Překlady z polštiny jsou velkým koníčkem

Překlady opavského literárního historika Libora Martinka neživí, učí českou literaturu na Slezské univerzitě. Už třináct let jsou však jeho velkým koníčkem. Překládá současnou polskou prózu, poezii i literárněvědné texty. Loni přeložil sbírku básní pro děti od Karoliny Kusekové, letos verše Marka Mariusze Tytka.
„Specializuji se spíše na poezii, protože sám jsem poeta. Překladatel poezie musí být i trošku básník, vědět něco o práci s rytmem, s rýmy, melodií verše. Mechanický překlad nestačí,“ říká Libor Martinek.

Spolupráce s básnířkou

Poezii Marka Mariusze Tytka poznal Martinek na mezinárodním básnickém festivalu v polských lázních Krynice. „Na autorském čtení jsem vyslechl jeho básně, seznámil se s jeho manifestem Nové metafyzičnosti a zbystřil pozornost,“ popisuje Martinek a dodává, že Tytko je jedním z nejvýraznějších polských autorů, kteří se narodili v šedesátých letech.
Na překladu básní Karoliny Kusekové, určených pro děti, spolupracoval s ostravskou básnířkou Lydií Romanskou. „Místy se mi zdá, že dobásnění paní Romanské je natolik nápadité, že překonává kvalitu originálu,“ hodnotí Martinek. Sbírka se dočkala dvojjazyčného vydání, aby oslovila širší okruh čtenářů. Mimo jiné se prodává na českém Těšínsku.

O lásce za holocaustu

Teď se Libor Martinek chystá na překlad knihy posledního žijícího účastníka povstání ve varšavském ghettu Marka Edelmana o lásce dvou mladých lidí tváří v tvář holocaustu – A byla láska v ghettu. „V tomto případě jde o zajímavou prózu,“ dodává autor, z jehož překladatelské dílny vzešla i kniha Andrzeje Bątkiewicze Pronásledovaný Roman Polański či kniha Dariusze Tomasze Lebiody o papeži Janu Pavlu II. Tajemství papeže.