V letošním roce bychom vás rádi provedli jednou měsíčně restauracemi ve dvou, v jakémsi konfrontačním stereohodnocení – společně se mnou bude objevovat přednosti i zápory můj redakční kolega Ivan Verner. Má zkušenosti z práce v řadě restauračních zařízení i barů a v současnosti se snaží co nejvíce zjistit o českém pivu. Rozšířený systém hodnocení by měl také přesněji vystihnout navštívený podnik.
„Takže co si dáme dnes, Ivane?“ „U metra Budějovická otevřeli před třemi měsíci už asi dvoutisící restauraci a la tricolore italiano. Ale z Il Primo Piatto v Hornokrčské ulici jsem si odnesl docela dobrý dojem a myslím si, že takových devatenáct set předběhnou. Chci vědět, co řekneš ty jako častý návštěvník země za Alpami.“
Příležitost pro parkování v místě je spousta, je tu i parkoviště pro hosty Il Primo Piatto, ale chceme si dát víno, a tak ty dvě minuty pěšky nemůžeme ani nazvat obětí.
„Je to sice kousek od metra, ale stejně se musí host v těchto končinách vyznat. Ani bych, Ivane, nečekal zrovna takový na první pohled přívětivý domek ve stínu paneláků.“ „Souhlasím, jen mi dost vadí, že tenhle křížek, co tu stojí už nějaký ten pátek, zakrývá reklamní panel. Ale už jsme tady. Kam se, Jiří, chceš posadit?“
Dvě podlaží zařízená jednoduše a účelně, přitom podkrovní rozlehlá místnost může posloužit i větší společnosti. „Jestli, Ivane, znáš poměrně komplikovanou hierarchii italských restaurací, které se podle úrovně nabídky, obsluhy a zařízení dělí na ristorante, trattorii, osterii, tavernu a pizzerii, zařadit bych Il Primo Piatto do kategorie velmi slušné trattorie.“
Vstup příjemný, uvnitř ticho, v odpoledních hodinách zde nejsou téměř žádní hosté. „Obsluha je v přesile, a tak bych očekával větší pružnost, i když servírka vypadá mile,“ komentuje Jiří a přeje si vinný lístek. „Já si dám fazolovou polévku a domácí těstoviny s černým lanýžem, ale výběr vína nechávám na tobě. Zdá se, Jiří, že tě nabídka neoslovila?“ „Jak jsi viděl, přestože vinný lístek obsahuje pouze italská vína ve střízlivém výběru, servírka ho ještě nezvládla, takže komunikace byla dost obtížná. Ke sklence piemontského Gavi San Pietro jsem se dobral až po delším vysvětlování.“
„Nezapomeň, že obsluha si ‚sedne‘ s podnikem po delší době, než jsou necelé tři měsíce. Její kolega aspoň podle přijetí objednávky projevuje myslím větší přehled.“
„V tom, Ivane, souhlasím, dáme si ale nejdřív směs italských předkrmů a pak ho pověříme otevřením lahve toskánského Vernacia ze San Gimignana DOCG.“ Sklo, jídelní servis a příbory oceňujeme společně vysoko stejně jako čerstvost salátů u předkrmu. „Suroviny jsou velmi kvalitní a mě vždycky u těch italských, Ivane, napadá, proč se u nás nedokážeme především u uzenin k této chuti vůbec přiblížit.“ „Také nechápu, jak může u nás fazolová polévka chutnat tak, jak chutná, když se dá připravit takhle, a jenom v parmezánu to rozhodně není, žádná jednolitá fádní chuť.“
„Tyhle telecí plátky saltimbocca si svůj název zaslouží. Skutečně skáčou do pusy. Zásluhu na tom má dobré maso a kuchaři se podařilo strefit se do dávky šalvěje, což není úplně jednoduché. Zvlášť pro naše severnější chuťové buňky je tato bylina choulostivá. Šunka asi zrovna parmské korunky nenosí, ale i tohle prosciutto dodává jídlu autentický ráz. Jemná, skvělá chuť. Je zajímavé, že se všude ujal tento způsob přípravy jako římský, i když je originálně z lombardské Brescie. Co tvoje těstoviny, jsou v nich lanýže znát?“
„To, že na tebe nemluvím, je tím, že jsem si před chvílí připadal jako onen kritik z animovaného filmu, když se při prvním soustu ratatouille přenesl daleko do dětství… Někdo by možná mluvil o nebi, já říkám, že těstoviny jsou přesné, kuřecí šťavnaté s jemnou kořeněnou kůrkou a lanýžů dostatek, aby chuť korunovaly. Takže já dávám nejvíce hvězdiček právě za jídlo i s ohledem na to, že tu nabízejí každý den jinou čerstvou mořskou rybu, ovšem to, že nás o tom neinformovali, a jistá míra bezradnosti personálu posunuje jeho hodnocení na opačný pól. A co ty, Jiří?“
„Il Primo Piatto poskytuje myslím v dané lokalitě výbornou kvalitu v jídle a dobrou v nápojích v příjemném prostředí za vstřícné, zřejmě zaváděcí, ceny. Oproti podobně orientované konkurenci tu nabízejí vesměs větší komfort, ovšem rezerva v profesionalitě personálu tu rozhodně je.“
Výběr z jídelního a nápojového lístku
Směs studených předkrmů (kromě uzenin a prosciutta také cukety, lilek, olivy, marinované papriky) 140 korun, fazolová polévka s prosciuttem a parmezánem 65 korun, domácí těstoviny s černým lanýžem a filety z kuřecích prsíček 145 korun, saltimbocca na římský způsob 225 korun, gratinovaný kozí sýr na středomořské zelenině s džemem 155 korun, domácí tiramisu 65 korun, Vernacia di San Gimignano 2010 DOCG 390 korun, Barbera D’Alba Pio Cesare 2008 DO 520 korun, Espresso Bristot 38 korun, Mattoni 30 korun
Kontakt: Il Primo Piatto, Hornokrčská 646/39, Praha 4, ilprimopiatto.cz
Cenová hladina: (pro tříchodové menu a jeden nápoj na osobu – do 500 korun karta electron, do 800 korun classic, nad 1000 korun gold, nad 1800 korun platinum)
Autoři jsou publicisté
