Když někdo řekne, že jede do Drštěkryjí, omrkne Spařence i Kozodírky a navštíví Záhuby, mohou se lidé dívat jako na blázna. Nebo že vyráží do nějaké podivné země, kde se dějí věci, při kterých tuhne v žilách krev. Lidé, kteří ale znají Královéhradecký kraj a zvláště Jičínsko, vědí své. Jsou to názvy vesnic. Zajímavé na tom je i to, že leží nedaleko od sebe. Tyto obce se ale nijak zásadně neliší od ostatních, stejně jako jejich obyvatelé. Naopak, hodně z nich je hrdých na to, kde žijí.
Dřív se nikdo nedivil
Názvy obcí v Královéhradeckém kraji, které lze zařadit do takzvaného divnopisu, byly ve staročeštině neutrální a nikdo se nad nimi nepozastavoval. Názvy vznikaly před staletími, kdy způsob života i význam některých slov byl jiný než dnes, lidé dávali na určité věci a činnosti větší či naopak menší důraz. I to se do současného vnímání názvů některých vesnic promítá.
Příkladem úsměvných či kuriózních jmen v Královéhradeckém kraji jsou třeba Žabokrky. Ty jsou dnes součástí Hronova na Náchodsku.
A že by obyvatelé měli nějaký pocit méněcennosti či pohrdání? To ani náhodou. „Část rodiny mého přítele pochází ze Žabokrk, krk, tak vím, co si místní o tom myslí. Lidé, kteří tam žijí, to neřeší. Když přijede někdo do Hronova a projíždí Žabokrky, tak se spíše usměje a bere to jako kuriozitu. Ale není to v žádném případě posměch. Stejně jako jsem nezaznamenala, že by se Hronováci lidem ze Žabokrk posmívali. Vím, že měst a obcí, které mají v názvu žábu, je v Česku asi přes deset a dokonce se scházejí, podobně jako třeba obyvatelé Lhot,“ řekla starostka Hronova Hana Nedvědová.
Obyvatelé obcí s úsměvnými názvy jsou dokonce hrdí na to, kde žijí. Výjimkou nejsou ani lidé ve Spařencích na Jičínsku.
„Spařence? Ano, ty jsou součástí Markvartic, kde jsem starostou. Nedaleko jsou i Mrkvojedy či Zliv. Tady jsou opravdu neobvyklá jména obcí. Myslím, že lidé, kteří ve Spařencích žijí, to berou tak nějak neutrálně. Nikdo nepožádal o přejmenování obce. Nad jménem se možná podivují ti, kteří přijíždějí odjinud,“ řekl starosta Markvartic František Šolc.
A co na to rodák ze Spařenců Aleš Palička? Ani on nemá s názvem obce problém. „Už to moje příjmení si koleduje, natož pak název vesnice, kde jsem se narodil. Jsem na to zvyklý,“ tvrdí Palička.
Také Kozodírky jsou velkým kalibrem ve výčtu divnopisných jmen. „Vím, že lidé, kteří v Kozodírkách bydlí, jsou hrdí na to, kde žijí. Je to dobrá reklama. Když tam někdo cizí přijede, fotografuje se u cedule s neobvyklým názvem,“ řekl Petr Soukup, který je starostou města Libáň na Jičínsku, kam Kozodírky oficiálně patří.
Jičínsko a Hradecko vedou
Jičínsko je v Královéhradeckém kraji z hlediska divnopisu nejsilnější region. Lze tam najít i Drštěkryje, Střevač, Ohaveč, Sběř, Mrkvojedy a další neobvyklá jména vesnic. Další oblastí s častým výskytem neobvyklých jmen je Královéhradecko. Leží tam třeba Máslojedy, Holohlavy, Hubíles, Smržov nebo Lejšovka.
