Bosna a Hercegovina je jedno z mála míst, kde káva není jen předmětem národní hrdosti, ale také prostředkem, jak se odlišit od ostatních. Nadir Spahić, jeden z hostů restaurace Nanina Kuhinja umístěné v Baščaršiji, starobylé tržnici v centru Sarajeva, má o „turecké kávě“ přehled.
„Bosenská káva není turecká káva,“ říká Spahić. Vysvětluje, že rozdíl spočívá v odlišném postupu. Příprava obou začíná stejně - pražením kávových zrn, která se rozemelou na jemný prášek a poté uvaří v malém hrnci s dlouhým úchopem, takzvané džezvě. Rozdíl je v tom, že Turci přidávají kávu a popřípadě i cukr do studené vody ještě předtím, než se káva začne vařit.
U přípravy bosenské kávy se naopak voda nejprve vaří v džezvě zvlášť. Až se přivede k varu, odlije se malé množství stranou. Teprve pak se káva nasype do džezvy a opět se několik sekund povaří. Opětovným vařením přitom vzniká hustá pěna. Stanovený postup je možné několikrát opakovat, přičemž v závěru se do uvařené kávy ještě přidá zbývající množství vody. Když se přilije horká voda v závěrečné fázi přípravy, vznikne o něco hustší pěna. Ještě silnější aroma pak vzniká, když se káva do vody přidá až v úplném závěru přípravy.
Právě tímto způsobem připravují bosenskou kávu v Baščaršiji. Pro zahraniční turisty je nicméně bosenská káva k nerozeznání od turecké. Obě jsou silné, hořké a mají poměrné hustou konzistenci.
Jediným rozdílem pro ně tak je odlišný způsob servírování. V Turecku džezva na servírovací stůl nepatří, zůstává v kuchyni a káva se vždy podává v malém šálku. Bosenská káva se naopak servíruje v džezvě na kulatém železném podnose spolu s prázdným šálkem, sklenicí vody, kostkovým cukrem a s tradiční cukrovinkou rahat lukum.
Také pití kávy má svůj řád. Nejdříve se napijete vody a lžící odstraníte pěnu z povrchu kávy. Poté si z džezvy nalijete kávu a teprve pak přidáte pěnu. Pokud sladíte, nedávejte cukr přímo do kávy, ale vložte si kousek kostky cukru pod jazyk, aby se během pití kávy rozpustil.
Servírování kávy v džezvě má dvě výhody. Za prvé se ve spodní části nefiltrované kávy netvoří zákal, který je tak typický pro tureckou kávu. Zůstává totiž v konvičce a nikoli v šálku. Zároveň se tím snižuje pravděpodobnost, že amatérský piják vypije spolu s kávou i sedlinu. Druhou výhodou pak je, že měděné džezvy udržují kávu dlouho teplou.
A neméně důležitá informace na závěr: bosenská káva je velmi silná a podává se v malých šálcích.
