přesouvání, ale také k manipulaci s věcmi. Více prstů umožňuje přesnější práci i s menšími objekty.
Není tak žádným překvapením, že už první stroje s jednoduchou funkčností byly ovládané právě těmito končetinami. Ovládání se postupně zlepšovalo v rámci lepší efektivity: menšího množství vynaložené energie a rychlejšího splnění dané úlohy.
Tlačítka a přepínače
První „složitější“ počítače byly velké stroje s mnoha přepínači, které sloužily k jejich ovládání. Tento systém interakce zůstal u většiny jednodušších strojů do dnešní doby. Tlačítko lze totiž velmi jednoduše stisknout.
Pro jednoduché úkoly je tento způsob ovládání dostatečný. Pro ty složitější ale přestala tlačítka stačit; tedy pokud nechceme mít ovládací pult o velikosti fotbalových hřišť. Stále složitější konstrukce a rozšířené možnosti donutily změnit způsob ovládání počítače. Pro snazší kontrolu nastavení se objevily zobrazovací jednotky složené nikoli z několika jednoúčelových diod, ale rovnou z mnoha pixelů, na kterých bylo možné zobrazit první grafické prvky.
Do hry vstupuje klávesnice
První displeje sice neposkytovaly takový luxus jako ty současné, ale spolu s klávesnicí nabízely použitelné rozhraní pro práci s počítačem. Blikající kurzory v několika textových řádcích byly ideální pro ovládání pomocí klávesnice, která se stala na poli ovládání počítačů standardem. Veškerá komunikace pak probíhá pomocí příkazů, které zná jen velmi zasvěcený člověk, typicky specializovaný programátor.
Rozlišení displejů se postupně zvyšovalo, řádky s jednotlivými znaky mají ale jasné omezení, kolik informací mohou reprezentovat. Navíc se nejedná o příliš intuitivní zobrazení dat. V případě specializovaných počítačů, které byly například určené pro hraní her, byly k dispozici i různé ovladače obsahující několik tlačítek nebo páky pro snímání směru.
Grafické rozhraní a potřeba myši
Asi není známější nástup grafického rozhraní než v případě prvního Macintoshe a následně i počítačů s Windows. Grafické rozhraní poskytovalo plnohodnotné využití obrazovky pro přehledné uspořádání informací, ať už se jedná o složky coby zástupné symboly kopírující systém reálných šuplíků, ikony jednotlivých souborů či nabídky programu. Ovládání pomocí klávesnice je však v takovém rozhraní značně omezené, což znamenalo nástup efektivnější periférie – myši.
Kurzor bylo možné ovládat velmi jednoduše a v rámci grafického rozhraní se během okamžiku dalo dostat na jakékoli místo na obrazovce. Klávesnice a myš se tak stala velmi silnou a důležitou kombinací pro zadávání informací, ale i pro samotné ovládání rozhraní.
Ergonomie je perfektně přizpůsobená lidskému tělu – obě ruce mohou být položeny na stole a zadávání dat a interakce s myší vyžaduje minimum energie. Přesnost je přitom velmi vysoká a rychlost více než dostačující.
Problém nastává při nestandardních podmínkách, kde se nenachází stůl a dostatek prostoru. To je typické u malých zařízení. Tam nelze myš a klasickou klávesnici použít.
Počítačové dotyky
Malá mobilní zařízení zpočátku měla ovládání velmi podobné desktopovým systémům. Nutnost používat dodatečný stylus (pero) a potřeba velmi přesného míření do jednotlivých částí prvků však nejsou ideální kombinací pro ovládání při chůzi, respektive v pohybu a při různých situacích. Bylo třeba vymyslet něco nového: ovládání prstem.
Výsledkem bylo nejen upravené grafické prostředí, ale především optimalizace pro dotyk samotného prstu, který je silnější než dotykové pero. Přidaly se i kombinace několika prstů najednou pro různá pokročilejší gesta, která umožňují vytvářet více příkazů bez nutnosti dodatečné klávesnice a dalších prvků.
Klávesnice jako hlavní způsob zadávání znaků, slov a vět sice zůstala alespoň ve virtuální dotykové podobě, ale již pomalu dostává soupeře.
Rozpoznaný hlas
Ovládání počítače pomocí hlasu sice vypadá na první pohled zajímavě, nelze ho však aplikovat u složitějších úloh, dlouhé práce a už vůbec ne v běžné kanceláři. Ropoznávání hlasu je ale ideální pro jednodušší stroje, například televizory, multimediální přehrávače a u mobilní telefony. Tam se přepisují jen krátké texty a běžné příkazy.
Hlasové ovládání ale nelze použít pro celodenní práci. Hlasivky mají svá omezení a případná oprava textu by byla spíše složitější a zdlouhavá. To však neznamená, že použití hlasového ovládání nebude stále rozšířenější. Pro spoustu úloh skutečně stačí krátké věty a příkazy, které lze mnohem snadněji a rychleji vyslovit, než je zdlouhavě psát.
Samozřejmostí ale musí být správné rozpoznání slov, vět a jejich pochopení. To by však mělo být během několika let běžným standardem u většiny moderních elektronických přístrojů.
Alternativní a futuristické metody
Ve vědeckofantastických filmech je možné občas zahlédnout unikátní rozhraní počítačů. Na pohled vypadají skvěle, ale v oblasti efektivity a ergonomie velmi často znamenají několik kroků zpět.
Zadávání vstupních dat do počítače musí být rychlé, snadné a přizpůsobené pro dané zařízení. To s sebou nese i nutnost vyřešení různých problémů, jako například přesnost. Ovládání pohybem ruky v prostoru (ano, Minority Report) je namáhavé a lze využít jen omezené možnosti gest. To sice nemusí být problém při procházení hudebních alb na velké televizi, ale jen těžko pomocí toho budete kreslit ve Photoshopu nebo programovat.
Na druhou stranu ale programování vlastně nelze zcela zavrhnout. Jen je nutná změna způsobu práce. Pokud za vás totiž bude programovat nějaká umělá inteligence, bude stačit vytvořit na dotykovém zařízení pouze návrh, například v nějakém návrhovém softwaru typu UML. Tato představa se sice může zdát vzdálená, ale nikoli nemožná. Pokud byste v minulosti řekli prostému farmáři, že v budoucnu budou miliony lidí od rána do večera pracovat z domova, asi by se divil, jak nakrmí svou rodinu, kdy dojdou na dřevo a za co vlastně dostávají dukáty.
Myšlenko, neutíkej!
Oblíbeným lákadlem je ovládání pomocí mysli. To však není tak jednoduché, jak se může zdát. Mozek se totiž několik let učí vůbec ovládat relativně jednoduché příkazy pro tělo a jeho končetiny, navíc v brzkém věku, kdy je připraven pro maximální učení a přísun informací.
Ovládání myšlenkou by bylo asi nejúžasnější metodou pro ovládání zařízení. Je to však i z hodně optimistického pohledu spíše nereálné. Alespoň do doby, než vyměníme mozek za něco pokročilejšího, co půjde naprogramovat přes noc a bude podávat stále stejná a přesná data bez nutnosti dlouhého učení. Pokud se tak nestane, bude nám muset stačit naše tělo a přizpůsobovat ovládání pro jeho možnosti.
