„V době puberty, kdy mě Plzeň kulturně formovala, byl pro mne vrcholem kultury Filmový festival pracujících v letním kině na Lochotíně. Tehdy tam chodilo třeba patnáct tisíc lidí. A tím si mě v útlém mládí Plzeň velice získala. Pak vzpomínám na spoustu studentských klubů, kulturáčků a kulturáků, jako bylo Peklo, Beseda, slavný Svazáček, Velké a Malé divadlo. Ano, i rocker Olda Říha chodil do divadla. Na něco na předplatné, na něco na volno,“ říká se smíchem a dodává:
„Žil jsem v komunitě, kde byli nejen muzikanti, ale i malíři a další zajímaví umělci. Takže v Plzni jsem zažil první styk s kulturou.“
Jako Katapult jste však byli odejiti do Prahy. Jak jste ten přechod vnímal? Měl jste pocit, že přicházíte z venkova?
Kdyby nás tehdejší garnitura z Plzně nevyhnala, tak jsme v ní zůstali možná dodneška. Ale všechno zlé je pro něco dobré. Nucený odchod do Prahy nám ale přinesl relativně snazší přístup do rádia, do televize a vůbec lepší podmínky. Nicméně i tak je pro mne Praha s Plzní nesrovnatelná. Plzeň pro mne jako pro rockera byla český Liverpool. Prostě Mekka bigbítu. Byla tu spousta kapel, které měly kde hrát. Katapult se do Plzně směl vrátit až po pěti letech, což pro nás byla velice dlouhá doba. Ale když pominula, zajížděli jsme do Plzně strašně rádi.
Srovnáme-li však Plzeň s jejím soupeřem o titul evropské kulturní metropole, s Ostravou, působí trochu jako Popelka. Protože Ostrava dala české populární hudbě takové hvězdy, jako je Marie Rottrová, Věra Špinarová, Hana Zagorová, Jaromír Nohavica a mnoho dalších. A Plzeň, s výjimkou Karla Gottu, téměř nikoho. Čím to podle vás je?
Důležitá věc pro muzikanty a zpěváky jsou média. A v tom je ten největší rozdíl: v Plzni nikdy nebylo televizní studio, které by mělo vlastní pořady. Což právě Ostrava měla a má. A tady dostávali tamní muzikanti příležitost se prezentovat. Nemuseli odcházet do Prahy jako muzikanti z Plzně. Proto Plzeňák, který má ambice a vůli, vlastně musí odejít do Prahy.
Ještě něco na kulturní mapě Plzně postrádáte?
Plzeň má všechno, co má mít. Ale to televizní studio tu chybí opravdu hodně. Aby plzeňští umělci nemuseli odcházet do Prahy. Nechápu, proč se Plzni nikdy nepovedlo právě takové studio zřídit.
Vybaví se vám někdo konkrétní, kdo třeba měl na to dobýt svět, ale kvůli tomu, že se nemohl v Plzni víc prezentovat, zůstal jen na lokální úrovni?
V současné době ne, teď mi Plzeň připadá jako černá díra. Chybí mi tu výrazné talenty, které by mě doslova vyděsily, že se děje něco nového. Ale to není jen problém Plzně. Ty nejsou nikde, ani v Ostravě. Jako by lidé zlenivěli.
Zlatá doba už je pryč?
Všechno se změnilo, je jiná doba. Lidé mají jiné možnosti a to se dotklo i umělců. Každý se může věnovat spoustě koníčků, digitálně se může spojit s kýmkoli na druhém konci světa. Na druhou stranu právě díky tomuhle nedostatku pokusů a talentů by jakýkoli talent, který by se teď objevil, měl mnohem snazší pozici než v minulosti.
Ale ta vůbec nejsilnější generace, rocková, středoproudá i folková, se zrodila v šedesátých a sedmdesátých letech. Nehrál tam pozitivní roli fakt, že jsme měli jasně definovaného nepřítele? Že si lidé museli něco vlastně vyvzdorovat?
To je jasná pravda! Síla generace šedesátých a sedmdesátých let byla ohromná a já z ní dodneška čerpám. Ale nebylo to jen tím, že jsme drželi víc pospolu proti tomuto nepříteli. Měli jsme i víc chuti malovat, hrát divadlo, hrát rokenrol nebo cokoli. Protože nebyl přístup k ničemu jinému – ke knížkám, k televizi, k informacím. Čím míň toho bylo, tím víc se lidi snažili něco dokázat. Dnes máme všechno velmi jednoduché a zlenivěli jsme.
K určitému rozhýbání mohl teď přispět i souboj Plzně a Ostravy o titul Evropské hlavní o kultury 2015. Obě města se snažila vymýšlet, organizovat, něco dělat. Jaký je váš osobní odhad: kdo zvítězí? Plzeň, nebo Ostrava?
Samozřejmě, že Plzeň! Jsem patriot a moc jí fandím. Ale nedokážu říct, řečeno fotbalovou terminologií, kdo je větší favorit. Šance jsou podle mne vyrovnané. Jsem zvědav, podle čeho rozhodnutí padne.