Podle historiků je to hlavně z toho důvodu, že se jedná o staré sídelní regiony a zmíněná jména pochází většinou ze staročeštiny. Naopak méně neobvyklých názvů obcí v porovnání s Královéhradeckem a Jičínskem je na Trutnovsku či Rychnovsku, kde lze nalézt naopak více jmen německého původu. Tam je osídlení většinou mladší a souviselo s německou kolonizací. Ale i tam jsou výjimky. Na Trutnovsku lze třeba najít Hřibojedy.
Původ některých názvů vesnic lze vysvětlit poměrně snadno, ale nad jinými vedou badatelé nekonečné spory. Vědní obor, který se tím zabývá, se jmenuje toponomastika a mnoho současných toponomastiků čerpá z děl filologů a historiků Jana Svobody, Antonína Profouse a Vladimíra Šmilauera.
Vesnice s podivnými jmény lze rozdělit do několika skupin. Podle autora publikace Místní jména v Čechách Antonína Profouse, který se v minulém století zabýval českým místopisem a nebyl v mnoha ohledech ve svém oboru překonán, jsou významnou skupinou obce, jež získaly název po zaměstnání svých dávných obyvatel. Například jde o Svinišťany, Svinary nebo Zákraví. Jak je patrné, tak v prvních dvou příkladech se tam lidé zabývali chovem vepřů a v tom druhém chovem krav.
Nebo třeba takové Voděrady. Původ tohoto jména Profous spatřuje v povinnosti středověkých obyvatel obce upravovat či řídit vodní tok. Jiná skupina místních jmen má původ ve specifi ckých fyzických vlastnostech dávných obyvatel. Sem patří třeba Holovousy nebo Holohlavy.
Častá jsou i jména, která souvisela s přírodou či přírodními podmínkami v místech, kde obce vznikaly. Tak třeba název Žabokrky vysvětluje Profous tak, že lidé založili obec v místech, kde je otravovalo silné žabí kuňkání. Původ jména Spařence zase vysvětluje tím, že osídlení vzniklo v místě, kde bylo velmi sucho, podle jiné verze naopak v místě, kde se pařilo z lesů. Do této kategorie lze zařadit i Hubíles na Královéhradecku. Podle Profouse tvoří první část názvu vsi rozkazovací způsob staročeského „hubi“ od slovesa hubit. K němu se přidal „les“. Jednalo se zřejmě o přezdívku prvního usedlíka, který hubil les a ne o souvislost s houbami.
Do další skupiny patří jména vesnic, která vznikla zkomolením nebo přeložením německých názvů, ale ty nejsou v Královéhradeckém kraji až tak zábavné.
VÝZNAM ZVLÁŠTNÍCH JMEN NĚKTERÝCH OBCÍ
• Drštěkryje (část obce Samšina, Jičínsko), Hřibojedy (Trutnovsko), Máslojedy (Hradecko) Jména spíše hanlivá, která pochází od obyvatel sousedních vesnic. V případě Drštěkryjí šlo zřejmě o přezdívku, která vznikla tím, že obyvatelé vesnice si zakrývali břicho - ve staročeštině „dršťka“ znamená žaludek.
• Spařence (součást Markvartic na Jičínsku) Vesnice založená na vyprahlém suchém místě.
• Žabokrky (součást Hronova na Náchodsku) Obec založená v bažinatém terénu, kde byl slyšet žabí skřek.
• Kozodírky (část Libáně, Jičínsko), Kozodry (část Kostelce nad Orlicí, Rychnovsko) Jeden z výkladů je ten, že se jedná o obce, které vznikly na místech, jež byla poškozena kozami, či na místě pastvin.
• Sběř (Jičínsko) Ve středověku to byl výraz pro shromáždění lidí, později v 17. století dostal hanlivý význam.
• Střevač (Jičínsko) Pojmenování zřejmě od fyzické podoby člověka. Střevač bylo ve středověku označení pro „břicháče“. Mohlo se jednat o zakladatele vesnice.
Zdroj: filologové Jan Svoboda a Antonín Profous
