Homeopatka Slávka Kubátová z prestižní londýnské lékárny ZENu vypráví o trochu jiném vztahu k pacientům, o nových nemocech, nacházení vzorců v našich životech a placebu.
Hodně lidí si dělá z homeopatie legraci a říkají, že naředěné roztoky v podobě kapky léku v moři vody prostě nikoho nemohou vyléčit. I já jsem k homeopatii spíše skeptický, ačkoli řada mých známých sebe a své děti tímto způsobem léčí a pochvalují si výsledky. Přesto jsem byl na setkání se Slávkou Kubátovou zvědavý, protože léčí v Anglii, kde jsou požadavky na homeopaty mnohem přísnější než u nás a navíc pracuje v jedné z nejvyhlášenějších homeopatických lékáren na světě. Pacienty má ale i v Praze, kam za nimi pravidelně dojíždí.
„Tak co bys chtěl vědět,“ říká mi v úvodu svým půvabně hlubokým hlasem. Když napíšu, že na mě „upřela své hluboké hnědé oči“, bude to znít jako z šestákového románu, jenže ono to přesně popisuje soustředěnost, s jakou Slávka své okolí pozoruje. I když poznala, že nejsem úplný fanoušek homeopatie, její hlas se po příštích dvou hodinách nevychýlil z klidného tónu. Nepotřebovala mě přesvědčovat. Vyzařovalo z ní, že našla práci, která ji dokonale naplňuje. Vyprávěla o dlouhé cestě člověka, který nevěděl co se sebou a měl spoustu bolestí nevysvětlitelného původu, až k člence prestižního londýnského institutu. Konvenční medicína v Anglii homeopatii oficiálně integrovala do zdravotního systému.
„Ale jsme pořád pod velkým tlakem. Chodí k nám třeba převlečení novináři a zkoušejí nás nachytat, zda nejsme šarlatáni,“ usmívá se Slávka. Říkám jí, že podle mě homeopatie funguje na principu přenosu energie. Že vlastně léčí ona sama svou životní enegií a pilulky jsou tam jen jako nějaký nosič, vlastně nepodstatný detail. Pokrčí rameny. „Nikdo neví úplně přesně, jak homeopatie funguje. Ale jisté je, že funguje.“
Ty jsi homeopatii v Anglii dokonce studovala. Máš tedy vzdělání jako lékařka?
Absolvovala jsem tříleté bakalářské studium homeopatie na Middlesex University v Londýně. Podstatná část mého studia byla anatomie, fyziologie, patologie a vědecký výzkum, abych byla schopná rozeznat průběh nemocí, přestože my lidi fyzicky nevyšetřujeme, nikdy na ně nesaháme. Když ale chci, můžu se podívat třeba na vyrážku nebo do krku. Musím být každopádně schopná rozeznat zásadní symptomy, které by mohly znamenat, že jsou tam patologické změny, které nedokážu léčit, a musím pacienta předat doktorovi.
To se ti někdy stává?
Jednám hlavně s pacienty, kteří jsou zodpovědní a přijdou většinou od svých lékařů, kteří jim nedokážou pomoci.
Kde pracuješ?
Mám privátní praxi v Londýně, provádím konzultace na třech klinikách. Pracuji také jako konzultant v lékárně Helios Homeopathy, která je jednou ze dvou hlavních londýnských homeopatických lékáren, která vyrábí homeopatika ručně. Má obrovský archiv preparátů a zásobuje vlastně celý svět včetně Česka.
Z čeho se homeopatika míchají?
Z čehokoli. Například z rostlin, minerálů, plísní, mikroorganismů, ale může to být třeba i hadí jed.
To všechno dělá Helios?
My jsme takříkajíc v první linii homeopatie – vyrábíme homeopatika, poskytujeme poradenství a prodáváme různé doplňky výživy. Snažíme se spojovat jen s produkty, jež jsou organické, zdravé a z udržitelných zdrojů. Jednu lékárnu máme v Kentu, další na Covent Garden, kde pracuji i já. Všichni jsme kvalifikovaní homeopati a kromě poskytování poradenství připravujeme a dispenzujeme ručně homeopatické léky. Helios pro mě znamenal životní zlom. Věděla jsem hned, že tam chci pracovat, už když jsem končila školu, chtěla jsem být přímo u zdroje. V Anglii má homeopatie mnohem delší tradici.
