„Přeložila jsem, co Johnny Depp řekl, a on pronesl: Exactly!“ vypráví tlumočnice hvězd zážitky z Varů
Helena Koutná se již více než čtvrt století setkává s lidmi, o kterých si my ostatní myslíme, že spíše než reálné osoby jsou to nadpřirozené bytosti. Tlumočí vystoupení hvězd světové kinematografie na karlovarském filmovém festivalu. John Travolta, Susan Sarandonová, Terry Gilliam nebo Johnny Depp jsou podle ní normální lidé, výjimeční snad jen v tom, jak dobře dělají svou práci a jak ji milují.
Tlumočíte také na jiných filmových festivalech. Nedávno skončil Jeden svět. Jsou to zcela rozdílné akce ve srovnání s karlovarským filmovým festivalem?
Jak se to vezme. Myslím si, že jak na Jeden svět, tak do Varů jezdí filmoví zapálenci. Samozřejmě že jde o jiný druh filmů. Společné mají ty dva festivaly také to, že je dělají lidé, kterým na filmech velmi záleží. A na obou festivalech jsou debaty s diváky, které jsou hodně navštěvované, diváky to opravdu zajímá a ptají se. Trošku jiná je atmosféra v Karlových Varech při mezinárodních premiérách velkých filmů ve Velkém sále. Ale je to pořád festival pro obyčejného diváka, jezdí tam batůžkáři a stále tam lidé sedí na chodbách ve frontě a čekají, jestli se náhodou neuvolní místo v kině.
Také jezdíte tlumočit na mezinárodní festival dokumentárních filmů do Jihlavy…
Tam je to zase jiné v tom, že se tam tlumočí filmy, což bývalo před lety i v Karlových Varech. Znamená to, že tlumočník sedí v kabině a tlumočí celý film, diváci ho poslouchají se sluchátky na uších.
A takový film jste předem viděla?
V ideálním případě ano.
Kolik toho při tlumočení poberete do hlavy, abyste to mohla předat dál?
Když tlumočíte film, musíte ho tlumočit simultánně, průběžně. Když tlumočíte něčí projev, může to být také simultánně, kdy sedíte v kabině se sluchátky, anebo konsekutivně, což je případ úvodů k filmům na projekcích nebo debat po filmech. A tam by měl určitě tlumočník zvládnout alespoň pět minut. Je ale lepší, když jsou ty úseky kratší, projev pak má lepší dynamiku. Někdo zkrátka mluví pět minut, já si dělám tlumočnický zápis a pak to řeknu v tom druhém jazyce.
Co si do toho zápisu píšete?
Používají se značky, symboly. Píšu si hlavní slova, určitě čísla, výčty, adjektiva, přívlastky, seznam států pomocí zkratek. A existuje celá řada tlumočnických zkratek, příkladem je čtvereček, což je země, a když čtvereček přeškrtnete, znamená to mezinárodní. Když je něco velmi důležité, velké, obrovské, nádherné, tak to dvakrát podtrhnu. Když něco narůstá, něčeho přibývá, píše se šipka nahoru. Pak si děláte zkratky speciálně na tu akci, na kterou jdete. Na filmovém festivalu je to třeba F jako film.
Lidé v Česku umějí čím dál lépe anglicky, spousta lidí už vidí do vaší práce. Mění se tím nějak váš přístup k tlumočení nebo způsob, kterým o něm přemýšlíte?
Nemění se to, jenom jsem si velice dobře vědoma toho, že mě někdo bude v uvozovkách hlídat. Ale tím se člověk nesmí moc zabývat a musí se soustředit na svoji práci. A zároveň vím, že je ještě hodně lidí, kteří ocení tlumočení nebo je potřebují, a byla by škoda, kdyby tam nebylo.
Naše art direktorka si všimla, že na fotografiích z festivalu ve Varech jste svými šaty vždycky perfektně sladěná s hosty. Je to záměr?
Je potřeba obléknout se vhodně na akci, na kterou tlumočník jde. Ale zároveň platí poučka: Tlumočnice by neměla mít hezčí šaty než manželka pana premiéra. Volím tedy spíše oblečení neutrální, jednodušší, a když vím, že budu například ve Velkém sále v Karlových Varech tlumočit mezinárodní premiéru filmu, a je to film český, to znamená, že je to pro nás významná událost, vezmu si třeba nějaké černé šaty, protože předpokládám, že tam budou muži ve fraku a ženy ve večerních róbách. Já večerní róbu mít nebudu, protože se to jednak nesluší a jednak ji ani nevlastním.
