Ulice Nuselská, Michle
Název Michle v sobě zahrnuje pramen, třpyt, vlhkost, rychlé pohyby tance, erotiku i plodnost – zkrátka Jarní slavnost. Ze slavného, posvátného obřadu se do minulého století zachovala prvojarní slavnost Fidlovačka, ovšem již v notně pokleslé formě. Odbývala se v nedalekém nuselském údolí a dostala název Fidlovačka, což je jakýsi „potměšilý“ překlad slova Michle. Tento název měli na svědomí zřejmě studenti, neboť statek Michle patřil od 15. století pod Pražskou universitu. Původní název Nuslí byl ostatně Neosvětely, Novosvětely, což napovídá mnohé.
Dušní 3, 10 390 Kč; Punčochy Bepon, 299 Kč
Poblíž ulice Na Jezerce, Nusle
Jezerka byla pramen, ke kterému mířily ženy toužící po miminku, a těhotné tu prosily o snadné slehnutí. Ostatně ne nadarmo se blízký kopec jmenuje Bohdalec (Bůh dárce; bohdal se navíc říkalo čápovi). V posvátných hájích u Jezerky sídlili kněží, konaly se tu sněmy, nablízku soudy a byla tu volena česká knížata.
Ulice Na Žertvách, Libeň
Již zmíněná Jezerka byla pramen léčebný, jenž rovněž sloužil k rituálnímu očišťování. Zachovala se pověst o bílých postavách, jak nad vodou rozčesávají Libuši vlasy a provádějí taneční reje. Nápadné jsou právě názvy význačných kultovních míst a pohřebišť, tak jako Libeň. Mnohé zkazky byly zachyceny například o libeňské ulici Na Žertvách (žertva = oběť). Další příklady: Libeňka, opevněné kultiště u Mšeckých Žehrovic, jiné Libně, Libec, Libuš, Libice či Libenice u Kolína, kde se nedávno našla svatyně s hrobem kněžky z doby bronzové.
Ulice K Libuši, Libuš
Nedaleko ulice K Libuši se nachází ulice V Hrobech a návrší zvané Soudný. Zřejmě jde o posvátný hřbitov, u něhož (či přímo na něm) se konaly ordálové souboje. Slovo ordál neboli boží soud je germánského původu a odvozuje se od něj staročeský ortel. Ve středověku šlo o krajní důkazní prostředek při rozhodování soudních pří, když jiné prostředky selhaly – v tomto případě měl pravdu vítěz. Souboje měly přesně daná pravidla – v českých zemích se šlechtici směli bít mečem, poddaní holemi. Účastnit se směla i žena, přičemž její mužský soupeř byl znevýhodněn – musel stát po pás v jámě nebo v sudu. Souboje se i v Evropě konaly až do začátku 20. století, i když už neměly povahu ordálu.
Rozálie je na tomto snímku stylizovaná jako Emílie. Emílie Bednářová (nar. 1907) byla úspěšnou operní pěvkyní a překladatelkou. Jako malé děvče měla prý zjevení. Objevil se před ní velmož z rodu Vršovců a vyjevil jí, že byla nejmladším členem rodu Vršovců při jejich tragickém vyvraždění. Zjev držel v rukou starobylou knihu a dožadoval se očištění. Po letech se začala věnovat pohanským dějinám a výsledkem byla Mystéria země české. Fascinovala ji především Libuše.
