První na světě vrátil nemocnému zrak

Olomouci patří prvenství, o kterém mnoho lidí neví. Před 105 lety tady lékaři jako první na světě úspěšně transplantovali rohovku.

Když před 105 lety Alois Glogar oslepl na obě oči po těžkém poleptání vápnem, neměl mnoho šancí na uzdravení. Nakonec mu zrak vrátil primář očního oddělení Zemské nemocnice, dnes Fakultní nemocnice Olomouc, Eduard Konrad Zirm. Jako první na světě transplantoval 7. prosince 1905 lidskou oční rohovku. Jeho zákroku předcházelo více než sto let neúspěšných pokusů. „Byl to průlomový výkon, předtím se lékaři pokoušeli transplantovat rohovku od zvířat i lidí, ale nikdy se jim to nepodařilo,“ říká lékařka olomoucké oční kliniky Pavlína Hrabčíková.

Podle lékařských zpráv primář Zirm zákrok zvládl, přestože měl k dispozici jen velmi nedokonalou techniku. Bez operačního mikroskopu, s pomocí hrubého šicího materiálu připevnil štěp z rohovky dárce ve spojivce dvěma stehy ve tvaru maltézského kříže. Několik hodin po úspěšné operaci pacient opět viděl.

Místo sochaře lékař

Eduard Konrad Zirm se narodil 18. března 1863 ve Vídni. V době gymnaziálních studií váhal, zda by se měl stát spisovatelem, nebo sochařem. Nakonec vystudoval medicínu na lékařské fakultě ve Vídni. Dva roky pracoval v Anatomickém ústavu, kde získal vědomosti o anatomii a všeobecný přehled. Po dokončení studia na univerzitě začal pracovat na Oční klinice ve Vídni a po několika letech praxe získal místo profesora na nově vznikající klinice v Olomouci. Nakonec dosáhl toho, že se s pracovištěm počítalo i při výstavbě nové Zemské nemocnice. Mnoho let pak mělo město nejmodernější a největší oční kliniku v tehdejší německy mluvící části Evropy.

Na Zirmův revoluční operační zákrok navazuje i současné oční lékařství. Metoda, kterou vyvinul, je i po sto letech základem pro náhrady poškozené rohovky. Princip transplantace zůstává stále stejný. „Hodně věcí se ale díky pokroku v medicíně změnilo. Zatímco dřív lékař dělal obrovský steh, dnes používáme při šití jemné stehy. Šicí nylonové vlákno je tenčí než lidský vlas. Máme k dispozici operační mikroskopy, zákrok je pro pacienty mnohem šetrnější. Teď odchází třetí až pátý den po operaci domů, předtím leželi v nemocnici několik týdnů,“ poznamenala Hrabčíková.

Ani po úspěšné operaci v Olomouci ale výměna rohovky nepatřila k běžným výkonům. „Opravdu předběhl svoji dobu. Vždyť i dnes patří zákroky u pacientů s poškozeným zrakem po poleptání vápnem k těm nejrizikovějším,“ upozorňuje lékařka. Velký přínos pro rozšíření transplantací mělo založení tkáňových bank, které vznikaly od druhé poloviny dvacátého století po celém světě. Pacienti díky tomu už nemusí dlouho čekat na zákrok a vhodného dárce. Dnes se dostanou na operaci za dva až tři týdny.
Narozdíl od transplantací jiných orgánů, u oční rohovky nemusí nastat shoda mezi dárcem a příjemcem. Jedinou podmínkou je, že endotel rohovky, který tvoří její vnitřní povrch, musí být v pořádku. Proto se odebírají od zemřelých dárců a v tkáňových bankách se mohou skladovat až třicet dnů.

Olomoučtí lékaři ročně vymění rohovku u třiceti až čtyřiceti pacientů, u nichž hrozí oslepnutí. Většinou dojde k jejímu poškození kvůli nemoci nebo po úrazech. Nová rohovka vydrží v průměru patnáct let. V posledních letech se začaly používat také umělé rohovky. V Česku ji poprvé úspěšně voperoval do oka přednosta hradecké oční kliniky Pavel Rozsíval před pěti lety. Ty lidské ale podle lékařů nenahradí. Používají se pouze u pacientů, kterým nelze transplantovat rohovku od dárce.