Truhlář: Nesnáším rasisty a lamino

V pivnici obědvá vysoký chlap v montérkách. Holá hlava, náušnice, tetování, před sebou kofolu a hrachovou kaši. Samozřejmě bez párku. Kamil Beneš alias Benny nejí maso, nepije alkohol, nekouří. Ač od pohledu člověk čeká opak. Zato ho provází pověst šikovného truhláře. „Dělám se dřevem. Ale jedině masiv!“ upozorňuje důrazně čtyřiatřicetiletý muž. Kamila Beneše z Tábora, který si nechává říkat výhradně Benny, přitahovalo dřevo odmala. Proto byl učňovský obor truhlář-nábytkář jasnou volbou. Po vyučení nastoupil do několika firem, ale práce tam ho nebavila. „Chtěl jsem dělat se dřevem, ne s náhražkami. Jsou dvě věci, které nesnáším. Rasisty a lamino,“ líčí.
Ve třiadvaceti poprvé odjel do Anglie navštívit kamarádku. „Měl jsem jen bagetu, pití, batůžek a pas. Vůbec jsem nechápal, když po mně celníci chtěli signature – podpis,“ směje se. Nakonec sehnal brigádu v baru, k rozhovorům byl vybavený jen slovíčky ze skladeb Depeche Mode.
O dva roky později přicestoval znovu. Dělat bednění na beton se stalo jeho denní rutinou, dvanáct hodin denně, šest dní v týdnu. „V Anglii se maká hodně tvrdě. Ale za rok si vydělám tolik, co za pět let v Česku,“ říká truhlář. Později už dělal dveře, podlahy, ozdobné lišty. „Z amerického ořechu a třešně,“ libuje si Benny, jehož práce je k vidění v bankách a mediálních společnostech v samém centru Londýna. Z Anglie se vypravil do USA. V New Jersey vyráběl kulisy pro broadwayské muzikály. Pak vyrazil do New Yorku, Washingtonu a nakonec na Havaj. Tam dostal nabídku od místního podnikatele. „Chtěl, abych přijel znovu a postavil mu pizzerii celou ze dřeva,“ vypráví.
S vyhlídkou na víc jak půl roku přiletěl Beneš na Havaj podruhé.
„Jenže práci jsem nakonec neměl, z chlápka vypadlo, že nemá prachy,“ popisuje. Zůstal tedy u přátel a dětem vyrobil dům na stromě. „Domeček na hraní, ale postavit ho hračka nebyla. Dělal jsem vše sám v sedmimetrové výšce. A domek musel vydržet silný vítr a zemětřesení,“ vysvětluje Benny. Brzy přišla další havajská brigáda. „Jsem stoprocentně jediný Čech, který na Havaji postavil kurník,“ tvrdí se smíchem truhlář. Doma v Táboře už na něj čekaly další zakázky. Schody, stěnu do obýváku nebo celou dřevostavbu včetně nábytku dělá Kamil Beneš kompletně sám. „Mám rád ,oldschool‘ způsob. Návrhy si narýsuju na papír, žádný počítač. Dřevo sám vyberu, zpracuju i natřu. S výrobkem jsem od začátku do konce,“ vysvětluje. O materiálu mluví jako o osudové lásce. „Dřevo má duši, tím odjakživa lidi přitahovalo. Je to živý materiál, roste s námi, žádný kus není stejný,“ říká. Vše ve dřevě má i v panelákovém bytě, kde žije s manželkou. V pokojích v japonském stylu nechybějí posuvné stěny šódži s výplněmi z rýžového papíru. Pryč musela jít původní koupelna, novou udělal jak jinak než ze dřeva. „Dlaždičky v mém baráku? Nepřichází v úvahu!“ varuje truhlář.
V době, kdy tento článek vychází, už je Kamil Beneš v Londýně. Chce si tam vydělat peníze, které mu mohou splnit hned dva sny. Upravit bývalou stanici E.ONu na dům podle svých představ. „Všude bude dřevo, trámy. Ve výklenku bude čajovna,“ má truhlář jasno, jak si s netypickou budovou poradí. „Nechci, aby to vypadalo, že se chvástám, ale vím, že mám dar prostorového vidění. Když mě něco napadne, hned si to v hlavě spočítám a nakreslím. Nejsem úplný ateista a věřím, že ten dar nemám bez důvodu, že ho musím použít co nejlépe,“ říká Benny.
Návrhy na interiérové kousky zatím schovává v šuplíku. Nejvíc designů vymyslel na záchodě. „To je jediné místo, které má člověk jen pro sebe. Pokud si tam nebere telefon,“ usmívá se truhlář. Další důvod, proč jede do Anglie, je, aby mohl nápady uskutečnit.
„Vrátím se a vyrobím všechno, co tak dlouho nosím v hlavě. Ale nechci být omezený penězi,“ vysvětluje. „Jsem si skoro jistý, že některé věci ještě nikdy nikdo neudělal,“ říká tajemně.
Sérii finálních děl by chtěl představit v pronajaté výstavní síni v Praze, a tak ji dostat mezi lidi a případné kupce. V tu dobu už bude mít registrovanou vlastní značku, jejíž název opět tají. Je ale odvozená od přezdívky z doby, kdy Kamil Benny Beneš dělal go-go tanečníka.