Prstýnky na příděl, nedostatek svatebních šatů, dvojnásobný počet obřadů. I takový byl konec osmdesátých let v Kladně.
Po dvou letech rekonstrukce začali radní 9. září opět oddávat v obřadní síni. Ten den vstoupilo do svazku manželského jedenáct dvojic, což byl v roce 1989 průměr. Nyní stihnou radní včetně primátora za den kolem šesti svateb. „Oddáváme na více místech, v zámecké zahradě, v Lapparku i u svatebčanů doma. Tenkrát jsme oddávali jen na radnici. Začínali jsme v osm ráno a končili třeba v šest večer. Teď je první svatba v deset a poslední ve tři hodiny odpoledne,“ vysvětluje vedoucí kladenské matriky Jaroslava Vrňáková.
Před dvaceti lety neměli snoubenci příliš na výběr. Svatby byly skromnější a levnější. Šaty si nevěsty nechaly šít, nebo si je půjčovaly mezi sebou. Výjimečně si pro ně jezdily do vyhlášené půjčovny v pražské Lucerně. Hodina půjčovného je stála dvacet korun. „Nevěsty si často šaty půjčovaly těsně před obřadem a hned po něm je vracely, aby ušetřily,“ vzpomíná Vlasta Rájková, majitelka nejstaršího svatebního salonu v Kladně.
Pro prstýnky jen s potvrzením od národního výboru
Problém byl i s prstýnky. Dnes jsou to stovky druhů, tehdy jich bylo asi pět. Ovšem, aby si je mohli koupit, či nechat vyrobit, potřebovali snoubenci potvrzení od národního výboru, že se skutečně berou.
Změnil se také věk nevěst. „Tehdy se ženy běžně vdávaly ve dvaceti letech, teď jsou v průměru o deset let starší. Před listopadem jsme také oddávali mnohem víc nezletilých dívek a svatby častěji dojednávaly maminky nevěst či ženichů,“ dodává Vrňáková, která již tehdy u svateb úředně asistovala.
Svatby a svatebčané byli jako podle jednoho střihu. Bílé nevěsty se závoji, ženichové v klasických tmavých oblecích, ve kterých si většinou předtím odbyli taneční, včetně bot. Tedy, pokud jim na svatbu boty nepůjčil některý z příbuzných nebo kamarádů. „Na boty pro ženicha nám nezbyly peníze, tak jsem si je přezul s jedním ze svatebních hostů těsně před obřadem,“ říká Jiří Zedník, kterému svazek z devětaosmdesátého vydržela pět let.
