Na střeše potkal osamělý nevrlý důchodce Rypar mladého nelegálního imigranta Songa. Mladík zrovna stál zoufalý na okraji, čímž se starý pán tak nějak automaticky vložil do jeho osudu. A i když na Vietnamce nadává, že „falšují tenisky a neplatí daně“, vzal mladíka k sobě domů, na jídlo a na nocleh. Tak začíná příběh o jednom nekonvečním přátelství, který rádi vyprávějí i vcelku konvenční filmy.
Česká novinka Na střeše to dělá s neskrývanými sympatiemi a snahou po porozumění k oběma hlavním postavám, které nepatří k obvyklým atraktivním filmovým hrdinům. Rypar je muž s minulostí plnou chyb, bývalý učitel s přetrvávajícími pedantskými sklony a tvrdohlavou neochotou ke změnám. Jeho nový nájemník Song po většinu filmu zůstává tichým, slušným smolařem. Mádl umí oba uvěřitelně stručně a pro své účely dostatečně charakterizovat, hůř už je na tom s charakterizací nálady filmu.
Jejich sbližování, na pozadí plánování, jak zajistit pomocí sličné sousedky Songovy papíry k pobytu, se zadrhává v tempu. Nesourodě střídá chvilky dramatu, komedie a melodramatu a vypomáhá si u toho tím nejsnazším způsobem, návodnou, a navíc nijak zajímavou hudbou.
Naopak kamera Martina Žiarana umí nasnímat letní Prahu živě, atraktivně a přirozeně. A devětasedmdesátiletý Alois Švehlík hlavní roli ovládá jako pan herec, dokládá, že jeho charizma s věkem neztratilo na síle a v žádném případě nepůsobí jako slabší náhrada za Jana Třísku, který měl důchodce hrát původně a jemuž je film věnován.
Jiří Mádl se stále jeví jako zručnější scenárista než režisér. Příběh ale příliš nepřekvapí a jeho ponor do postav sahá jen tam, kam to stačí pro hřejivý lidský příběh. Jeho srozumitelnost, stručnost a apel na slušné chování k druhým má však klidnící účinek. Stejně jako nejsilnější scéna k závěru dokazující vliv dobrých přátel na pozdní zrání.
Ve filmu také stojí za ocenění, že se nesnižuje k rádoby humorným rasistickým stereotypům a vietnamskou postavu se špatnou češtinou nijak nekarikuje. Tak jako po prvotině natočené z dětského pohledu Pojedeme k moři zůstává po Na střeše hlavně příslib, že Mádl jako filmař ještě vyroste.
