Je pondělí, krátce před čtvrtou hodinou odpoledne a na chodbě v Domě kultury postává několik desítek lidí. Ve vydýchaném vzduchu je cítit nervozita. Slečny si kontrolují dlouhé rozpuštěné vlasy, páni vtipkují. Koná se casting na komparzní role do filmu Lidice.
„Nemáme o prázdninách co dělat, je to dobrý přivýdělek a zase něco nového,“ říká čerstvě devatenáctiletá blondýna Soňa Pokorná. S kamarádkou už mají s komparzem zkušenosti, hrály v reklamě na Škodovku.
„Přivedl jsem vnuka, který nemůže sehnat brigádu. Sám jsem hrával divadlo, mám k tomu blízko. K filmu jsem se však nikdy nedostal, na stará kolena bych si tak splnil sen,“ uvažuje Ota Plecháč.
„Bude to dobrodružství,“ těší se mladík Tomáš Sotona. Řada dalších se zase hlásí kvůli osmi stovkám honoráře, který filmaři platí za jeden natáčecí den. K tomu navrch každý dostane i samolepku (na snímku) coby dík za podporu filmu.
Nemusejí zvládnout nic těžkého. Vyplní dotazník s osobními údaji a s číslem na prsou se nechají vyfotit.
„Stojím tu jako vězeň,“ vtipkuje jeden z nich. Netuší přitom, že právě do kostýmu mukla jej možná obléknou. Nebo do uniformy bachaře.
„Komparzisté ztvární osazenstvo vězení,“ říká producent filmu Adam Dvořák. Hlavní hrdina filmu, kterého hraje Karel Roden, byl totiž před druhou světovou válkou odsouzen za neúmyslné zabití. Po propuštění na Vánoce v roce 1943 zjistí, že už se nemá kam vrátit, protože Lidice nacisti vyhladili. Scény ze žaláře vzniknou právě v Boleslavi. Stočlenný štáb tady od pondělí stráví deset natáčecích dní.
Ve městě se z herců kromě Rodena objeví například Zuzana Bydžovská. „Až zažiju Boleslav a její vězení, pak bude, věřím, o čem vyprávět,“ nechce zatím o natáčení příliš mluvit herec a zpěvák Jan Budař.
Zato režisér Petr Nikolaev ví, do čeho jde. Ve dříve funkčním boleslavském žaláři natáčel film Kousek nebe.
Prostředí bere energii
„V tom vězení najednou zjistíte, že vás vysává. Teprve když jsem vyšel ven, uvědomil jsem si, jak moc to prostředí tížilo každého ze štábu,“ vzpomíná Nikolaev.
„Atmosféru vězení nám Boleslav po natáčení jistě vynahradí. Prostor pro relaxaci je ve městě velký,“ míní producent Adam Dvořák. Tuší, o čem mluví, na základní školu totiž chodil v Boleslavi. „Mám naději, že se do komparzu přihlásí i některý z mých spolužáků či školní láska,“ říká Dvořák.
Herců němých úloh do žaláře potřebují zhruba sto. Nejvíc najednou, až čtyřiapadesát, jich využijí pro scénu, kdy do vězení přivážejí čerstvě zatčené a v jednom z nich Rodenův hrdina rozpozná souseda z Lidic.
Agentura proto fotí každého, i ty, které nejspíš nevyužijí, třeba dívky s melíry.
„Komu se do dvou dnů neozveme, toho jsme nevybrali. Může se však hodit například do některé reklamy,“ vysvětluje Karel Dvořák z agentury František Petrák PRO 3. Ta už hledala komparzisty například pro film Obsluhoval jsem anglického krále. U Lidic obsazuje také epizodní role. Jejich představitele si filmaři vyberou rovněž podle fotografií. Na place je však klidně vymění.
Při náboru uchazeče nejčastěji zajímá, na kolik dní je štáb využije. Kde se bude točit či jaké postavy ztvární, se nevyptávají. Že by někdo později odmítl třeba úlohu bachařky nebo nacisty, se prý nestává.
Z natáčení v Mladé Boleslavi se filmaři přesunou do Chotěbuzi, na Kladensko a také do Prahy. Dotočit by měli nejpozději v lednu příštího roku, aby na jaře stihli premiéru v den, kdy uplyne devětašedesát let od chvíle, co nacisté začali s vyhlazováním Lidic.
