Legendární Most přátelství na hranici Paraguaye a Brazílie je pašeráckým rájem. Přímo před přimhouřenýma očima vojenských hlídek tu věčně tam a zpátky cupitají zástupy lidí s pytli plnými zboží, jež nikdo raději nezkoumá. Pašování se tu do jisté míry toleruje, protože vyhovuje všem.
Je to místo, které je pro kontrolu přeshraničního obchodu jako stvořené. Paraguayské město Ciudad del Este odděluje od sousední Brazílie široká řeka. A jediným místem, kde lze v této oblasti veletok Paraná překročit, je půl kilometru dlouhý Most přátelství. Takže stačí na jeho obou stranách postavit pořádnou hraniční hlídku a neproklouzne ani myš.
A přece se právě tenhle most stal pašeráckým eldorádem. Když ho v roce 1965 při slavnostním otevření stavitelé pokřtili Most přátelství, netušili, jak mile ironický nádech to dostane. Zavládla tu totiž postupně opravdu přátelská benevolence nad nekontrolovanými přesuny velehor neprocleného zboží.
Má to několik důvodů a laxnější dodržování předpisů vyhovuje lidem z obou stran řeky. Brazilci si zvykli podnikat nákupní nájezdy k levnějšímu sousedovi. Paraguay je chudá země a na zboží uvaluje nižší daně. Navíc je pohraniční město Ciudad del Este vlastně jedním velkým tržištěm, kde lze na každém rohu získat pod rukou i různé padělky světových značek nebo i tak trošku kradené zboží.
To všechno znamená, že tu Brazilci nakoupí podstatně levněji než ve vlastní zemi a seženou tu skoro všechno. Brazílie je přitom ve vleklé hospodářské krizi a to se pak každá úspora hodí dvojnásob. Na nákupní výpravy do Paraguaye tudíž přijíždějí nejenom lidé z protějšího brazilského města Foz do Iguaçu, ale i ze vzdálenějších oblastí Brazílie.
A když už váží dlouhou cestu, chtějí si přivézt domů pořádnou výslužku. Tudíž si v pytlích přes most odnášejí nové televize, herní konzole nebo celé bedny tvrdého alkoholu do zásoby. Podnikavější Brazilec tu může zkusit za babku nakoupit větší množství telefonů nebo sluchátek, které prodá doma s velkým ziskem.
Oficiálně si ovšem smějí Brazilci bez cla domů přivézt jen zboží ve velmi omezené hodnotě, a limity tudíž často překročí. A tady se hodí „lidská mula“.
Chlapík, kterému se říká v portugalštině laranja neboli pomeranč, si za provizi naloží cizí zboží, přenese ho přes most a na hranici ho deklaruje Na mostě pašeráků pendlují lidské muly na své jméno.
Takže velké nákupy lze takto snadno rozložit na vícero mul, aby nikdo nepřekročil bezcelní limit. Ne že by hraniční úředníci o téhle habaďuře neměli jasno, ale většinou ji tolerují. Ostatně po ruce je další jednoduchý trik, jak limit na bezcelní dovoz obejít. Obchodníci v Paraguayi se někdy se zákazníky prostě dohodnou, že jim napíší na účtenku nižší cenu, než kterou ve skutečnosti vyinkasovali. A je to.
K benevolentním poměrům na této hranici ještě přispěl předpis zavedený na konci loňského roku. Díky němu se cizinci mohou v okruhu 30 kilometrů kolem mostu přesouvat bez víz nebo bez pasu. V praxi to znamená, že v obou směrech přecházejí hranici v podstatě bez kontroly davy chodců.
Cestovatel by si ale měl stejně pohlídat, aby dostal i při krátkém výletu na druhou stranu řeky do pasu razítko. Paraguayští úředníci prý někdy při návratu rádi využijí toho, když někdo razítko nemá, aby turistu zkusili vystrašit nařčením z „nelegálního přechodu hranice“. Za shovívavost pak samozřejmě požadují charitativní příspěvek pro svou hladovějící rodinu.
Přísnějším kontrolám jsou na mostě vystavena auta. Zatímco ručně přenášené spotřební zboží nebo alkohol je v toleranci, ve vozech se snaží celníci vyhmátnout vyloženě kriminální kontraband, jako jsou výbušniny nebo drogy.
Fotky kontrol z mostu s pochybnou pověstí šly do světa hlavně před loňskými olympijskými hrami v Riu jako součást kampaně, která se snažila ukázat důslednost bezpečnostních opatření.
Mělo to své opodstatnění, protože Ciudad del Este je vyhlášené jako základna různých gangů a platí za ideální místo, odkud může kontraband do Brazílie proudit.
Tohle město je někdy srovnáváno s mexickou Tijuanou, která leží na hranici s USA, a díky sousedství s velkou zemí tam také bohatě kvete černý obchod, prostituce, drogová scéna a další ilegální radovánky.
Ciudad del Este k tomu hodlá letos políčit ještě na další klasickou lidskou slabost, totiž na hazard. Přímo u Mostu přátelství má vyrůst velký zábavní komplex zahrnující kasino. Na dvacetiletou licenci k jeho provozu si brousí zuby nadnárodní gigant Hard Rock, který provozuje mimo jiné kasina v Las Vegas.
Společnost oznámila, že je připravena investovat do projektu v Paraguayi až 70 milionů dolarů. Tenhle podnik se totiž může stát zlatým vejcem. Záměr je jasný – odlehčit od peněz davům Brazilců, kteří tímto místem každodenně projíždějí. V Brazílii je zatím provoz kasin zakázán, takže zejména smetánka a bohatší lidé by dostali jednoduchou možnost zahýřit si doslova hned za vodou u sousedů.
A nutno přiznat – kasino by mohlo svéráznou atmosféru téhle hranice docela dobře korunovat.
| S 300 tisíci obyvateli je Ciudad del Este druhým největším městem Paraguaye a nežije samozřejmě jen z přeshraničního obchodu. Klíčovým zaměstnavatelem je vodní nádrž a přehrada Itaipu na řece Paraná, necelých deset kilometrů proti proudu od Mostu přátelství. Elektrárna využívá 20 generátorů a je druhou nejvýkonnější na světě. Pokrývá energetickou spotřebu Paraguaye z více než tří čtvrtin a uspokojuje také 17 procent spotřeby Brazílie, která se na projektu podílí. Monumentální, téměř osm kilometrů dlouhou a 200 metrů vysokou hráz lze navštívit při obsáhlé exkurzi organizované místní turistickou centrálou. |
