Tvůrce náměstí navrhl, jak se vypořádat se sídlištěm v centru

Už tři roky diskutují Opavané o tom, jak proměnit nebo čím nahradit tři socialistické obří sídlištní stavby na Horním náměstí v historickém centru města – budovu Slezanky, Tempa a sedmipatrový dům na protější straně. Do debaty nyní vstoupil uznávaný devětasedmdesátiletý docent architektury, opavský rodák Ivo Klimeš. Právě tento muž dal podstatné části Horního náměstí charakteristickou tvář. V sedmdesátých letech vytvořil hlavní část náměstí s koulí, v devadesátých letech změnil podobu Slezského divadla. V roce 1993 načrtl první návrh proměny ošklivého sídlištního komplexu, ale město v té době ještě obchodní centrum nevlastnilo a nemohlo s ním nic dělat. Na konci loňského roku začal z vlastního zájmu znovu pracovat na dvou variantách, jak se se sídlištěm ve městě vypořádat. Čtenáři opavské Sedmičky se mohou s těmito návrhy seznámit jako první.
Architekt se v obou případech zaměřil na to, aby se dlouhá zástavba Slezanky a Tempa rozdělila a zvýšila. Zásadní je podle něho rozčlenění fasády, tedy toho, co lidé vidí zvenku. Vnitřní prostory by už mohly být souvislé, mezi sebou propojené, aby si zachovaly současnou obchodní či kancelářskou funkci.

Historicky i moderně

Jednou z možností je, že by radnice nejdříve zbourala celou sídlištní zástavbu Tempa a Slezanky. „V tom případě by bylo dobré vložit do nové soudobé architektury věrnou historickou kopii tří historických domů včetně staré radnice, vrátit náměstí kus minulého obrazu Opavy,“ říká architekt Klimeš. Dodává, že například Němci, kteří měli po válce podobně rozbitá města, začínají v poslední době bourat, co postavili v šedesátých letech. „A místo toho stavějí právě repliky,“ dodává Klimeš. Kombinace moderního a historického v jednom bloku by podle něho dala náměstí potřebnou rozmanitost. „Před válkou zde byly domy s odlišnými výškami říms, s odlišnou architekturou. A přece dohromady tvořily harmonický celek,“ vysvětluje architekt.
Promýšlí i druhou možnou variantu, že by radnice zachovala budovu Tempa, popřípadě i základ Slezanky. Upozorňuje však, že tato verze by nevyšla pro město levněji, protože podobně rozsáhlé opravy a přestavby starých budov jsou buď stejně drahé jako novostavby, nebo dokonce ještě dražší. „Otázka také je, v jakém stavu jsou základy budov, jaké je podloží,“ připomíná architekt.
Nelíbí se mu, že je Slezanka nízká. „Je to taková nudle. Líbilo by se mi, kdyby některé domy byly vyšší. Každý z těch domů by mohl mít jiný rukopis,“ vysvětluje Klimeš. Plánuje, že jeden dům by byl větší, druhý užší, ten střední by mohl být zvýšený až do úrovně čtyřpodlažního domu a další by mohl být třípodlažní. „Směrem k divadlu Slezanka pěkně klesá. Konec by mohl mít šikmou plochu, za kterou by vykukoval kostel,“ popisuje další návrh Klimeš. Shrnuje, že náměstí by prospěla pestrost domů stojících vedle sebe. „A celek by mluvil řečí moderní architektury,“ doplňuje architekt.
Součástí tohoto řešení je úprava vysokého obytného domu, který stojí naproti obchodnímu centru a je podle názoru většiny Opavanů na náměstí nejodpudivější. „Tento dům je ještě sídlištnější než ostatní a je nevhodně převýšený,“ potvrzuje Klimeš. Vymyslel, že by dům přestavěl na nízký dvoupodlažní objekt se střešní zahradou. „Lidé žijící v domě by se mohli dívat na něco pěkného a zeleného,“ říká Klimeš.
Opavská radnice před několika lety vypsala na rekonstrukci vysokého obytného domu architektonickou soutěž, ale žádný z návrhů nezískal první místo.
Vedení opavského magistrátu nedávno dostalo oba návrhy architekta Klimeše. „Pan docent je renomovaný odborník a přináší zajímavý podnět do debaty,“ uvedl opavský primátor Zdeněk Jirásek.