Věčný Zlatý slavík. Gott se stal hvězdou obou režimů

Karel Gott při vyhlášení ankety Český slavík v roce 2017

Karel Gott při vyhlášení ankety Český slavík v roce 2017 Zdroj: Profimedia

Karel Gott
Karel Gott
Karel Gott během lednového koncertu v Plzni
Karel Gott
Karel Gott a Karel Kryl
19
Fotogalerie

Jediná hvězda domácí popmusic, která uspěla v socialistickém Československu i na kapitalistickém Západě, za minulého režimu i po sametové revoluci. Dvaačtyřicetinásobný zlatý a český slavík, profesionál a perfekcionista Karel Gott nazpíval téměř tři sta alb a s padesáti miliony prodaných nosičů je s přehledem nejprodávanějším českým zpěvákem. V neděli se dožívá osmdesáti let.

Ačkoli je Karel Gott celý život spojován kvůli své přezdívce Zlatý hlas z Prahy s hlavním městem, narodil se – stejně jako třeba Miroslav Horníček, Jiří Suchý a Jiří Trnka – v Plzni. Do Prahy se jako pětiletý přesunul s rodiči na konci války poté, co jejich dům v Plzni zasáhla při náletu bomba a rodina v troskách strávila – alespoň podle Karlových vzpomínek – dva dny.

ONLINE: Zemřel Karel Gott (†80)! První slova Ivany: Odešel doma a ve spánku! >>>

Přesto na své rodné město vzpomíná rád. „Mimo jiné i proto, že se v Plzni odehrávaly nejkrásnější pohřby, jaké pamatuji,“ napsal sám v devadesátých letech v knize Jak to vidí Gott. Jako malý kluk totiž miloval pohřební průvody, dojímaly jej k slzám. Tehdy si poprvé začal spojovat hudbu s emocemi, čehož pak úspěšně využíval po celou dobu své pěvecké kariéry.

Elektrikář slavíkem

První myšlenky teenagera se ale upínaly k jinému uměleckému oboru – malbě. Plány na kariéru se štětcem v ruce ale vzaly za své, když se v roce 1954 nedostal na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Poté se chopil iniciativy pragmatický otec a Karel se šel učit elektrikářem. Už tenkrát ale propadl světu pražských jazzových kaváren a kabaretů. Malbě však zůstal jako laik věrný po celý život.

Už ve druhé polovině padesátých let začal po večerech zpívat v kavárnách, což mělo za následek mizernou pracovní morálku v ČKD Stalingrad, kde tehdy pracoval. Vysvobozením se proto stalo přijetí na konzervatoř. Tam se Gott dostal do péče renomovaného profesora Konstantina Karenina, jenž ho jako tenora naučil na popmusic neobvyklé techniky, kterými se pak řídil celý život.

Karel Gott trpí akutní myeloidní leukemií! Jakou má šanci na uzdravení? >>>

Zlom přišel v roce 1962 díky angažmá v progresivním Divadle Semafor, z něhož vzešla řada pilířů české popmusic. Dvouleté působení přineslo Gottovi popularitu a první vítězství v anketě Zlatý slavík, ačkoliv o rok dříve získal jen tři hlasy a skončil čtyřicátý. O prvenství ho přitom v následujících padesáti letech připravil jen málokdo.

„Gott dře a je první a já nedělám nic a jsem druhej,“ říkával s oblibou Waldemar Matuška na adresu souputníka, jehož pracovitost byla podle lidí z branže neuvěřitelná.

Kariéra Karla Gotta v číslech

50

42

293

978

19

34

150

milionů celosvětově prodaných desek

Zlatých a Českých slavíků

samostatných alb vydaných doma i v zahraničí

nazpívaných písní

platinových desek z domova i ze zahraničí

zlatých desek z domova i ze zahraničí

cen a ocenění z domova i zahraničí

(Pramen ČTK)

Úspěšná šedesátá

V šedesátých letech si Gott vybudoval pozici, o kterou už přes všechny politické změny nepřišel. Těšil se nejen přízni publika, ale patrně i největšímu ocenění ze strany hudebních kritiků – vždyť jako první nazpíval coververzi písně Beatles Adresát neznámý neboli From Me To You a věnoval se progresivnímu rokenrolu (písně Trezor nebo Zloděj dobytka).

