Povodeň v Karviné. Otec zachraňoval dům před vodou i zloději

Když přišla velká voda do Darkova, Pavel Šuška věděl, co ho čeká. Dům měl pod vodou před třinácti lety. Vlna se mu nevyhnula ani letos.

Ponurá atmosféra, ticho, jen někde v dálce hučí čerpadla. V klidné hladině se odráží střední škola, zahradní chatky i domy. Stejně jako před třinácti lety, i letos Pavel Šuška z Darkova vylévá vodu z gumáků a bezmocně sleduje jezero, které má kolem domu.
„Letošní povodeň nebyla horší než v roce 1997. Jenže tehdy venku svítilo slunce a bylo teplo. Synové byli ještě malí, a tak se po zahradě projížděli na loďce a měli z toho legraci. Letos je pořád zataženo, zima a jsem v domě sám. Ostatní pracují,“ popisuje Šuška.
Voda, která letos Darkov zalila, zůstala kolem domu několik dní a neměla kam odtéct. Hráz Olše na ni byla příliš vysoká. Šuška ubytoval slepice ve vyšším patře kurníku, psa zavřel doma a mohl s obavami sledovat, jak omítka domu nasává stojící vodu a vlhké mapy se rozlézají po stěnách. Darkov navíc nezalila jen voda z Olše. Na Šuškovy se v pondělí 17. května přihnala rozvodněná Mlýnka od Darkovského moře. „Bylo to ráz na ráz. Proudy vody se draly skrz plot na zahradu. Stihli jsme alespoň přeparkovat auta. Cestou zpět jsme se už brodili ve vodě, pod kterou nám zůstala celá letošní úroda. Cibule, česnek, všechno je pryč,“ vypočítává Šuška, který před nedávnem postavil nový plot. Ani jsme ho nestihli natřít,“ stýská si Šuška.
Před třinácti lety takové problémy neměli. „Tenkrát přijel bagr, udělal díru do hráze Olše a voda z Darkova bez problémů odtekla. Letos to ale Povodí Odry dovolit nechtělo. Prý by ohrozilo Bohumín, který leží dál po proudu,“ stěžuje si Šuška. Lidé z Darkova se dočkali až za několik dní. Nebezpečí pominulo a bagr díru udělal. „Byla to chvilka, jen je škoda, že tu voda stála tak dlouho,“ stěžuje si Šuška. Někteří sousedé nečekali a prokopali si kousek hráze sami už dříve. Když na to lidé z Povodí Odry přišli, už to strážníci hlídali.

Po vodě přišli zloději

Kromě toho, že se staral o zvířata a promáčený dům, chránil Šuška domov před zloději. „Hned první den tudy chodili pobudové a obhlíželi, kde by co vzali. Jen co jsem vykoukl z okna, rychle šli dál. Najdou se i takoví, kteří z neštěstí jiných chtějí vytěžit,“ kroutí hlavou Šuška. Ve vlhkém domě zůstal po povodni sám. Rodinu evakuovali, on zůstal. „Když voda odtekla, vrátili se všichni domů. Čeká nás spousta práce s odklízením spouště, kterou velká voda opět po třinácti letech napáchala,“ říká Šuška. Když jsou v Karviné povodně, Darkov je zaplavený vždy. Leží přímo na břehu Olše. Místní proto moc dobře ví, co je po opadnutí vody čeká. „Opět budeme sčítat škody, začneme s dezinfekcí a pokusíme se opravit vše, co se dá,“ krčí rameny Šuška. Znovu ho napadají myšlenky, že by z Darkova odešel. „Je to vážná věc, na které se musí rodina dohodnout společně,“ vypráví Šuška.