Co když přijde někdo vážně nemocný?
Pošleme ho k lékaři. Nedávno přišla třeba paní s velkým abscesem v ústech, hrozilo, že dostane sepsi, tu jsme hned poslali do nemocnice. Většina našich pacientů ale přijde od lékaře frustrovaná tím, že jim nikdo nedokáže pomoci. Podobně jako kdysi já. Jsou bezradní a takzvaně „přejdou na druhý břeh“, neboť si uvědomí, že nemoc není jen o tom, že se příznaky potlačí nějakou medikací. Je ji třeba nahlížet z širší perspektivy.
Takže už přijdou poučení?
Většinou musím od začátku vysvětlovat, co vlastně děláme, počínaje tím, co jsou homeopatika. Že to jsou látky specifickým způsobem ředěné. Stupni naředění se říká potence. Každý preparát má svůj symptomatický obraz. Jinými slovy: jakoby se podobá nemoci. Prohlédneme si pacienta, a ať už má akutní či komplexnější problém, snažíme se najít lék, který bude co nejpodobnější symptomatickému obrazu jeho nemoci.
Vědci ale homeopatii vůbec nevěří…
Skeptici se najdou všude. Homeopatie prochází kontinuálním zkoumáním efektivnosti. Část pokusů je vědeckých, část empirických a výsledky jsou sice někdy rozporuplné, ale rozhodně ne vždy negativní. Testy s pozitivními výsledky vycházejí i v laboratořích na buněčné bázi.
Ty pokusy jsou důvěryhodné?
Byla publikována více než stovka studií, které zkoumaly výsledky tzv. randomizovaných klinických pokusů, jež porovnávají účinnost s placebem způsobem zvaným „double blind“, kdy pacient ani lékař neví, zda bylo podáno placebo nebo homeopatikum. Celkem 41 procent testů vykázalo pozitivní důkaz, pět procent negativní, zbytek byl bez závěru.
A to je důkaz účinnosti?
Čísla jsou podobná datům získaným při zkoumání léků z oblasti klasické medicíny. Tam bylo prokázáno 44 procent intervencí pozitivních, sedm procent škodlivých a zbytek nepřesvědčivých. Takže u homeopatik i konvenčních léků vyšlo porovnání účinnosti s placebem vlastně nastejno.
Co tedy dělají homeopatika v těle?
Spustí imunitní odezvu čili přirozené procesy, které zmobilizují sílu organismu. Tělo rozezná látku a začne léčit nemoc, která člověka trápí. Jenže úspěšná homeopatická léčba se skládá z mnoha elementů. Homeopat musí mít kromě širokého vzdělání nějaký přirozený instinkt. Proto není lehké najít dobrého odborníka. Jde o to vytvořit dobrou vazbu mezi pacientem a homeopatem.
Takže provádíte svého druhu psychoterapii?
Není to psychoterapie, i když její prvky by se v homeopatické konzultaci našly. Většina pacientů prožila v určité fázi života nějaké emocionální trauma, z něhož se může vyvinout fyzický symptom.
Takže následkem nějakého stresu je třeba rozbolí žaludek…
Nebo mají bolesti hlavy a podobně. Když projde lékařskými testy a není nalezena organická příčina, nasadíme nějaký preparát ve vysoké potenci, který to trauma dokáže odblokovat.
Potence je síla?
Je to číslo, které odpovídá počtu na škále ředění. Máme dvě základní škály: desítkovou, ředění 1 : 10, a stovkovou, 1 : 100. Většina homeopatických ředění je tedy ještě menší než Avogadrovo číslo (to udává minimální počet částic dané látky roztoku – proto podle kritiků neobsahují homeopatika žádnou účinnou látku, pozn. red.).
Jak ses vlastně k té práci dostala?
