Prvního dubna roku 1915 byla 1. světová válka v plném proudu. Na západní frontě toho dne došlo k události, která na další desetiletí definovala vzdušné boje a stíhací letectvo vůbec. Poprvé byl sestřelen nepřátelský letoun kulometem namontovaným do přídě letounu a pálícím v ose letu.
Průkopníkem nového typu boje byl francouzský letec a inovátor Roland Garros. Ačkoli samo letectví bylo tenkrát takřka v plenkách, Garros již žádným nováčkem nebyl. Zvítězil v několika předválečných aviatických závodech, patřilo mu prvenství v přeletu Středozemního moře z Francie do Tunisu a dosáhl i několika výškových rekordů: v roce 1912 vystoupal až do 5600 metrů.
Na počátku války ještě nikoho nenapadlo, jak nový technický prostředek nejlépe využít. Jako první se samozřejmě nabízel průzkum nepřátelských pozic. Nebylo výjimkou, že když se ve vzduchu potkali nepřátelští průzkumníci, navzájem se pozdravili a letěli dále. Tato „idyla“ však nevydržela dlouho. Někdy po sobě piloti stříleli osobními zbraněmi, pak se zkoušelo zbraně montovat na letouny, ovšem s nevelkou účinností.
Garros přišel se zdánlivě jednoduchým řešením. Namontovat kulomet do přídě letounu a střílet skrze vrtuli přímo v ose letu, což zaručovalo jak jistou přesnost, tak kompletní obsluhu jediným mužem. Protože ještě nebyla vyřešena synchronizace, aby kulky nezničily samotnou vrtuli, v dráze střelby ji vybavil účinnou clonou a šlo se do boje.
Právě 1. dubna tak Garros na letounu Morane-Saulnier dosáhl prvního klasického vzdušného vítězství. Obětí byl německý Albatros. Krátce nato Garros sestřelil další dva nepřátelské letouny a stal se prvním stíhačem světa. Nikoli nadlouho.
Ještě v dubnu byl sestřelen a ocitl se ve válečném zajetí. Na jaře 1918 se mu podařilo prchnout a vrátit se zpět k letectvu. Druhého října si připsal další dva sestřely. Měsíc před koncem války však v leteckém souboji poblíž Vouziers přišel o život. Na jeho počest byly pojmenované tenisové kurty, na nichž se hraje French Open.
