Učitel gymnázia sepsal historii divadla

Miloš Libich původně chtěl jenom vědět, jakou řečí na začátku minulého století v mosteckém divadle herci mluvili. A při hledání odpovědi sesbíral tolik informací, že na konci léta vydává knihu.
„Chodil jsem do archivu a dohledával materiály o tom, co se vůbec v mosteckém divadle od jeho vzniku v roce 1911 dělo,“ říká Miloš Libich.

Hledal tři roky

Jednapadesátiletý učitel češtiny na mosteckém gymnáziu hledal články v tisku, protože například tehdejší noviny Brüxer Zeitung mosteckému divadlu věnovaly velkou pozornost. „Tiskly hlavně recenze a od toho jsem se odpíchl,“ vzpomíná na začátky Libich.
Setkal se i s dramaturgem současného mosteckého divadla Vlastimilem Novákem, který ho upozornil, že se blíží výročí slavnostního otevření budovy divadla ve starém Mostě. „Tak jsem se rozhodl, že bych vydání knihy a divadelní jubileum mohl spojit,“ říká autor. Posbírat potřebné podklady mu trvalo tři a půl roku.
Největším problémem pro něj byly archivní materiály. „Podkladů z novin bylo dost, ale v archivech, jak v Mostě, tak v Ústí nad Labem, jsem toho zase tolik nenašel. A původní archiv divadla, který měl být do roku 1944 opravdu precizně zpracovaný, se prý v květnu 1945, když končila válka, ztratil. Údajně je někdo odvezl a snad někde vystavil v jednom německém městečku v expozici o Mostu. Ale nepovedlo se mi zjistit, kde to je a jestli tam nějaké materiály o divadle mají,“ říká Libich.
Pátral i v mosteckém muzeu. Největším problémem pro něj byla němčina a tehdy používané písmo, které neovládá. Musel si nechat veškerý materiál přeložit.
Pomohli mu i dva pamětníci. „Něco jsem zjistil od pána z nedalekého Meziboří, který do divadla chodil jako malý kluk, a od paní z Německa. Některé dobové fotografie pro knihu zajistil dramaturg Novák, který kdysi v antikvariátu koupil množství fotek právě z mostecké scény, z doby Rakouska-Uherska.

V září bude na pultech

Kniha má čtyři části. V první kapitole se Libich věnuje vzniku divadla a jeho provozu do roku 1945. V druhé zachycuje poválečnou dobu a pokračuje až do roku 1970. Třetí část patří rokům normalizace a době do roku 1989. A ta poslední současnosti.
V každé kapitole je zmapováný repertoár, kdo v divadle hrál, nechybí režiséři a dramaturgové. „Snažil jsem se zaměřit také na obecenstvo. Zajímalo mě, kdo do divadla chodil,“ odhaluje Libich další obsah knihy. Ta bude mít přibližně tři sta stran. Hotová by měla být v srpnu a připravená pro lidi k jubilejnímu datu, ke 30. září.