Svou roli sehrálo, že moje matka, která je dětská lékařka, absolvovala jeden z prvních homeopatických kurzů v Česku. Ale ještě důležitější bylo, že jsem si už v dětství vypěstovala psychosomatické potíže se žaludkem. Prošla jsem fibroskopií a dalšími testy, nikdo ale neobjevil příčinu. Předepsali mi nakonec antidepresiva. Přitom já byla psychicky v pořádku, měla jsem jen ty symptomy. Chodila jsem nicméně na dynamickou psychoterapii a psycholožka mě naučila autogenní trénink, což mělo úspěch.
Takže psychosomatické potíže byly pro tebe branou k hlubšímu zájmu o fungování těla?
Tehdy ještě ne. Mysl mi otevřely až problémy s vysokým tlakem. Měla jsem až 200/120, tachykardii, arytmii, ve 27 letech to bylo dost děsivé. Byla jsem několikrát hospitalizovaná na Karlově náměstí, prošla krevními testy, magnetickou rezonancí, dělali mi ECHO srdce. Prohlíželi mi nadledvinky, zkoumali, zda nemám zúžené tepny, nádor na mozku. A nepřišli na nic. Čtyři roky jsem byla medikovaná. Za celou dobu se ale nestalo to, co dnes považuji za nejdůležitější.
Nikdo se tě nezeptal na život?
Přesně tak. Nikdo se nezeptal, zda v mém životě nebylo nějaké trauma, které ty problémy s tlakem mohlo spustit. Po třech letech léčby homeopatií jsem už ale úplně bez medikace.
Zakladatel psychosomatické medicíny Rüdiger Dahlke třeba říká, že k obezitě vede člověka jeho vnitřní prázdnota. Nedostatek něčeho na duchovní úrovni se vyvažuje přebytkem ve hmotě. V ZENu často píšeme o tom, že nemoc je především zpráva, informace o životě…
V homeopatii jsou dvě základní roviny – akutní a konstituční. Když děláme poradenství v akutních potížích, nemůžeme se pouštět do dlouhých debat. Potřebujeme několik podstatných informací o fyzickém problému daného člověka, abychom vybrali lék. Někdy je to vyloženě alternativa k preparátům proti bolesti. Konstituční rovina je naproti tomu vždy cestou. Nedá se nikdy předem odhadnout, jak ta cesta bude dlouhá.
Na čem to závisí?
Konstituční léčba řeší emoční, fyzické a mentální symptomy komplexně. Proto je základem komunikace, pacienti se musí cítit pohodlně a otevřít se. Při konzultaci se velmi rychle začneme bavit o věcech, které jsou osobní. Snažím se proto klientům vždy předem vysvětlit, co mají čekat. Hlavně to, že se začnu ptát.
A oni si chtějí povídat, že?
Někteří ano, jiní ne. Nedá se generalizovat, ale hlavně muži nejsou vždy schopni dobře popsat své pocity, otevřít se, a tomuto přístupu zpočátku nedůvěřují. Cesta je delší, ale i tak se jim dá pomoci. Stává se mi, že lidé odcházejí z konzultace a loučí se slovy „už se cítím lépe“. Stačí, když jim pomůžeš rozklíčovat důležité věci tím, že vlastně shrneš jejich život.
Má ten rozhovor nějakou strukturu?
V hrubých rysech ano, ale vždy jde o to, kam nás až hovor zavede. Na něco se ptám každého: Co vás naštve? Co vás rozpláče? Jsou to finance, nebo události ve světě? Někdy jsme s osobní historií hotoví rychle, jindy ale zazní: „No, když už se na to ptáte…“ Pacienti se pak rozpovídají třeba o zneužívání v dětství. Během hodiny, hodiny a půl si udělám rychlý přehled všeho zásadního v jejich životě. Pacienti si s mojí pomocí dají – nahlas a vlastními slovy – dohromady jisté souvislosti.
Spojí svou nemoc s dávnými problémy?
Uděláme třeba „timeline“, tj. vypíchneme důležité momenty v životě. Většinou traumatické, ty mě zajímají nejvíce, protože nás to posune někam dále. Pozitiva jsou pozitiva, ale já se soustředím na nemoci a ty jsou něčím, co člověka vychyluje z rovnováhy. Máš životní události, následují fyzické symptomy, medikace a nemoc se v těle mění. Z toho vznikají vzorce, které se snažím rozklíčovat.
