Slasti, které život nabízí, si legenda pražských Bohemians jedenašedesátiletý Antonín Panenka umí jaksepatří vychutnat. Jeho koníčky mu prý pomáhají přehlušit i rozladění nad osudem Ďolíčku.
Sport
Sport je pro mě pořád největší zábavou, protože v sobě mám odjakživa soutěživost. Po operaci kyčle jsem sice pohybově trošku omezený, tři roky jsem fotbal nehrál, ale teď ho pomalu začínám zkoušet. V létě si rád zahraju také tenis a golf.
Karty a kulečník
Baví mě i takové ty hospodské hry, jako jsou kulečník a karty. K tomu patří ona atmosféra hecování. Mariáš hrajeme samozřejmě o peníze, ale jen malé. Nejsem žádná hvězda, počítám se k průměrným hráčům. Pokud jde o výhry a prohry, řekl bych, že za rok jsem zhruba na svém.
Sbírání hub
Rád chodím do lesa na houby, i když letos se zatím moc nepředvedly. Nebaví mě houby hledat, ale sbírat. Do košíku dávám jen klasiku, jako jsou hříbky, lišky, bedly nebo ryzce. Do holubinky by u nás doma nikdo nekousl. V září při nohejbalovém turnaji, který tradičně pořádá naše partička, mají všichni účastníci za úkol hledat václavky. Ty pak dáme do obrovského hrnce a děláme z nich „václavkovou“ na způsob dršťkové.
Vaření
K mým koníčkům patří i vaření. Myslím, že docela slušně zvládám polévky a omáčky, zato nerad dělám přílohy, jako rýži, brambory nebo knedlíky. Miluju sladké, ale moučníky raději nechávám na ženě, ta je umí jedna báseň.
Bílé víno
I když jsem jako Pražan dlouho platil za pivaře, v poslední době jsem si oblíbil i víno, hlavně bílé. Začalo to už v Rakousku, kde jsem v osmdesátých letech čtyři roky hrál za Rapid Vídeň. Od té doby mi zůstala slabost pro jejich bílá vína. Moravská taky ujdou, ale rakouská v mém žebříčku stojí výš.
Pes Beník
Vždy jsem měl respekt ze psů, možná proto, že mě v dětství pokousal ruku boxer. Mazlit se s nějakým psem pro mě bylo donedávna nepředstavitelné. Před časem jsem si ale pořídil štěně malého teriéra Jacka Russella. Jmenuje se Beník a je mu osm měsíců. Pobavilo mě, když jsem si v očkovacím průkazu přečetl jeho jméno: Ben Panenka.
Pamětní síň
Ve svém věku už si můžu dovolit trošku sentimentu, a tak jsem jednu místnost ve sklepě vyhradil pro takovou svoji síň vzpomínek. Poháry, medaile, dresy a míče, zkrátka trofeje, které jsem za kariéru posbíral, mám zatím v krabicích. Teď je chci vybalit a rozmístit do prostor hned vedle malého skladu vína. Pak si tam sednu u lahvinky bílého a budu vzpomínat na staré slavné časy.
