Působivá jízda varšavským povstáním jde z Febiofestu do kin

Město 44

Město 44 Zdroj: cinemart

Jan Komasa je mladý režisér. Svůj celovečerní debut Místnost sebevrahů, který se dostal i k nám do kin, natočil před třicítkou. Na epos o varšavském povstání k jeho 70letému výročí si troufl v dvaatřiceti.

Komasa také točí o mladých a pro mladé. Několik starších pokolení mohlo čerpat svou vlasteneckou hrdost a vyděšený smutek z masakru, při němž Polsko přišlo o své hlavní město i o domácí nekomunistický odboj, ze stále působivého dramatu Andrzeje Wajdy Kanály. To ale vzniklo v roce 1957. Město 44 je mířené na novou generaci, která vyrostla na hollywoodských blockbusterech.

Těm tu Komasa nabízí velkolepost, triky, zpomalovačky, zrychlovačky, elektronickou hudbu, výbuchy, epickou hudbu, kulky létající v obrazcích kolem líbající se dvojice, rychlé švenky, rychlé střihy. Jeho estetizace je v některých scénách pochybná, přehnaná či nevkusná, nejvíc v jediné erotické scéně filmu. I tak ale Město 44 funguje v tom nejdůležitějším – v přenesení pocitu, jakou tragédií varšavské povstání bylo.

Film v podstatě hodí diváka do Varšavy léta 1944 a po úvodním klidném představení hrdinů a života v okupovaném městě ho nechá, aby se sám vypořádal s náporem jeho vizuálních útoků a drastických, hypernaturalistických scén. V nich vidíme popravy žen a dětí a kusy těl pršet z oblohy. Uprostřed zmaru se octnou i hlavní hrdinové, rodící se milostný pár. Všechno sledujeme buď z pohledu jeho, nebo jejího, oba jsou přitom devatenáctileté děti s naivní představou o boji. Hrůzné zážitky na ně mají silný psychický dopad. Komasa ho někdy svými režijními hrátkami umí efektně podpořit, nejlépe v kanálech, které se mění v klaustrofobickou noční můru natočenou jako horor.

Město 44 není jediným filmem, kterým se teď Poláci snaží připodobnit svou historii mladým pomocí moderního obalu a identifikace s postavami. Během Febiofestu se na podobné téma ukázaly i Kameny na pevnost. Z Česka můžeme závidět, jak efektivně se jim tyhle žánrovky daří. Město 44 má k tomu na střední Evropu obdivuhodně velkolepý nádech, podpořený mnoha triky české firmy UPP.

V těchto filmech nejde o politiku. Hlavní postavy jsou chybující, sympatické, pohledné a silně prožívají svůj osobní a milostný život o to víc, že žijí za války. Mezi vedlejšími charaktery už neplatí jen stereotypy o hrdinech Polácích a zákeřných Němcích. Stejně tak se i Město 44 snaží zprostředkovat především emocionální zážitek, a dokázat, že druhá světová válka není vzdálená historie, se kterou nemáme nic společného. Daří se mu to.

Město 44
(válečný, Polsko, 127 minut)
Režie: Jan Komasa
Hrají: Józef Pawlowski, Zofia Wichlaczová, Anna Próchniaková
Hodnocení: 70 %