Při tlumočení na filmových festivalech si velice dobře uvědomuji, že pro ty lidi je to velice důležitá věc. Mají z toho obrovskou radost, že festival vybral jejich film, je to důležitý okamžik a já jim ho nechci pokazit. Naopak bych ráda přispěla k tomu, aby to proběhlo co nejlépe. Takže jednak jde o to oblečení a jednak se snažím například hosty uklidnit, usmát se, přetlumočit pokud možno co nejvěrněji, co mluvčí říká a jakým tónem to říká.
Je ve vaší práci kus psychologie?
O tom jsem nikdy nepřemýšlela. Beru to spíše intuitivně. Často se také stane, že tlumočím člověka, pro kterého angličtina není mateřština a vyjadřuje se zjednodušeně. Když to tak je, dovolím si použít například nějaký idiom v češtině, přestože ho ten mluvčí nepoužil.
A to proč?
Protože si myslím, že to tak chtěl člověk říct. Tlumočení spočívá také v tom, že netlumočíte slova, ale tlumočíte myšlenku. Musíte pochopit, co mluvčí říká, a vyjádřit stejnou myšlenku, často i trochu jinými slovy v tom druhém jazyce. Pokud možno tak, jak by to řekl rodilý mluvčí toho druhého jazyka. Aby to působilo autenticky, přirozeně a aby z toho posluchači měli ten pocit, který do toho vnáší řečník.
Co když se v projevu mluvčíhoobjeví vulgarismy?
Je třeba říci, že v angličtině jsou vulgarismy mnohem mírnější než v češtině. Lidé mají pocit, že nějaké slovo by se mělo do češtiny přeložit nějakým opravdu silným vulgarismem, ale tak to vůbec není, protože v angličtině to tak vulgárně nepůsobí. A druhá věc je, že obecně platí, že při tlumočení by se právě vulgarismy měly lehce zmírňovat.
Budu vám číst ze seznamu významných hostů, kteří byli na festivalu za ta léta, kdy tam tlumočíte, a poprosil bych vás, zda si vzpomenete na nějaký zážitek ze setkání s tím člověkem. Co například Liv Ullmannová?
Ta byla velmi lidská, velmi příjemná.
Harvey Keitel?
Přijel na festival dvakrát, a to se svou ženou, která byla při jejich první návštěvě těhotná. Podruhé už přijeli i s tím chlapečkem, který se jim narodil. Měla jsem z toho pocit, že je hrozně rád zpátky a že si tam připadá jako doma. A mám pocit, že si mě pamatoval ze své předchozí návštěvy, což je neuvěřitelné.
Antonio Banderas?
Když jsem tlumočila na pódiu, udělal tu věc, kterou mluvčí při tlumočení často dělají: Tlumočník stojí u jednoho mikrofonu a řečník u druhého, řečník řekne po částech, co má na srdci, a když dopoví svoji poslední část a už ví, že nic nebude dodávat, tak od mikrofonu odstoupí. Jenomže tlumočník zůstane stát vpředu sám a je to hrozně divný pocit. Antonio Banderas si to uvědomil a přiběhl zpátky k mikrofonu. To mi přišlo jako moc pěkné gesto.
Andy Garcia?
Tlumočila jsem tiskovou konferenci, kdy nám přestala fungovat technika, takže se tlumočila konsekutivně. Seděla jsem vedle něj, hodně dlouho mluvil o své muzice, ani ne tak o filmu.
Jude Law?
Ten byl moc fajn. O tom svědčí i fakt, že na festivalu slavil narozeniny herec a muzikant Jiří Macháček a Jude Law se účastnil jeho oslavy.
John Malkovich?
Velmi zvláštní pán. Velmi nemluvný. I když přišel na pódium, neřekl téměř nic. Seděla jsem vedle něj, čekali jsme, až půjdeme na pódium. On je zároveň módní návrhář a ten rok představoval v Karlových Varech svou kolekci. Sedíme a mlčíme, až pak mu říkám: „Máte moc pěknou košili, to je jedna z těch vašich?“ A on řekl: „Yes.“
To jsem tedy moc rád, že tak neodpovídáte vy. Co John Travolta?
Příjemný. Bylo vidět, že ví, že ho mají diváci rádi a že se na něj přišli podívat jako na nějakou ikonu, takže přitančil na pódium.
Richard Gere?
Pořadatelé se rozhodli promítnout v letním kině Pretty Woman v originále s titulky. Bylo nádherné počasí a přišlo šest až sedm tisíc diváků, takže samo o sobě tam byla fantastická atmosféra. Richard Gere tam samozřejmě byl. Uváděl to Saša Michailidis, já o něm tvrdím, že to je náš nejlepší moderátor, vždycky dokáže přesně vystihnout situaci. Saša mimo jiné řekl, že je to možná vůbec poprvé, kdy mnozí z nás uslyší, jak zní v originále výrok „svině klouzavý“ ze scény u večeře.
