Pět let před smrtí Wernera von Siemense sužovala elektrotechnický koncern Siemens už poněkolikáté existenční krize. Ne však kvůli nedostatku zakázek, ale kvůli hádkám ve vedení. Tehdy už jedenasedmdesátiletý Werner von Siemens se nechtěl vzdát každodenního řízení firmy. Mezi berlínskou centrálou a klíčovou londýnskou pobočkou to jiskřilo. Tehdy Werner napsal svému bratru Carlovi: „Obchod považuji za zdroj peněz až na druhém místě. Mnohem více je to pro mě říše, kterou jsem založil a kterou bych chtěl mým potomkům přenechat, aby v jejím budování dál pokračovali.“
Od narození Wernera von Siemense uplynulo v prosinci 2016 dvě stě let. Právě věta z dopisu Carlovi nejlépe charakterizuje jeho přístup k byznysu. Klíčová pro něj byla důvěra mezi členy rodiny, a to jak mezi bratry, kteří se podíleli na budování impéria, tak mezi jeho syny Arnoldem a Wilhelmem, kteří řízení koncernu převzali po Wernerově smrti. Důraz na rodinu přitom často brzdil rozvoj celé firmy. Spory mezi bratry několikrát ohrozily spolupráci důležitých zahraničních poboček a německé centrály. Přesto vždy dokázali jako bratři rozepře vyřešit.
Werner se narodil ve farmářské rodině jako čtvrtý ze čtrnácti dětí. Gymnázium opustil bez složení maturity. Protože toužil po přírodovědném vzdělání, vstoupil do pruské armády. Tříleté studium na škole dělostřelectva a strojírenství v Berlíně položilo dobrý základ pro jeho budoucí objevy na poli elektrotechniky.
Armáda se v polovině devatenáctého století zajímala o rychlý a bezpečný přenos informací. Technologie telegrafu byla teprve v plenkách. První dálková telegrafní linka byla spuštěna v roce 1844 mezi Washingtonem a Baltimorem. O tři roky později Werner výrazně zdokonalil ukazovací telegraf. Bylo to zcela nové řešení pro přenos zpráv, navíc velmi spolehlivé. Přesně takové zařízení armáda hledala.
Jenže telegrafní kabely té doby vykazovaly problémy s kvalitou izolace. Bratr Wilhelm Wernerovi poslal v roce 1846 vzorek přírodní latexu gutaperča, který byl ideálním materiálem pro izolaci měděných vodičů. O rok později Werner sestrojil zařízení, které dokázalo beze švů nanášet gutaperču na drát. Ukazovací telegraf a izolovaný podzemní kabel položil základ budoucího Siemensova impéria.
Spolu s mechanikem Johannem Georgem Halskem, který Wernerovi pomáhal už s vývojem telegrafu, založil Werner von Siemens v roce 1847 firmu Siemens&Halske. Werner získal pro své objevy patenty ve Francii a Anglii. Většina evropských zemí zrovna začínala s budováním státních telegrafních sítí. Rozvíjející se železnice také potřebovala rychlé telegrafní spojení. Pro Siemens&Halske se otevírala neobvyklá obchodní příležitost.
Werner po založení firmy ještě zůstal v pruské armádě, díky čemuž se účastnil práce Pruské telegrafní komise, získal kontakty v anhaltské železniční správě a sblížil se také s ruským velvyslancem v Prusku. Už do začátku podnikání si díky těmto konexím přinesl několik slibných kontraktů.
V roce 1848 začal se stavbou telegrafní linky z Berlína do Frankfurtu nad Mohanem. V březnu příštího roku právě tato linka přenesla jako první informaci o volbě pruského krále Friedricha Wilhelma IV. německým císařem. Pro začínající firmu Siemens&Halske to byl kolosální úspěch, píše ve Wernerově biografii Wilfried Feldenkirchen.
Jenže o pár měsíců později se objevily první problémy. Werner sice získal další kontrakty na stavbu telegrafních linek v Porýní, ale berlínsko-frankfurtská linka začala mít poruchy. Kvůli špatné izolaci podzemního kabelu se Morseovy tečky a čárky ztrácely nebo přicházely neúplné. Za poruchy nejspíš mohla příměs síry do gutaperči (druh gumy podobný kaučuku - pozn. red.). Síra reagovala s mědí vodiče a vzniklý sulfid měďnatý rozkládal izolaci. V roce 1851 pruské telegrafní úřady se Siemens&Halske přerušily spolupráci.
Už čtyři roky po založení byla další existence Siemens&Halske ohrožena. Wernerovi i Halskemu bylo jasné, že jejich společnost může přežít jen expanzí do zahraničí. Tady se ukázaly jako užitečné Wernerovy vztahy s ruským velvyslancem. V Rusku v polovině devatenáctého století nebyla ani jedna telegrafní linka a car si jejich budování přál.
Druhou klíčovou zemí byla Anglie, kde naopak telegrafní byznys vzkvétal. Na scénu se tak dostali dva Wernerovi bratři Carl a Wilhelm. První odjel na východ, druhý zamířil za průliv La Manche.
Jak Siemens dokázal prorazit v Rusku a v Anglii, čtěte v zítřejším pokračování.
