O letních prázdninách změřil sedmnáctiletý olomoucký bubeník Ladislav Bilan svůj um s těmi nejlepšími na světě. A přivezl si tři medaile. Nebývalý talent z Hané, který už několik let hraje s filharmonií, míří k vysokým metám. Ale zároveň ví, že bez každodenní dřiny se cesta k nim neobejde.
Na svoje první setkání s rytmickou múzou si mladý bubeník ani nepamatuje. Záznam na kameře ale zachytil jasně, že kariéra nadaného hudebníka začala vlastně už v jeho třech letech. „Ta scéna se odehrála u babičky. Seděl jsem taťkovi na klíně a pořád jsem chtěl bubnovat. Když to společnosti v místnosti vadilo a chtěli mi zabavit paličky, začal jsem řvát. A když mi je vrátili, byl zase klid,“ popisuje sedmnáctiletý mladík symbolickou scénku. Od té doby už mu paličky v rukou zůstaly.
Leccos z bubenické ekvilibristiky přitom mohl odkoukat od svého otce Ladislava Bilana staršího, který je dnes šéfem sekce bicích v olomoucké filharmonii. „Sledoval jsem tátu, jak cvičí. Bydleli jsme sice v paneláku, ale on měl cvičné bubínky, na které mohl hrávat i doma,“ říká Bilan mladší, kterému coby trenažér snášející mlácení paličkami zprvu sloužily sedačky nebo knížky.
Bicí pro děti nechtěl
Skutečnost, že už jako malý klučina usedl za velkou tátovu bicí soupravu, nebyla pro okolí žádným překvapením. Stadium s malou soupravou bicích určenou pro bubenický potěr malý Ladislav prostě přeskočil. „Hrál jsem automaticky na tátovy bicí. Prostě to tak přirozeně vyplynulo. Vlastně mě tehdy ani nějak nenapadlo, že bych měl mít menší bubny,“ říká bubeník.
I když od té doby do dneška odeznělo nekonečné množství rytmů a desítky zlomených paliček skončily v propadlišti hudební historie, to zásadní se vlastně nezměnilo. Obligátní otázku „Co bylo ve škole?“ od svého otce bubeník neuslyší, neboť Ladislav Bilan starší teď učí svého syna coby profesor na konzervatoři, a o jeho počínání na poli bubenické alchymie tak má přehled.
„Zpočátku jsem se toho obával. Ale teď jsem rád, že to tak je. Už před mým příchodem na konzervatoř mě učil a pohlídal správné držení paliček i další důležité věci,“ přemítá Bilan.
Když se jednou ve svých třinácti letech vydal podívat na konkurz do filharmonie, netušil, jak důležitý zlom to pro něj bude. „Byl tam uchazeč, který neprošel. U konkurzu musí člověk zahrát na různé perkuse (bicí nástroje - pozn. red.), tamburíny i na tympány. On nezvládl skladbu na xylofon,“ vzpomíná na osudový den bubeník.
Nakonec se sám z role diváka dostal před šéfdirigenta a porotu. A ukázalo se, jak důležité je být v životě připravený na všechno. „Zahrál jsem na xylofon skladbu, kterou jsem dobře znal. Pak po mně chtěli, abych zahrál na bubínek, ale také na velký buben. Nakonec řekli, že můžu chodit hrát,“ skončil pro bubeníka den nečekaně.
Začal u trianglu
Zpočátku opečovával triangl. A právě díky tomu měl možnost si ověřit, že zapadnout do velkého sehraného soukolí orchestru není nic jednoduchého. „Uvědomil jsem si, že člověk musí být při hře opravdu precizní. A že orchestrální hudba je jiná než třeba jazzový big band. Zatímco tam se hráči přizpůsobí bubeníkovi, orchestr musí ,šlapat‘ podle dirigenta,“ uvědomil si mladík, který nedlouho po svém prvním angažmá v souboru postupně přestával hrát roli eléva.
„Zbavoval jsem se trémy a dostával stále těžší party. Pak už jsem hrál i na velké bubny,“ popisuje mladík své angažmá v olomouckém orchestru. Čas pokročil a od letošního února už hraje nezaměnitelný sólový bubínek v legendárním Boleru Maurice Ravela. A problém mu nedělají ani rytmicky nesmírně náročné „klády“ od Igora Fjodoroviče Stravinského.
Bez cvičení na bicí si dnes dokáže mladík svůj život představit jen stěží. „Vzpomínám si, že když jsem se připravoval na jednu ze soutěží, probubnoval jsem celé velikonoční prázdniny. Ani mi na tom nepřišlo nic divného,“ usmívá se bubeník, který postupně získával první místa v celostátních interpretačních soutěžích. A tak bylo načase poohlédnout se kousek dál. Třeba za oceán.
Dvě zlaté a stříbrná
Na mistrovství v interpretačním umění na bicí nástroje do Los Angeles se sjelo více než pět stovek účastníků. Olomoucký reprezentant Ladislav Bilan soutěžil ve třech kategoriích. Velkolepé slavnostní vyhlášení výsledků ve velkém hotelu odráželo velikost akce. A Bilan opět neuvěřitelně zabodoval. Získal dvě zlaté medaile a jednu stříbrnou.