A jak zní ta hláška anglicky?
Slippery little suckers.
William Dafoe?
Ten byl opravdu velmi, velmi přátelský. Zní to banálně, ale oni to jsou normální lidé. Jsou to lidé, kteří mimo jiné výborně dělají práci, kterou mají rádi, a to se projevuje i v tom, jak o ní, případně o sobě mluví. Cení si uznání a zájmu a dokážou ocenit i práci jiných lidí – to souvisí s tím, že respektují skutečnost, že jejich projev se tlumočí, a práci tlumočníka často ocení a poděkují za ni.
Jean Reno?
Příjemný zážitek, dostala jsem pusinku na čelíčko.
Nežárlí váš partner?
Občas žertuje: „Ženu mi líbal Johnny Depp, budu ho muset zabít.“
Takže Johnny Depp?
Choval se velmi přátelsky, nesmírně oceňoval tlumočení, a to jak při debatě ve Velkém sále, tak v divadle, kde měl krátký úvod k filmu. A kupodivu si pamatoval, že tlumočnice, která mu tlumočila den předtím, se jmenuje Helena. To vůbec nepovažuji za samozřejmost. Už jsem říkala, že při tlumočení je dobré předat nejenom ta slova, ale pokusit se také intonací a gesty napodobit řečníka. Když jsem tlumočila to, co řekl Johnny Depp, tak on do toho lehce vstupoval. Když jsem něco s příslušnou intonací řekla v češtině, podíval se na mě a prohlásil: „Exactly!“
Terry Gilliam?
Člověk s nakažlivým smíchem. Asi je málo těch, kdo by neměli rádi Monty Pythony, a setkat se s někým z nich je zážitek. Uváděl jeden ze svých filmů, a to velmi vtipně. Vypadalo to, že už skončil, a pak ho najednou napadla ještě jedna věta a začal se hrozně hezky živočišně smát, takže se s ním smál celý sál.
Michael Caine?
S Michaelem Cainem mám moc hezkou fotku na pódiu. Neuvědomili jsme si, že jsou tam mikrofony s kabelem, snažili jsme se vymyslet, kde bude který mikrofon, a nedošlo nám, že ještě před ním budu mluvit já. Takže nakonec jsem potřebovala, aby mi podal mikrofon. On se při tom trochu zapletl s kabelem, přičemž nás vyfotili. Odpovídal velmi hezky, až moudře. Je na něm vidět, že má velký smysl pro humor, protože tu situaci zvládl bravurně.
Benicio del Toro?
To bylo zajímavé setkání. Přistupoval ke svému vystoupení nesmírně zodpovědně a požádal, jestli by se mohl den předtím setkat s tlumočníkem. Takže jsme se sešli v kavárně Puppu, kde jsme si povídali. Něco takového se stalo jen jedenkrát.
Geoffrey Rush?
Ten byl velmi dobře připravený, věděl moc dobře, na jaký festival jede a co se tam odehrává. Moc hezky jsme si povídali ještě před úvodem. Když nás představovali, řekl něco jako: Když nás představovali, žertoval a řekl: „Ano, ano, tlumočnice, vy máte na vaši práci lepší recenze než já na tu svou.“
Ethan Hawke?
Velmi skromný, velmi sečtělý, velmi přemýšlivý člověk, který mluvil opravdu krásně.
Co bylo příjemným zážitkem z loňska?
Patricia Clarksonová. Byla členkou poroty a už byla ve Varech jednou předtím jako host. A byla hodně nadšená. Vracela se jako členka poroty, také se tam uváděl film Monica, kde hraje hlavní roli, umírající paní, jež dříve zavrhla svého syna, který se rozhodl stát ženou. Na debatě po filmu říkala věci upřímné, ze života, hlubokomyslné, které se opravdu dotýkaly tématu. A zároveň přidala i vtipné historky.
Komu byste chtěla tlumočit znovu?
Moc se mi líbila dlouhá debata ve Velkém sále se Susan Sarandonovou. Ona byla nesmírně bezprostřední, odpovídala opravdu moc hezky a působila jako správná ženská. Mám ji ráda i jako herečku, shodou okolností jsem dělala titulky k filmu Thelma a Louise, takže jsem byla ráda, že jsem jí mohla tlumočit. Byl mi sympatický její názor na svět, její přístup k životu, odpovídala naprosto otevřeně, prostě se s tím nemazala.
