Test kaváren: Imperial je na cestě mezi Vídní a Itálií

Imperial je secesní kavárna, kterou zatím proslavil víc její šéfkuchař než káva. Vítejte v království Zdeňka Pohlreicha.

Už sto let má na rohu Zlaté a Poříčí své místo kavárna Imperial. Secesní interiéry vytváří ideální kulisu pro schůzky, setkání a jednání všeho druhu. Kromě nepřehlédnutelného majitele Zdeňka Pohlreicha, lze u stolků zahlédnout řadu známých tváří, třeba snídajícího Dominika Haška.

Na rozdíl od části hostů, které sem láká vyhlášená kuchyně majitele, my přicházíme za kávou. U dveří čeká na hosty ochotný číšník a usazuje je k některému z mála neobsazených stolků. Imperial je jedním z podniků, kde je lepší mít rezervaci. Hned po dosednutí přináší číšník nápojový lístek.

„Na lístku mi chybí filtrovaná káva, míchají se tu dva styly. Zatímco interiér je laděný v klasickém vídeňském stylu, nabídka je naopak italská,“ přemýšlí nad menu barista Zdeněk Smrčka.

Kavárně by podle něj více slušel vídeňský styl, který se právě vyznačuje filtrovanou kávou oproti italskému espressu. To se projevuje i na lístku.

Strašné vysvětlení

„Vysvětlení u vídeňské kávy, že je to espresso se šlehačkou, zní strašně. Vídeň je překapávaná káva,“ vysvětluje Smrčka.

Nakonec je první objednávka tradiční – espresso a cappuccino.

Espresso Smrčka chválí. „Nic se tomu nedá vytknout. Je ale otázkou, jestli by podnik takové úrovně neměl mít vlastní kávovou směs. I když místní Lavazze se nedá nic vytknout,“ spekuluje Smrčka.

U cappuccina zaujaly Smrčku některé nepovedené detaily. „Pěna není litá najednou, ale přidaná nakonec lžící, a není to dokonale vyšlehaná mikropěna,“ hodnotí Smrčka.

Na obvyklé poměry pražských kaváren je ale cappuccino výborně připravené. „Pěna je u cappuccina důležitá, bez ní je to jen kafe s mlékem,“ vysvětluje důležitost pěny barista.

Italové podle něj pijí kávu rychle, když je pěna čerstvá, tak pohladí patro, vytvoří příjemný pocit v ústech.

Kávu v Imperialu servírují tradičně, na stříbře a se sklenkou vody.

Taková česká irská

Na závěr si objednáváme dvě kávy s alkoholem, alžírskou a irskou. „Káva s alkoholem už vlastně není káva, ale míchaný nápoj,“ vysvětluje Smrčka.

Zatímco alžírská káva s vaječným koňakem je českým specifikem a nejvíce na ní odborník v Imperialu oceňuje pravou šlehačku a vtipně řešenou lžičku, u irské kávy je to už jiné.

„Irská káva je typizovaný nápoj, na kávových soutěžích je dokonce povinným nápojem,“ vysvětluje.

Na té z Imperialu nachází první chybu hned po ochutnání – káva není oslazená. Místo ní číšník přinesl skleničku s třtinovým a bílým cukrem.

Na kávě by také neměla být šlehačka z bombičky, ale ručně studená vyšlehaná šlehačka. V puse by se měla smíchat výrazně sladká a teplá káva s whisky, se studenou chutí šlehačky. „Je to taková česká irská,“ hodnotí Smrčka.