Rodina Kasperova měla původně hotel. Nyní se jejich potomek Zdeněk Kasper přestěhoval do baru, kde vystupují experimentální umělci. Klub si oblíbili především studenti a turisté.
Druhý podnik, ve kterém se udržela rodinná tradice, stojí na náměstí Míru. Dům s modrou fasádou vystřídal během let spoustu nejrůznějších názvů. Dnes ho Hradečáci znají jako Hotel Vajgar.
DADA club Kasper
Ke Kasperům chodili na začátku devatenáctého století lidé hlavně na pivo. Po revolucí tam štamgasty lákala whisky. Dnes, sto šedesát let poté, co Antonín Kasper koupil patrový dům na spodním náměstí, tu návštěvníci pijí kromě zlatavého moku i hradecký tuzemák, jeřabinku a zelenou.
Po několika letech přestaveb mohl Grand Hotel Kasper vítat první hosty. Kasper ve svém podniku ubytovával i známé osobnosti, například dramatika Josefa Kajetána Tyla. Podle slov hoteliérova potomka Zdeňka Kaspera se Tyl s jeho o pět generací starším dědečkem zavírali do pokoje a četli si své literární prvotiny.
Podnik rodině vydržel sto let. Smrt tehdejšího majitele, jmenovce Antonína Kaspera, přišla nečekaně. Při jízdě na koňském povoze se tažná zvířata splašila a hoteliér si natrhl záda o stupátko vozu. Na operaci ve Vídni čekal rok. Pár dní před odjezdem ale zjistil, že v Praze začal ordinovat česky mluvící profesor, a rozhodl se ho navštívit. Operace nepomohla. V roce 1935 Antonín zemřel na otravu krve.
Po jeho smrti připadl hotel manželce. „Ta si nevěděla rady. Za pradědova života byla zvyklá starat se o čistotu a škrobit prádlo,“ vypráví potomek rodiny Zdeněk Kasper. „Žena dlouho nevydržela a v jedenačtyřicátém hotel prodala,“ dodává.
„Můj táta a děda v řemesle pokračovali. Pracoval na Střelnici jako vrchní číšník. Pak si ho přetáhlo družstvo Jednota a začali rozjíždět hotýlek v Horní Pěně,“ vzpomíná Kasper, který sám jako hospodský nikdy pracovat nechtěl. Jeho život ale nabral předurčený směr.
Zdeněk Kasper vystudoval defektologii na UK a autorské herectví na AMU v Praze. Po práci v pedagogické poradně se rozhodl otevřít si prodejnu. Nedlouho před založením obchodu ale změnil plány a v Hradci vznikla nová nálevna.
„Děda mi říkával, že jestli budu hospodským, tak mi zpřeráží nohy. Pak ale vždycky mávl rukou a dodal, že se zlobí zbytečně, že stejně jednou hospodu mít budu,“ směje se Kasper. „A moje děti? Zatím k převzetí řemesla nejsou, ale uvidíme, co přinese čas,“ uzavírá.
Hotel Vajgar
Velká kamna na uhlí a kamenná umyvadla by dnešní hosté v hotelu Vajgar hledali jen těžko. Zato zájem o pivo a staročeskou kuchyni zůstává stejný jako na sklonku šestnáctého století.
V té době mohli majetku Melichara Hoffmanna konkurovat jen nejvyšší městští šlechtici. Aby měl navrch i nad nimi, koupil si navíc dům na náměstí.
Renesanční budova časem vystřídala mnoho majitelů. Počátkem devatenáctého století přešla do rukou rodiny Dvořákových, kteří ji ze zájezdního hostince předělali na hotel. O pár desítek let později změnil dům vlastníka naposledy. Koupil ho dědeček současné majitelky, obchodník Horák.
„Musím uznat, že mým prarodičům se tu dařilo skvěle. Mohli si dovolit stavení různě vylepšovat. Vydrželi tu až do roku 1950, kdy jim komunisté hotel znárodnili, a ten degradoval na vinárnu,“ vzpomíná třiašedesátiletá majitelka Miroslava Baťhová.
Poničený dům Horákovým vrátili až při restitucích před devatenácti lety. „Společně ho převzaly moje matka Miluše a maminka mého bratrance. Kvůli svému pokročilému věku ale hotel obě přepsaly na mě a mého bratrance,“ uvádí Baťhová.
Při vzpomínce na dezolátní stav budovy se Miroslava Baťhová zamračí. Vypráví, jak zvenku nádherný dům ukrýval ve svých útrobách rozvaliny. Přesto se ale prý za dob komunismu zchátralé hotelové pokoje využívaly.
„Po dohodě s bratrancem provozuji dnes hotel já. A nestačím ho opravovat. Je tu hodně práce a navíc všechno komplikuje fakt, že hotel podléhá pravidlům Národního památkového ústavu. Cokoliv tu přestavět nebo vyspravit je hodně náročné. Kolikrát si říkám, že nejlepší by bylo leccos rovnou zbořit,“ vrtí hlavou Baťhová.
I v Hotelu Vajgar se během uplynulých desetiletí ubytovávaly nejrůznější celebrity. V luxusních pokojích bydlela například Andrea Černá, známá jako Eliška v pohádce Princezna ze mlejna, dramatik a herec Zdeněk Svěrák nebo režisér Jiří Menzel.
„Budoucnost hotelu vidím ve svém synu Ladislavovi, který tu se mnou dnes provozuje restauraci v přízemí. Bohužel současná ekonomická situace není pro podnikatele moc příznivá, a tak bych nerada cokoliv předpovídala,“ dodává Baťhová.