Zlatý hlas z Prahy utichl navždy. Zpěvák Karel Gott zemřel po dlouhé nemoci ve věku 80 let >>>

Nabytá popularita přinesla účinkování v kultovních filmech jako Kdyby tisíc klarinetů. S bratry Štaidlovými zakládá divadlo Apollo, vychází mu první dlouhohrající deska v tuzemsku a v roce 1966 i pro export. Album se jmenovalo The Golden Voice of Prague, což se na desítky let stalo zpěvákovou zahraniční přezdívkou. Na Západě si však vysloužil také označení Sinatra z Prahy. Následovala vystoupení v Monte Carlu, Cannes či na Světové výstavě v Montrealu, kde se Gott potkal s Dukem Ellingtonem či s Arethou Franklin.

Vrcholem se stalo jeho půlroční angažmá s kapelou Ladislava Štaidla v hotelu New Frontier v Las Vegas v roce 1967. „Byla to velmi tvrdá škola, po které mi všechno ostatní připadalo lehké jako pírko,“ vzpomínal později v pořadu Karla Šípa Všechnopárty.

Úspěšný rok 1967 byl završen podpisem smlouvy s německým vydavatelstvím Polydor. Díky ní zpěvák vydal v německy mluvících zemích desítky alb, kterých se prodaly miliony. Získal takovou popularitu, že v roce 1968 dokonce v soutěži Eurovision reprezentoval Rakousko. Byl to jeden z mála zpěvákových neúspěchů – skončil předposlední.

Největší hity Karla Gotta

Lady Carneval

Kávu si osladím

Kdepak, ty ptáčku, hnízdo máš

titulní píseň animovaného seriálu Včelka Mája

duety Zvonky štěstí

Čau, lásko

Když muž se ženou snídá

1968

1972

1973

1977

1984

1986

1992

(Pramen ČTK)

Na křižovatce

Díky popularitě v Německu se Gott ocitl v neobvykle silné pozici po okupaci v srpnu 1968. Mohl zůstat v Německu, ačkoliv oficiálně neemigroval, a s bratry Štaidlovými přemýšlet, co dál. Nakonec se do Československa po několika měsících vrátili. Důvodem byly nejen pochybnosti, zda by v Německu uspěli i jako emigranti, ale také obavy o rodiče, české publikum a přece jen již slušné majetky.

Roli sehrál i vzkaz šéfa Komunistické strany Československa Gustava Husáka, že když se vrátí, nic se jim – na rozdíl od jiných emigrantů – nestane. Režim potřeboval v době nastupující normalizace ukázat, že umělce neperzekvuje. A Gott na to přistoupil.

Další dvě desítky let tak na rozdíl od jiných mohl v klidu koncertovat v Československu i Německu a jezdit po světě jako málokdo jiný. Nedokázal říci ne ani při trapném pokusu nezakázaných umělců podpořit režim v boji proti disentu a stal se hlavním mluvčím teatrálního podpisu Anticharty v roce 1977.

Z uměleckého hlediska se od sedmdesátých let věnoval hlavně sladkobolným kantilénám určeným zejména dámskému publiku. „Musíš, Kájo, musíš… promiňte, za Gotta bych dýchala,“ říká při poslechu písně Karla Gotta sestra v podání Jany Hlaváčové ve třetím pokračování filmových „básníků“ z roku 1987 Pavlu Křížovi coby novopečenému vesnickému lékaři v Bezdíkově. Mnohé ženy a nejspíše i muži by to tehdy i dnes – navíc když se zpěvák před třemi lety úspěšně léčil z rakoviny mízních uzlin – řekli stejně.