Uveď příklad.
Sledujeme třeba traumatickou událost – nemoc – medikaci od klasických doktorů. Přičemž to poslední je vlastně jen potlačení symptomů. Takže pacientka má atopický ekzém, který byl léčen steroidy. Do toho začala brát antikoncepci a ekzém zázračně zmizel. Místo toho se ale objevilo astma. Takovým lidem pomůžeme spojit jednotlivé body, aby pochopili, že vytloukají klín klínem. A přitom je léčíme homeopatiky.
Nejde mezi tebou a pacientem především o přenos energie?
Přenos energie probíhá mezi všemi, jako i teď mezi námi. Moje pozitivní energie může ovlivnit psychiku pacienta, ale homeopatika zůstávají naším základním prostředkem léčby.
Musí se homeopaté stále vzdělávat?
Většina je registrována u některé z homeopatických asociací, které mají jako podmínku CPD – neboli continuous professional development (stálé profesní vzdělávání). Považuji to za velmi důležité. Vzhledem k tomu, že i nemoci se vyvíjejí a tomu se homeopatie, která vznikla před 200 lety, musí přizpůsobovat.
Co je dnes jinak?
Prostředí kolem nás obsahuje hodně toxinů, mnohem víc než v minulosti. Například léky, vakcíny, umělé hmoty, chemikálie, smog, umělá hnojiva… Některé nemoci se vyskytují častěji: autismus, diabetes prvního typu, ADHD, intolerance na laktózu, lepek, bílkoviny v kravském mléce…
A jak může pomoci homeopatie?
Třeba v Anglii je teď velký zájem o tzv. detoxikaci čili podávání homeopatik, jež jsou vyrobena z látek, které mohly mít na člověka negativní účinky. Mám mezi pacienty děti, u kterých se po očkování objevil tik, koktání, alergie nebo i zpomalení emočního vývoje. U dospělých pacientů, kteří dlouhodobě užívají léky, se také intenzivně zabýváme jejich vedlejšími účinky. Musíme být opatrní v tvrzeních, která nejsou vědecky ověřená, ale hodně homeopatů má v praxi tyto případy. Proto ony detoxikace.
Stejně se pořád říká – zvláštní, že by v tak malých dávkách mohlo cokoli fungovat…
To je další zajímavá věc – čím více jsou homeopatika ředěná, tím mají větší léčebnou sílu, intenzivnější efekt. Vyšší potence léčí emocionální problémy nebo potíže, jež vznikly v minulosti, kdežto nižší potence podporují tělo na buněčné rovině, případně léčí konkrétní orgán. Když chceš podpořit játra nebo ledviny, vybereš si specifické homeopatikum. Kromě nízkých potencí je možné použít také bylinné tinktury. Zkrátka a dobře, vhodně zvolené homeopatikum vyvolá v lidském organismu reakce, které mu pomůžou vrátit se do rovnováhy.
Jak homeopatie funguje?
- Základní myšlenka homeopatie je o podobnosti léku s nemocí. Nejvíc kontroverze způsobuje fakt, že léky se vytvářejí tak velkým ředěním, že v nich vlastně žádná účinná látka nezbyde.
- Nejrozšířenější hypotéza, která vysvětluje mechanismus homeopatických ředění, se vztahuje k paměti vody. Za určitých podmínek (systematické ředění a protřepávání) je voda schopná zachovat určité informace o látce, s níž přišla v minulosti do kontaktu, a potom přenášet tuto informaci do těla nemocného. Některé testy prokázaly, že voda má schopnost velkých změn ve fyzikálních i chemických vlastnostech.
- Alternativní teorie, jež by mohla vysvětlit mechanismus ředění, je založena na výzkumu molekulárních shluků. Čím více se roztok ředí, tím stabilnější a relativně velké shluky molekul léku se vytvářejí.
- V poslední době se objevují studie, které homeopatii nahlížejí jako „nanomedicínu“, testují ji z fyzikální a nikoli chemické perspektivy. Homeopatické přípravky vysokých potencí (ředění) obsahují částice na nanometrické škále a také částice z pohledu kvantové fyziky.
