Když bratři Richard a Maurice McDonaldovi přišli v roce 1948 s konceptem rychlého občerstvení, nemohli tušit, že pokládají základy moderního stravování. Skutečný rozmach svého nápadu později pozorovali spíše zpovzdálí. O rozšíření restaurací McDonald’s se totiž zasloužil podnikatel s českými kořeny Ray Kroc, který bratry už v roce 1961 za jejich nápad vyplatil. Společnost na své zakladatele postupem času zapomněla a jeden z nich, Maurice McDonald, zemřel v ústraní 11. prosince 1971.
Mladší z bratrů Richard se dožil vyššího věku a po smrti sourozence se mimo jiné snažil, aby zásluhy Maurice McDonalda, se kterým položil základy moderního stravování, nezůstaly zapomenuty.
Prodej firmy a způsob, jakým se Krocem ovládaná firma k bratrům postavila, se podle jeho synovce Ronalda podepsal na Mauricově zdraví, a ten nakonec podlehl infarktu. „Mac si to zkrátka moc bral,“ vzpomínal adoptovaný syn Richarda McDonalda na poslední roky strýcova života.
Maurice alias Mac těžce nesl třeba to, že se Ray Kroc začal označovat za zakladatele společnosti. „Dokud jsme mu firmu neprodali, nikoho ani nenapadlo označovat Kroce za zakladatele,“ řekl v roce 1991 Richard McDonald v rozhovoru pro list The Wall Street Journal. „Kdyby se to k nám doneslo, zase by šel prodávat ty své stroje na mléčné koktejly,“ dodal.
Kterak Katka zapomněla okurku: tohle legrační náborové video se stalo virálním hitem a pobavilo statisíce lidí. Než je firma po týdnu s ostudou stáhla
Když Kroc kupoval jméno a koncept restaurací McDonald’s, nedopustil se nějakého podvodu. Richardovi s Mauricem zaplatil 2,7 milionu dolarů, což byl po zdanění milion pro každého. To na začátku šedesátých let minulého století byly slušné peníze.
Prodali ovšem jen za zlomek toho, na co si mohli každoročně přijít o dekádu později, kdyby si podíl ve firmě nechali. Ještě nějakou dobu po prodeji se pokusili provozovat restauraci. Zůstal jim totiž původní podnik v San Bernardinu, ale museli jej přejmenovat na The Big M. Nakonec ale o šest let později skončili, když nedaleko nich otevřel McDonald’s. „Prostě jsem je dostal z byznysu,“ radoval se Kroc.
Bratři McDonaldové se k prodeji hamburgerů, hranolků nebo mléčných koktejlů dostali tak trochu náhodou. Narodili se – Maurice v roce 1902 a Richard o sedm let později – v Manchesteru ve státě New Hampshire na severovýchodě USA v rodině předáka obuvnické továrny.
Otce po čtyřech dekádách u firmy vyhodili, protože už kvůli věku na práci nestačil, a bratři se rozhodli, že jim se nic podobného stát nemůže. „Prostě jsme si řekli, že se staneme finančně nezávislými, na způsobu nezáleželo,“ vzpomínal po letech Richard McDonald. Bratři se odstěhovali do Kalifornie s představou, že prorazí v showbyznysu.
Sny o režii a produkci filmů ale brzy vzaly za své, nakonec byli rádi, že skončili jako kulisáci a stavěči ve studiích Columbia, kde vydělávali 25 dolarů týdně. Snahu stát se vlastními pány ale nevzdali a v roce 1930 si koupili kino na předměstí Los Angeles.
Investice však v době hospodářské krize moc nevydělávala, více peněz než z promítání filmů měli z prodeje občerstvení. A to nejen v předsálí, ale také u venkovního stánku. V roce 1937 nakonec kino prodali a začali se naplno věnovat prodeji rychlého občerstvení. První úspěch slavili se stánkem u malého letiště v Monrovii, kde prodávali hlavně hotdogy a džus.
O tři roky později přestěhovali osmibokou dřevěnou stavbičku do San Bernardina, kde svůj podnik McDonald’s Barbeque otevřeli v květnu 1940. Stánek se nelišil od podobných restaurací té doby, nabízel i velmi populární obsluhu až do auta.
Bratři ale stále přemýšleli, jak podnik vylepšit, a v roce 1948 dospěli k podobnému modelu, jaký proslavil o půlstoletí dříve Henry Ford v automobilovém průmyslu. Nabídli poněkud omezené menu a zmizely i sexy servírky, ale produkt servírovali rychle a ve stálé kvalitě, navíc za výhodnou cenu. Jídlo se připravovalo v kuchyni, kde měl každý zaměstnanec pevné místo a každý krok byl přesně definován.
Sázka na pásovou výrobu převedenou do gastronomie se bratrům vyplatila. Jejich postup sice inspiroval konkurenci, v první půli padesátých let ale také prodali několik licencí na svůj koncept. Skutečný průlom do světa však značka McDonald’s zažila až poté, co se do věci vložil potomek českých imigrantů Kroc.
Ten se ze státu Illinois vypravil na jih k McDonaldům poté, co pro svůj podnik koupili neobvykle mnoho strojů na výrobu mléčných koktejlů, které prodával. Přístup kalifornské firmy k prodeji jídla Kroce zaujal a bratrům nabídl, že bude jejich koncept restaurací nabízet dál.
Sám Kroc otevřel v dubnu 1955 první restauraci v domovském Des Plaines v Illinois a další na sebe nenechaly dlouho čekat. Podnikatel nakonec začátkem šedesátých let bratry vyplatil a stal se neomezeným pánem společnosti. Své stopy zanechal také v pojetí restaurací s velkým „M“ ve znaku.
Z dětství si přinesl pedantskou zálibu v pořádku a pobočky McDonald’s musely být zářivě čisté od kuchyňské podlahy přes uniformy až po parkoviště. „Když máš čas se flákat, můžeš hadrem máchat,“ dá se parafrázovat jedno z jeho rčení. Zároveň se ale za jeho éry zapomnělo na bratry McDonaldy, ke kterým se firma začala opět hlásit až po Krocově smrti v roce 1984.