Já nic, já muzikant

Sám Gott se ale po listopadu 1989 vždy tvářil, že byl v sedmdesátých letech spíše trpěn. Stěžoval si, že desítky milionů za koncerty a alba inkasoval hlavně stát. „Když jsem měl naplněnou pražskou Sportovní halu, dosáhl čistý zisk milion až 1,4 milionu. Můj honorář byl přitom 600 korun,“ uvedl v jednom z rozhovorů Gott. Na vily na Bertramce a v Jevanech to ale evidentně stačilo.

Po revoluci řada předlistopadových hvězd ze světel reflektorů zmizela. Gott ovšem vyhrál jednu z cen tehdejší revoluční loterie – Václav Havel jej přemluvil, aby při listopadových demonstracích na Letné vystoupil coby „režimní“ umělec společně s dlouholetým emigrantem Karlem Krylem a zazpívali v duetu hymnu. Kryl toho posléze upřímně litoval.

Gott na Hrad!

Zpěvák byl přesvědčen, že jeho éra sametovou revolucí skončila. V roce 1990 proto uspořádal rozlučkové turné. Mělo takových úspěch, že mohl v kariéře nerušeně pokračovat. A hned v roce 1991 při první ročníku cen Akademie populární hudby byl do Síně slávy zvolen on, a nikoli emigranti Matuška a Kryl nebo dvacet let zakázaná Marta Kubišová. V témže roce vyhrál anketu TýTý o nejpopulárnější tvář televizní obrazovky.

O rok později se jeho album Když muž se ženou snídá stalo nejprodávanějším na českém trhu, což zopakoval i v dalších letech. Aby si udržel popularitu, spojil se i s novými hvězdami showbyznysu – s Lucií Bílou či Pavlem Haberou. Po revoluci přibylo kritických ohlasů. Už v osmdesátých letech emigrovavší

Milan Kundera nazval Gotta užitečným „idiotem hudby“, tehdy to ale moc neznamenalo. Mnohem větší rozruch způsobilo vyjádření uznávaného architekta Zdeňka Lukeše, který v roce 2000 nazval Gotta „zombiem, který mě pronásleduje od dětství a od poloviny šedesátých let kazí vkus již několika generacím“.

Snad i proto – byť spíše z recese – jej o tři roky později navrhla skupina umělců v čele s punkrockerem Lou Fanánkem Hagenem a rockerem Alešem Brichtou na prezidentský úřad. Naštěstí neúspěšně – už jen proto, že Gott věří, že svět ovládají nadstátní vyšší kruhy à la ilumináti, zednářské lóže a další „mysticko-okultní organizace“.

Uznávaná jména tuzemské hudební kritiky se ale postavila i za Gotta. „V myslích svých fanoušků se Gott zapsal jako romantik, tenor, lamač ženských srdcí, nikoli jako politický aktivista. Nechoval se za totality hůře než většina národa. Chtěl zpívat, plnit si svůj sen,“ napsal dnes již zesnulý hudební kritik Vladimír Vlasák ve své knize vydané ke zpěvákovým sedmdesátinám Karel Gott aneb 70 osobností o Zlatém slavíkovi. „Gott (smlouvou s Husákem) a svým následným chováním ohnul hřbet před komunisty míň než většina národa,“ uvedl ve stejné knize doyen tuzemských hudebních kritiků Jiří Černý.

Ať už si o Karlu Gottovi každý myslí, co chce, zapsal se do historie Československa i Česka. Z povědomí lidí rozhodně nezmizí. Rozdával „dobrou“ náladu v těžké době a v zahraničí budoval jméno nejen země podobně jako Václav Havel, Miloš Forman či Jaromír Jágr. Pozitiva tak nakonec pro historii nejspíše převáží nad negativy. To se o mnoha umělcích působících před rokem 1989 i po něm opravdu říci nedá. 

Podívejte se na galerii Karla Gotta: